Ivana Trumpová vzpomíná

K novinkám amerického knižního trhu se v listopadu přiřadila vzpomínková kniha Ivany Trumpové (*1949) Raising Trump. Oproti očekávání se první ze tří manželek dnešního prezidenta vyhýbá politizování; knihu dedikovala nejen svým moravským rodičům Zelníčkovým, ale i „drahému příteli Donaldovi, otci našich dětí“ – Donalda mladšího (*1977), Ivanky (*1981) a Erika (*1984).

S výjimkou úvodní kapitoly se autorka zaměřuje na výchovu („raising“) svých dětí a na úvahy o mateřství. Vždy nadmíru zaměstnaný Donald, s nímž Ivana prožila 13 let (1977-1990), sehrával v tomto ohledu okrajovou úlohu. „Věřím, že mám na výchově tak vynikajících jedinců hlavní zásluhu, a to jak před rozvodem, tak po něm, kdy jsem dostala děti do opatrování… Donald byl mizerný manžel, ale dobrý otec… Vím, že se zapíše do dějin jako velký prezident, ale je docela možné, že se první ženou, a navíc židovkou, stane jednoho dne naše Ivanka“.

Ivana Trumpová uznává, že se jako matka neobešla bez každodenní pomoci opatrovnic a vychovatelek. Po léta se věnovala manažerským povinnostem v Trumpově firmě, ale dbala na to, aby s dětmi pravidelně snídala a večeřela. Na tomto režimu se nic nezměnilo ani pro rozpadu manželství, kdy se na scéně vynořila „hopsalka“ – „showgirl“ – Marla Maplesová, Donaldova druhá manželka. V televizním rozhovoru se Ivana označila za autentickou „první dámu“, bez ohledu na existenci dnešní Trumpovy manželky pocházející rovněž ze slovanské Evropy. Ta to ovšem obratem označila za nejapný reklamní trik.

Překlad těchto „mateřských memoárů” do češtiny mohou ztížit přehnaně černobílé pasáže o životě mladé Ivany Zelníčkové v „komunistickém Československu“. Autorka např. soudí, že její rodiče sice Rusy nenáviděli, ale rafinovaně ji v roce 1949 pojmenovali Ivana, „snad aby na ní byli Rusové hodnější“. V jejím podání se život v rodné zemi málo lišil od živoření v sovětském gulagu.

Stanislav Perkner