Dnes uplyne 50 let od úmrtí spisovatele Ladislava Ptáčka

Ladislav Ptáček se narodil 20. 8. 1908 v Nymburku. Otec byl železničním kovářem. První manželka Olga Macháčková (později provdaná Pištěláková, 1906–1992) byla autorkou próz pro děti a překladatelkou z ruštiny, dcera Olga Uličná (* 1941) je rusistkou a překladatelkou. Obecnou školu a reálku vychodil Ptáček v Nymburku; po doplňovací maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem (1928) studoval na FF UK, ale po roce přešel na Lékařskou fakultu. Z existenčních důvodů studia přerušil a střídal příležitostná zaměstnání, mj. 1934–36 pracoval jako medik v ordinaci Praporů práce hl. města Prahy. V roce 1936 nastoupil základní vojenskou službu, v letech 1938–45 byl redaktorem v nakladatelství Leopolda Mazáče. V letech 1945–47 byl ředitelem nakladatelství při Státní tiskárně ve Varnsdorfu, 1947 dostudoval Lékařskou fakultu (MUDr. 1948). Od téhož roku byl lékařem nejprve v Aši, od roku 1949 v České Kamenici, pak v porodnici v Praze, od roku 1955 v Českém Krumlově a v letech 1960–69 v Českých Budějovicích, kde žil i na odpočinku.

Počínaje rokem 1923 publikoval v periodikách: Studentský časopis (básně), Polabský kraj, Občanské listy, Naše zájmy (všechny tři Nymburk), Oheň (Opava), Země, Právo lidu, Čin (literární kritiky), Volná myšlenka, Sobota, Rozpravy Aventina, Nové obzory, Mladý svět (1933 zde na pokrač. próza Hořký chléb, pod šifrou O. M.), Ahoj (texty k písním), České slovo (pod neidentifikovanými pseudonymy), Svět práce, Jihočeská pravda (České Budějovice), Stráž severu (Liberec, 1947 zde na pokračování próza Putování Matěje Mrkvičky, pod pseud. Jan Karpíšek) aj. V 30. letech psal pro Čs. rozhlas reportáže, přednášky a za okupace byly vysílány i jeho původní rozhlasové hry (Nedokončený dopis, Měsíc lásky aj.). Redigoval Almanach Studentské kolonie na Letné 1920–30 (b. d., 1931, s Vladimírem Vymětalem a Václavem Frankem) a knižnici Nová cesta (nakl. Mazáč 1941). 1947–48 napsal tři romány pro bratislavskou sešitovou edici Večery. Omylem mu bývá připisován román Vladislava Ptáčka Boj s vlastní příšerou (1927). Časopisecky publikoval překlady z ruštiny (odborné práce z oboru lékařství, přírodních věd a historie). Užíval pseudonymů a šifer: Dr. Vladimír Rys, František Marek, Jan Karpíšek, Vladislav Strnad; bh, kp, O. M.

Literární dráhu započal Ptáček časopisecky publikovanými básněmi, pokusil se rovněž o drama a psal literární kritiky; veršové nadání za okupace uplatnil i v textech k písním (převážně na hudbu Jana Seidla). Vlastní Ptáčkovou doménou se však stala próza, třebaže i v ní – jak naznačuje knižní debut z počátku 30. let, stylově u něj ojedinělý satirický obraz maloměstské honorace Městečko sebevrahů – dlouho hledal vlastní výraz. Nalezl jej v románu o křivě nařčeném lékaři Člověk v síti, zasvěceném pohledu do zaměstnaneckého zákulisí nemocnice. Lékařské povolání se pak v různé míře uplatnilo téměř ve všech Ptáčkových prózách. Nejúspěšnější z nich se stal román o českém inženýru, který vybudoval továrnu na odlehlém severu Finska (V klopě růži). Jeho čtenářskou přitažlivost posílila skutečnost, že je ještě více než ostatní Ptáčkovy prózy založen na atraktivním příběhu, ale také to, že po vzoru psychologických románů 40. let nejvíce místa věnuje úvahám postav a analýze jejich životních problémů. V 50. letech se Ptáček nejprve prezentoval dvojicí próz z vojenského prostředí (Druhá stráž, Město pod stany), později jeho úsilí o detailní souběžné sledování osudů několika postav vyvrcholilo románem Komorní kvartet, jenž rozvíjí osudy rodiny a přátel lékárníka stojícího v kritickém odstupu k soudobému politickému dění. Ptáčkův stálý zájem o lékařskou tematiku dospěl k osobní pointě posmrtně vydanými povídkami Sanitní vůz, v nichž autorovy vzpomínky nabývají charakteru literatury faktu, avšak nadále s „románovým“ pojetím postav a s poutavými konflikty.

Ladislav Ptáček zemřel 1. 12. 1974 v Českých Budějovicích.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz