Dnes uplyne 30 let od úmrtí spisovatele Bohumila Říhy

Bohumil Říha – prozaik, autor příběhů ze současnosti i minulosti, oblíbený autor a novátor v oblasti literatury pro děti, se narodil 22. 2. 1907 ve Vyšeticích poblíž Votic na Táborsku, jako pětiletý se s rodiči přestěhoval do Oltyně u Tábora, roku 1919 následovalo nové stěhování do dvora v Klukách u Čáslavi, kde byl jeho otec kovářem. Měšťanskou školu začal navštěvovat v Bernarticích; dokončil ji v Čáslavi, kde také roku 1925 absolvoval učitelský ústav. Krátce pracoval na velkostatku; od roku 1926 působil jako výpomocný učitel na národních školách na Čáslavsku, po absolvování vojenské služby jako odborný učitel na měšťanských školách mj. v Habrech na Vysočině a Poděbradech. V roce 1945 nastoupil na místo okresního školního inspektora ve Vysokém Mýtě, v letech 1949-52 zastával tuto funkci v Poděbradech. V letech 1952-56 pracoval jako tajemník SČSS. Od roku 1953 byl členem ediční rady Státního nakladatelství dětské knihy, od roku 1956 zde působil jako ředitel. Od roku 1963 byl předsedou české Společnosti přátel knihy pro mládež a po jejím přijetí do IBBY také předsedou čs. sekce a pravidelným účastníkem jejích mezinárodních kongresů a konferencí. Roku 1967 odešel do důchodu a zcela se věnoval literární práci. Roku 1971 se přihlásil k nově zakládanému SČS, od roku 1972 byl členem jeho předsednictva a výboru.

Od 30. let přispíval fejetony a povídkami do Lidových novin, Úhoru aj., po roce 1945 publikoval v periodikách Nový život, Rudé právo, Literární noviny, Kultura, Kulturní tvorba, Plamen, Učitelské noviny, Zlatý máj, Rodina a škola, Literární měsíčník aj.

Řada próz byla zfilmována; autorsky se s režiséry podílel na scénářích filmů Honzíkova cesta, Divoký koník Ryn a Dva kluci v palbě. Na námět prózy O letadélku Káněti byl natočen film Prázdniny v oblacích, stejnojmenný film byl natočen podle prózy Adam a Otka. Román Doktor Meluzín byl zfilmován pod názvem Dým bramborové natě, podle románu Venkovan byla natočena stejnojmenná televizní hra.

Za okupace B. Říha debutoval pohádkami a pohádkovými prózami pro děti, ovlivněnými vančurovskou poetikou (O lékaři Pingovi, O třech penízích, Kmotříček Blažej). Později, po prózách s válečnou tematikou (Na útěku, Povstání na horách a jiné povídky), se inspiroval sovětskými autory a soustředil se na didaktizující záběry všednodenního života, jimiž dítě mělo být vychováváno ke kolektivismu a účasti na budování nového, společenského řádu (Na znamení zvonku).

Od poloviny 50. let se jeho tvorba pro mladší děti vyznačuje dalším posílením výchovně poznávacích tendencí. Znalost psychologických zvláštností mladšího věku v ní dává vyniknout autorovu smyslu pro detail při charakteristice postav i prostředí. V próze Honzíkova cesta tak předškolák poznává život na vesnici; rozdíly mezi velkoměstem a venkovem sledují i protagonisté dalších knížek s motivem cesty (Adam a Otka, cyklus Vítek). Přímá poučení o různých prostředích a správném chování obsahuje autorova práce z konce 80. let Hra na kluka. Spontánnějšího vyjádření nutnosti poznávat různorodost světa dosahuje v impresionisticky laděných prózách, které oslavují romantiku přírody, dětskou soudržnost (Divoký koník Ryn, pohádkový příběh Chlapec Smítko) i víru ve spravedlnost a pomoc slabšímu (Indiánská knížka).

Zakladatelský význam pro českou naučnou literaturu určenou mladším věkovým kategoriím má Dětská encyklopedie. V pozdějších encyklopedických pracích Velká obrázková knížka pro malé děti a Velká knížka o zvířátkách jsou racionální a moralizující výklady odlehčovány poetickým vnímáním světa spoluautorky M. Lukešové.

Obecná mravní poučení, korespondující s politickou situací, vystupují i z alegorických bajek z konce 60. let a z 80. let (O rezavém rváči a huňatém pánovi, Kouzelná píšťala).

Téma socializace vesnice a konfrontace města a venkova prostupuje rovněž tvorbu pro dospělé čtenáře. V 50. letech z budovatelské perspektivy zachytil osidlování pohraničí (Země dokořán) a jako jeden z prvních také kolektivizaci (Dvě jara). Psychologicky propracovanější portrét člověka, vymaňujícího se v novém společenském řádu z pout sociální determinace a rozvíjejícího své schopnosti v souladu s mravními tradicemi vztahu k půdě, se pokusil ztvárnit v rozsáhle koncipovaném dvoudílném románu Venkovan. Do kolektivu vesnice se začleňuje podivínský poštmistr v próze z 60. let Divný člověk, intelektuál odcházející po roce 1968 z odcizeného města (Doktor Meluzín) i venkovský učitel, beroucí na sebe odpovědnost za své spoluobčany (Učitel Viktor Pelc).

Do doby Jiřího z Poděbrad zasadil autor románovou trilogii (Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč).

Bohumil Říha zemřel 15. 12. 1987 v Praze.

Zpracováno podle. Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1998

Komentáře