Dnes uplyne 25 let od úmrtí dramatika Václava Nývlta

Václav Nývlt – scénárista, dramatik a dramaturg, se narodil 28. 9. 1930 v Červeném Kostelci.

V roce 1947 se vyučil typografem v Hradci Králové. Po maturitě na grafické průmyslovce v Brně (1951) studoval dramaturgii na pražské FAMU (1951–1955). V roce 1954 se stal dramaturgem Čs. televize, v letech 1957–1991 pracoval ve FS Barrandov jako dramaturg a střídavě rovněž jako scenárista a vedoucí jedné z tvůrčích skupin. Roku 1991 odešel do důchodu.

Ve své funkci se podílel na devadesáti realizovaných filmech (mj. i na Hrabalových a Menzlových Ostře sledovaných vlacích). Napsal scénáře k filmům Zlé pondělí (1960, r. Milan Vošmik, sc. + Jan Valášek), 5 milionů svědků (1965, r. Eva Sadková, sc. + Eva Sadková), Rozmarné léto (1967, r. Jiří Menzel, sc. + Jiří Menzel, podle Vladislava Vančury), Hvězda padá vzhůru (1974, r. Ladislav Rychman, sc. + Ladislav Rychman a Jiří Štaidl, na motivy Josefa Kajetána Tyla), Dým bramborové natě (1976, r. František Vláčil, sc. + František Vláčil, podle Bohumila Říhy), Hordubal (1979, r. Jaroslav Balík, podle Karla Čapka), Já nejsem já (1985, r. Václav Vorlíček, sc. + Václav Vorlíček), Skalpel, prosím (1985, r. Jiří Svoboda, sc. + Jiří Svoboda, podle Valji Stýblové), Mág (1987, r. František Vláčil, o Karlu Hynku Máchovi), Něžný barbar (1989, r. Petr Koliha, podle Bohumila Hrabala), Andělské oči (1994, r. Dušan Klein, sc. + Dušan Klein, podle Bohumila Hrabala), Cesta peklem (1995, r. Martin Hollý, sc. + Petr Jákl). Spolupracoval na dialozích scénáře filmu Stín kapradiny (1985, r. František Vláčil, sc. Vladimír Körner, František Vláčil, Jan Otčenášek a Jaroslav Balík).
Řadu literárních předloh adaptoval pro Čs. televizi: Spodní proud (1955, r. Pavel Blumenfeld, podle Alberta Maltze), Krev (1955, r. Karel Kachyňa, Stanislav Strnad, sc. + Otto Zelenka, podle Rudolfa Kalčíka), Zločin pátera Amara (1968, r. Jaroslav Dudek, podle José Marii Eçy de Queiroze), Maltézský sokol (1968, r. Miloslav Zachata, podle Samuela Dashiella Hammeta), Třírohý klobouk (1971, r. Karel Pokorný, podle Pedra Antonia de Alarcóna), Jasnovidcem proti své vůli (1990, r. Pavel Háša, sc. + Pavel Háša, podle Henryho Jaegera). Napsal rovněž původní inscenace Loňský sníh (1973, r. Jaroslav Novotný), Fanda (1977, r. Tomáš Svoboda).
Je autorem rozhlasové hry Neznámý přítel (1985).
Část strojopisné pozůstalosti je uložena v pražském Divadelním ústavu (divadelní hry: Známost s neznámou, 1982, Tanec na špičce nosu, 1994; a adaptace podle Toma Kristensena Vraždy v divadle pantomimy? 1982).

Literární tvorba Václava Nývlta zasahuje především do oblasti filmu, televize a divadla. Už jeho prozaická prvotina, detektivní román Dva miliony svědků, dostala v roce svého vydání filmovou podobu. Jako scenárista debutoval dětským filmem (Zlé pondělí), těžiště jeho činnosti však spočívá především v adaptacích literárních předloh. Přes zdánlivou nefilmovost volených látek se mu přitom většinou podařilo převést literární kvality, včetně jazykových, do filmové řeči (např. Rozmarné léto, Dým bramborové natě, Hordubal). Pro divadlo Nývlt upravoval zejména prózy Bohumila Hrabala. Při dramatizaci jeho textů se snažil o zachování osobité autorovy poetiky, zároveň však usiloval o vznik dramatického tvaru, a nikoli pouhé scénické ilustrace textu. Ve většině hrabalovských dramatizací proto postupoval dosti volně: v předloze akcentoval prvky důležité pro vytvoření dramatické kostry a přeskupoval situace tak, aby vytvořil základní dějovou linii (Bambini di Praga) či komponovaný sled výstupů (Ostře sledované vlaky). Nývlt je rovněž autorem divadelní hry Nejkrásnější způsob umírání, která skeptickým pohledem nazírá různé podoby milostného vztahu.

Václav Nývlt zemřel 16. 8. 1999 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz