Karel Hlaváček – český básník a výtvarník, se narodil 24. 8. 1874 v Praze. Byl významný český dekadent a představitel českého symbolismu. Svá literární díla publikoval v časopise Moderní revue, zde také otiskoval své výtvarné kritiky. Za svého života se příliš neprosadil a celý život bojoval s finančními problémy. Působil též coby první předseda a zakládající člen sokolské organizace v Praze–Libni. Bydlel ve Staré Libni, v dnešní Podlipného ulici, nedaleko křižovatky se Zenklovou ulici v místě zvaném U kříže, je zde umístěna jeho pamětní deska. Před několika lety byla v Libni jeho jménem nazvána nově vzniklá ulice s bytovými domy. Ulice Karla Hlaváčka se nachází jen několik set metrů od ulice Podlipného. Zemřel 15. 6. 1898 v Praze na tuberkulózu.
Pro jeho sbírky je typická hudebnost. Sokolské sonety – první básnická sbírka. Většinou se jedná o apelativní verše, ale jsou zde i dekadentní a impresionistické rysy. Pozdě k ránu – sbírka je zajímavá svoji zvukovou stavbou a melodií – tohoto dosahuje opakováním slov a zvláštním rýmem. V těchto básních se snaží čtenáři vsugerovat nějakou náladu, využívá k tomu zvuku slov. Často ukazuje neskutečnou krajinu v době přechodu dne a noci. Básně jsou melancholické a smutné. Sbírka je typickou ukázkou českého symbolismu. Mstivá kantiléna – básně jsou psány z pohledu člověka, který je ponechán napospas hladu. Symbol nachází v postavách tzv. Geusů – tj. zchudlých potomků nizozemské šlechty ze 16. století. Žalmy – nábožensky laděná sbírka hymnických básní, stylizovaných do podoby biblických žalmů, nedokončeno. Z pozůstalosti – spisy vydané po Hlaváčkově smrti.
Zpracováno
podle: http://cs.wikipedia.org