Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatele a výtvarníka Dalibora Pokorného

Dalibor Pokorný – prozaik, scénárista, herec a malíř, se narodil 31. 3. 1927 (Charvátce u Mladé Boleslavi).  Po brzké smrti otce, lesního inženýra, žil Pokorný s matkou, učitelkou a posléze ředitelkou obecné školy. Absolvoval klasické gymnázium v Mladé Boleslavi (mat. 1946) a AVU v Praze jako žák Otakara Nejedlého (akademický malíř 1950, během studií prodělal vážné plicní onemocnění, 1947 dlouhodobý pobyt v sanatoriu na Pleši). Studia scénografie na AMU u Františka Tröstra sice nedokončil, ale stal se zde nejprve odborným asistentem (1952–53) a později přednášel dějiny umění a scénografie na katedře zpěvu, tance a choreografie. V letech 1955–59 byl malířem a scénografem ve svobodném povolání, v letech 1960–63 působil jako výtvarník a herec v Divadle Na zábradlí a v Rokoku. Od roku 1963 byl zaměstnán v redakci zábavy Čs. rozhlasu, s nímž – obdobně jako s Čs. televizí – spolupracoval už od roku 1956 (mj. jako scenárista seriálů o výtvarném umění, ale i moderátor, reportér a herec). V roce 1968 emigroval do Norska, kde se živil jako dělník, jako herec-mim v televizi a postupně se začal prosazovat jako malíř. Roku 1970 se z rodinných důvodů (nemoc matky) vrátil do republiky a od roku 1975 žil ve svém rodišti. Působil jako malíř a spisovatel ve svobodném povolání.

Reportážemi, fejetony, výtvarnými studiemi, povídkami a kresbami přispíval od roku 1945 do periodik Pochod (Mladá Boleslav), Mladá fronta, Univerzita Karlova, později publikoval v Kultuře, Reportéru aj. V 70. letech jen sporadicky otiskoval povídky v Dikobrazu, od roku 1990 zveřejňoval zejména odborné příspěvky v Ateliéru, přispíval i do Škrtu aj. Psal písňové texty – spolupracoval především s Jaroslavem Jakoubkem a s Jaromírem Vomáčkou (společně napsali např. hit zpěvačky Yvetty Simonové Zhasněte lampiony). Podle jeho námětu byl natočen film Ať žijí duchové (1977, r. Oldřich Lipský, sc. Zdeněk Svěrák, jako autor námětu uveden pouze spoluautor Jiří Melíšek). Spolupracoval s Čs. rozhlasem – je autorem rozhlasové klaunerie Lhářství strýce Emila (1964, s Josefem Hlinomazem) a tragikomedie Co má shořet (1968, r. Ludvík Pompe), byl spoluautorem dokumentárního pořadu Případ Bory (1968, s Čeňkem Sovákem). S Josefem Hlinomazem vystupoval v autorském rozhlasovém cyklu Hajný Lopucha a dr. Třapec; z nahrávek byla sestavena stejnojmenná gramofonová deska (1969, výběr a režie D. Pokorný). – Přispěl do strojopisného sborníku Laudatio Milan Jankovič (1989). – V periodikách užíval pseudonymů Karl Univers, Filip Donát, A. M. Vodoblanský, Josef Lukáš a šifer DP., -oko-, aj.

Jádro Pokorného prozaických prací tvoří zejména vzpomínky na dětství a dospívání v kraji kolem rodných Charvátců a Jabkenic. Jeho knižní prozaický debut Rybník je taky moře s úsměvnou nostalgií zachycuje léta dětství prožívaná na sklonku 30. let. Líčení světa dětských her i starostí, na jehož okraji je takřka neznatelně slyšet názvuk blížící se válečné katastrofy, oslovuje koncizním vyjádřením nezaměnitelnosti prožitků dětských hrdinů, jejich poznávání světa a probouzení smyslů. Obdobné téma Pokorný rozvinul i v cyklu povídek Hostinec U svornosti; stejné krajinné reálie a obdobní venkovští lidé jsou tu však nahlíženi z perspektivy dospívajícího mladíka, jenž ostře vnímá nejen charakterové vlastnosti jednotlivých postav, nýbrž i širší společenský rámec, determinovaný protektorátní dobou a hektičností poválečných let. Vzniká tak portrét rodného kraje a s ním srostlých lidí, vytvářený na základě mozaikovitě komponované série příběhů osobitých, mnohdy i bizarních lidských typů. Vzpomínkovou prózou je také kniha Nudle s jetelem, v níž se reálie uplynulého půlstoletí prolínají s imaginativními prvky a která s ironií, humorem a smyslem pro absurditu vypráví o autorových přátelích a známých z výtvarných a hereckých kruhů.

Dalibor Pokorný zemřel 9. 12. 2004 (Charvátce u Mladé Boleslavi). Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz