Dnes uplyne 30 let od úmrtí spisovatele Karla Mejstříka

Karel Mejstřík se narodil 28. 10. 1902 v Berouně. Otec byl strojní zámečník. V rodišti navštěvoval Mejstřík obecnou školu, od 1913 reálné gymnázium. Po maturitě (1921) začal studovat na FF UK (přednášky F. X. Šaldy a Zdeňka Nejedlého), z rodinných a finančních důvodů však odešel a od roku 1922 učil na Rakovnicku nejprve rok v Čisté a poté v Senomatech (setkal se zde s pěvcem Karlem Burianem). V roce 1927 se usadil v Rakovníku, kde působil jako odborný učitel na měšťanských školách (do 1945), jako okresní knihovnický a osvětový inspektor (do 1950) a vedoucí odboru kultury Okresního národního výboru (do 1960).

Věnoval se místní kulturní a osvětové činnosti; byl členem někdejšího akademického spolku Krakovec, s jehož dramatickým souborem pracoval, a byl jedním ze zakladatelů a zároveň dlouholetým členem redakčního kruhu Rakovnických novin (od 1930, 1992–93 zde Diogenes a kočky), v nichž publikoval divadelní, výtvarné a literární kritiky, články a fejetony. Dále od 30. let přispíval do periodik a periodických sborníků: Národní osvobození (1930–32), Věstník Muzejního spolku královského města Rakovníka a politického okresu rakovnického (1934–1940), Vlastivědný sborník okresu rakovnického s Křivoklátskem a kralovického s Manětínskem (1930–34); po 1945: Čtenář (1955), Rozvoj (Rakovník, 1962–82), Svoboda (1959–78), Rakovnická regionální revue (1968), Zemědělské noviny (1968) a Čs. rybářství (1970–80). Užíval šifer -k, km., K. M.

Ústředním tématem Mejstříkových próz se stal vesnický život na Rakovnicku a Křivoklátsku ve své celoroční pravidelnosti i proměnlivosti. Svět chalupníků, dřevařů, nádeníků, dělníků v lomech, chmelařů i rybářů ožívá v nekomplikovaných příbězích, tvořících často volně pojaté pásmo a odehrávajících se v jedné lokalitě a komunitě. Obrázky ze života uvádějí čtenáře všedními, svátečními, ale i tragickými událostmi (např. pouť, dočesná, cholera) do 19. století (Na přílepském bělidle), jindy ilustrují nedávné dějiny: období nacistické okupace (Smrt a les) či socializaci vesnice (Domov můj, Těžké kročeje); v líčení osudu postav vymaňujících se z drsného prostředí je Mejstřík mnohdy poplatný zjednodušujícímu naturalismu, v průhledu do vnitřního života nalézá soucit, soudržnost, vitalitu. Výrazně uplatňovaný středočeský dialekt zesiluje regionální vyznění próz. – Publicisticko-regionální charakter mají i rozličné Mejstříkovy drobné tisky vydávané pro potřeby místního kulturního života a připomínající rakovnický pobyt Zikmunda Wintra (Deset bohatých let) i jiné význačné postavy Rakovnicka (Jak jsem je potkal aj.). – Pro rakovnické ochotníky zdramatizoval Mejstřík humoresku Zikmunda Wintra Kdo s koho? (Pro lásku a cech), napsal historickou hru o Janu Husovi (Kam jdeš, Jene), vesnické drama z doby po první světové válce (Tvrdá cesta) i hru ze současnosti (Blýskání na časy).

Karel Mejstřík zemřel 14. 9. 1994 v Rakovníku.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz