Dnes oslaví 55. narozeniny spisovatelka Božena Správcová

Božena Správcová – básnířka a prozaička, se narodila 22. 9. 1969 v Praze. Rodným jménem Lenka Vašátková, provdaná Bohuslavová. Od roku 1993 publikuje pod literárním pseudonymem Božena Správcová. – Dětství prožila v Praze, v letech 1980–1986 bydlela v Brnkách u Prahy. Po základní škole v Praze-Holešovicích a gymnáziu v Praze-Žižkově studovala Vysokou školou ekonomickou, obor vědecké informace a knihovnictví (1988–1992). Absolvovala prací Získávání a význam informací o trhu v nakladatelské práci (Ing.). Od září 1993 pracovala nejprve jako redakční tajemnice a ekonomka a v letech 1997–2000 jako redaktorka literárního časopisu Tvar. V letech 2003–2005 byla redaktorkou dnes již zaniklé internetové Postmoderní revue, kterou vydávala společně s Luborem Kasalem. V roce 2005 se opět stala redaktorkou literárního časopisu Tvar.

Pod rodným jménem otiskla první básně ve školním časopise Horizont a v roce 1987 vystoupila na recitačním večeru mladé poezie z cyklu Zelené peří v Rubínu. Publikovala v časopisech Iniciály, Host, A2, a ojediněle též v Týdeníku Televize, občasníku Scriptum (Olomouc) a v Lidových novinách. V roce 2004 připravovala pro časopis Host rubriku Hostinec. V Tvaru publikuje i literární kritiky, glosy aj. Jako příloha časopisu Aluze (2005, č. 3) vyšlo CD s autorským čtením skladby Hranice. – Používá šifry bsbb, bs, b.

Knižní debut Boženy Správcové, sbírka Guláš z modrý krávy, soustřeďuje verše silné lyrické subjektivity, které se opírají především o širokou imaginativní a výrazovou škálu, na níž se jednotlivé prožitky proměňují v podobenství, v ironické pointy i v nostalgické záznamy citové paměti. Básnířka prostřednictvím spontánních personifikací a proklamativních – a často i provokativních – gest emocionálně reflektuje své postavení jako člověka a ženy ve světě relativity, absurdity a banality. Správcové druhá knížka, skladba Výmluva, psaná střídavě ve verších a prózou, je na první pohled bájí, v jejímž centru stojí postava Velkého tatrmana. Je tu však zároveň patrný autorčin příklon k poetice postmoderního textu, a tak jde nakonec o pseudobáji, která chce demonstrovat nemožnost dobrat se jakéhokoli jednotícího smyslu. V podobném duchu je napsána i básnická skladba Večeře. Do popředí tu vystupuje konfrontace ženského a mužského principu a vůbec otázka identity. Mužství se tu stává beztvarou hmotou: bratr, syn, manžel, milenec jsou navzájem neoddělitelní. Kniha je však především trýznivým zpěvem samoty – odehrává se v atmosféře nekonečného čekání a při vědomí dočasnosti veškerého lidského setkávání. Také ve skladbě Požární kniha Správcová uplatnila model mytizující poezie, který zasazením do aktuálních reálií a vůbec do kontextu dneška nutně selhává. Autorka vědomě nechává selhávat jazyk, jímž se donedávna pojmenovávaly, respektive konstituovaly univerzální a nedotknutelné hodnoty.
V próze Spravedlnost literárně zpracovala svou osobní zkušenost s působením v redakci literárního časopisu. Je rovněž autorkou dvou knižních rozhovorů – s teologem a religionistou Ivanem O. Štampachem (Čaroděj dřímá v každém z nás) a s grafologem a psychoterapeutem Janem Jeřábkem (Sítě vnitřního umění).

Z nejnovějšího díla: Dárek (2018), Uctívači kruhů (2016), Povyk (2023)

Zpracováno podle:  www.slovnikceskeliteratury.cz