Dnes uplyne 50 let od úmrtí spisovatele Miloslava Nohejla

Miloslav Nohejl se narodil 26. 5. 1896 v Plzni.  Otec vlastnil instalatérský závod. Nohejl maturoval roku 1914 na První české státní reálce v Plzni, v letech 1914–15 studoval na Vysoké škole technické v Praze, v roce 1915 se stal úředníkem města Plzně, v letech 1921–22 vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze a stal se knihovníkem Městské knihovny v Plzni. V letech 1948–51 byl ředitelem Krajské lidové knihovny v Plzni, potom odešel do invalidního důchodu.

Debutoval roku 1915 fejetonem v plzeňském Českém deníku (pod šifrou M. T.) a roku 1919 povídkou v časopise Cesta. Publikoval v periodikách Pramen (zvláště referáty o plzeňském divadle), Host, Sever a východ, Národní osvobození (hlavně referáty o plzeňských divadlech), České slovo (divadelní referáty a sloupky), Lidové noviny (1929–34 zde sloupky a referáty), později ve Zpravodaji Šrámkovy Sobotky aj. Redigoval edici Proměny (Plzeň 1928). Od 1922 byl členem Literární skupiny. Ve 30. letech spolupracoval s pražským rozhlasem (dělnické vysílání), od 1956 s plzeňským rozhlasem (literární pásma). Podle jeho předlohy byl natočen film Svět nic neví (1987, r. Jiří Svoboda, sc. Václav Šašek a Jiří Svoboda). Užíval šifer M. Nh, M. T., Nh.

Ústřední téma próz, které Nohejl publikoval do roku 1945, tvoří vztahy mileneckých nebo manželských dvojic. První tři povídkové knihy odkrývají ve zdánlivých náhodách osudového činitele, který vede hrdiny k extrémním rozhodnutím; mučivá záhadnost, skrývající se pod povrchem událostí, upomíná na R. Weinera, jehož vliv se projevuje také ve stylu. Věcným, chladně analytickým pohledem Nohejl ve svých románech programově „odbásňuje“ realitu a pitvá psychiku všedních lidí v nevšedních – jakoby experimentálně navozených – situacích. V románu Deset let nerozhoduje dospívá dvojice vyvázaná z původních manželských svazků k naplnění erotického vztahu teprve po letech, kdy opadla mladická vášeň. V románě Svět nic neví, jsou popisovány horečnaté stavy prospěcháře, kterému se podaří dokonale provést i utajit vraždu manželky. V Zázraku s Julií probudí mladá, nevšední herečka v hrdinovi namísto milostného okouzlení důvěru, že jeho uprchlá žena se k němu vrátí. V těchto románech stojí mezi většinou oddanými ženami panovačný a chladně kalkulující muž, jehož duševní pochody autor demonstruje bez hodnotícího odstupu. – Po válce napsal Nohejl sérii próz s faktografickým základem. Zahájil ji popsáním osobních zážitků z květnových dnů v Praze, všechny následující však již věnoval Plzni: od beletristicky pojatého průvodce městem přes povídky z dějin pivovarnictví (tři z nich zpracoval rovněž pro mládež), prózy z dávné historie města (Odvrácená tvář), psychologizující autobiografickou válečnou kroniku (Sirény oslavují Plzeň) až po vrcholné dílo Škodové. Tento poslední autorův román sleduje historii rodu zakladatelů známých strojíren; v široce koncipované a přitom hutné skladbě je přechod od poklidné řemeslnické Plzně k rodícímu se průmyslovému středisku organicky spjat s osobními osudy tří generací. Duševní problematika Nohejlových ctižádostivých hrdinů zde dostala konkrétní cílevědomou náplň, a tím došla přesvědčivé realizace idea mužnosti, k níž se autorovo dílo upínalo jako k ideálu už od svých počátků.

Miloslav Nohejl zemřel 25. 10. 1974 v Plzni.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz