Dnes uplyne 210 let od narození dramatika Josefa Kajetána Tyla

Josef Kajetán Tyl se narodil 4. 2. 1808 v Kutné Hoře. Byl prvorozeným synem vysloužilého vojenského hudebníka, který se usadil jako krejčí v Kutné Hoře. Studoval na akademickém gymnasiu v Praze a v Hradci Králové. Z Hradce se vrátil do Prahy na filosofii, ale již v březnu 1929 odešel k Hilmerově německé kočovné společnosti, cestoval s ní po jižních a jihozápadních Čechách a provozoval tu s několika přáteli české hry. Do Prahy se natrvalo vrátil roku 1931. Stal se vojenským furýrem a byl jím do roku 1842.

Centrum jeho práce tvořila od roku 1833 redakce časopisu Jindy a nyní (od roku 1834 Květy české, od r. 1835 Květy); Tyl jej redigoval do roku 1936 a v letech 1841 – 45 a publikoval v něm své povídky, úvahy, črty, besední čtení, básně, literární a divadelní kritiky, ukázky z dramat původních i přeložených. Řídil také revue Vlastimil, sborníčky pro české plesy Pomněnky, sborník veršů a próz určených k přednášení České besedy a sbírku českých divadelních her Česká Thalia. V revolučním období byl také veřejně činný, mimo jiné byl zvolen za poslance na říšský sněm.

J. K. Tyl je zakladatelem novodobé české povídky ze současnosti a tvůrcem prvního českého románu (Poslední Čech). Jeho povídky i při žánrové pestrosti a při vyvíjejícím se obsahovém zaměření spojuje výchovná a uvědomovací funkce, jíž slouží především vzorové postavy hrdinů a idealizované řešení konfliktů. Jejich přínos je v reálném zpodobení českého maloměstského a venkovského prostředí a v přirozené plynulosti jazykového vyjádření. Na vyšší úroveň povznesl i povídku historickou, zvláště svými pozdějšími pracemi z Pražského posla (např. Braniboři v Čechách).

Nejsoustředěněji se věnoval divadlu. Ve stati Cestující společnosti herecké vytyčil program českého umění a upozorňoval na to, že ke vzniku velkého a reprezentativního divadla národního je potřeba vybudovat české kočovné divadlo jako školu publika i herců. T. teoretické názory souvisely s jeho dramatickou tvorbou i s jeho praktickou divadelní činností. Nespokojenost se stavem českých her ve Stavovském divadle jej vedla k založení vlastního ochotnického souboru v malém Kajetánském divadle. Kajetánské divadlo přispělo i k vytváření českého hereckého umění a bylo vzorem pro venkovské divadelně ochotnické podnikání. V dubnu 1846 se stal dramaturgem českých her ve Stavovském divadle. Především volbou repertoáru, jehož základ spatřoval v původní české tvorbě, doplňované aktuálně zahrocenými, výchovnými a jinotajnými překlady z německé dramaturgie i překlady realisticky laděných sociálních obrazů z dramatiky francouzské, přivedl české divadlo do těsného kontaktu s veřejným děním před revolucí i po ní.

Většina T. dramat vznikla za jeho působení ve Stavovském divadle. Svou původní hrou Fidlovačka se poprvé pokusil o dílo ze soudobého národního života; dodnes je Fidlovačka památná tím, že v ní prvně zazněla T. a Škroupova píseň Kde domov můj. V žánru dramatických obrazů ze života (Paní Marjánka, matka pluku, Pražský flamendr, Paličova dcera, Bankrotář, Chudý kejklíř) se zabývá T. sociální problematikou předrevolučních let. Ještě před revolucí napsal báchorku Strakonický dudák, která patří pro zpodobení charakteristických rysů české národní povahy do základního fondu české dramatiky, a historickou hru Kutnohorští havíři.

V dramatických báchorkách (Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Čert na zemi, Lesní panna) zobecňuje na pozadí velkých politických událostí klady a nedostatky české národní povahy a českého lidového života.

V historických dramatech (Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové, Žižka z Trocnova, Měšťané a študenti, Staré Město a Malá Strana) používá metody aktuální historické analogie.

Josef Kajetán Tyl zemřel 11. 7. 1856 v Plzni.