Dnes uplyne 110 let od úmrtí spisovatele a kreslíře Františka Gellnera

Český bohémský básník, mluvčí generace anarchistických buřičů spolu s Fráňou Šrámkem, Viktorem Dykem, Karlem Tomanem, a dalšími, autor provokativních veršů, prozaik a výtvarník František Gellner, se narodil 19. 6. 1881 v Mladé Boleslavi v rodině nezámožného židovského obchodníka. Maturoval na mladoboleslavském gymnáziu v roce 1899, již při studiu byly ve studentských časopisech otiskovány jeho verše, překlady, karikatury i jiné kresby. Poté studoval dva roky na technice ve Vídni a do roku 1904 na bánské akademii v Příbrami. V této době začal přispívat do Nového kultu, hlásil se k české předválečné bohémě a stýkal se s českými anarchistickými básníky soustředěnými kolem S. K. Neumanna. Po propuštění z vojenské služby studoval v Paříži a Mnichově malířství a publikoval ve francouzských satirických časopisech. V roce 1908 se vrátil z Paříže domů, neboť onemocněl jeho otec. Rok nato po dobu jednoho roku studuje na malířské akademii v Drážďanech, pak znovu odjel do Paříže. Od roku 1911 žil v Brně, kde se postupně stal proslulým fejetonistou a prozaikem, působil v Lidových novinách jako karikaturista a rovněž v nedělní příloze těchto novin jako redaktor. Jeho poezie se projevuje ironickou protispolečenskou revoltou. Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 nastoupil do služby v rakousko-uherské armádě, byl odvelen do Haliče na frontu a 13. září téhož roku byl prohlášen za nezvěstného. Kdy, jak a kde přesně zemřel se nikdy nepodařilo zjistit.

František Gellner je autorem básnických sbírek Po nás ať přijde potopa!, Radosti života, Nové verše, Don Juan. Napsal i soubor próz ze židovského prostředí Cesta do hor a jiné povídky.