Dnes uplyne 140 let od narození spisovatele Richarda Weinera

Richard Weiner – český básník, prozaik a publicista, v jehož tvorbě jsou nejvýraznějšími prvky rysy expresionismu, se narodil 6. 11. 1884 v Písku. Vystudoval roku 1902 gymnázium a o čtyři roku později chemii – obor pivovarnictví, před nímž však záhy dal přednost literatuře. Za první světové války prošel mobilizací (bojoval v oblasti Srbska), ale roku 1915 musel být z vojenské služby propuštěn pro nervový kolaps. Po skončení války v roce 1918 se začal orientovat na publicistickou činnost, nejprve v redakci Lidových novin, rok poté jako jejich dopisovatel z Paříže. Další sbírky vydal až na konci dvacátých let. Z Paříže psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury. Dlouhodobý pobyt ve Francii a kontakt s tamními umělci měl výrazný vliv na charakter jeho tvorby. V posledních sbírkách a povídkách se úzkost vyvíjí v odcizení od reálného světa, v jehož vidění autorem se mísí realita a halucinace. Weiner zůstal ve své době u českých čtenářů nedoceněn, jeho vliv na další generace českých básníků byl však mimořádný, od Jiřího Ortena přes Jiřího Koláře až po Ivana Blatného.

Dílo: básnické sbírky Pták, 1913, a Usměvavé odříkání, 1916 – pod vlivem Karla Čapka a jiných ještě s prvky vitalismu; Netečný divák, 1917 – prozaický debut a zároveň obrat k výrazně úzkostnějšímu pohledu na svět; Rozcestí, 1918 – básnická sbírka; Lítice, 1918 – velmi známá expresionistická povídková sbírka, psaná pod vlivem válečných zážitků a traumat; Škleb, 1918 – další známý povídkový soubor; Mnoho nocí, 1928 – básnická sbírka; Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami, 1929 – básnická sbírka; Mezopotamie, 1930 – básnická sbírka; Lazebník, 1929 – povídka; Hra doopravdy, 1934 – povídka

Richard Weiner zemřel 3. 1. 1937 v Praze.

Zpracováno podle: www.spisovatele.cz