Bláhové snění o světě bez padouchů navazuje na kultovní knihu Jak přežít padouchy. Pátrá po původu touhy západní civilizace přetvářet padouchy v dobrotivé lidi a společnost krutou a bezohlednou ve spravedlivou a soucitnou. Kořeny nachází v antickém Řecku a Izraeli; analyzuje jejich náboženské mýty, sleduje souběžný historický vývoj, srovnává jejich pravidla ideálního jednání a objevuje v nich víc podobností než odlišností. Zaznamenává vzájemné ovlivňování a příležitostné konflikty, které nakonec splývají v západní kultuře, která trvá dodnes. Bláhové snění o světě bez padouchů sleduje historicky průběžně trvalé napětí mezi utopickou vírou a praktickou racionalitou, které je na jedné straně hnací silou civilizační tvořivosti a na straně druhé zdrojem hromadné vražednosti ve jménu těžko uskutečnitelných „vyšších principů“. Jako možnou záchranu před hrozícím civilizačním krachem nabízí cestu etiky skvělosti spočívající v soustředění všech lidských energií k tvorbě užitečných věcí, k jejich vlastnímu dokonalému účelu a smyslu, v níž by na padoušství nezbývala síla, čas ani místo.

Přestaňte doufat, že ti vaši mužští někdy mentálně a emočně dorostou do takové dospělosti, že jim budete moci svoje potřeby vysvětlit tak, aby jim dávaly smysl. Muži přecházejí rovnou z infantility do senility, takže s nimi musíte věčně zacházet jako s dítětem. Přestaňte od mužského očekávat, že sám od sebe přijde na to, co vám působí rozkoš. Jako každé malé dítě, muž je sám sebou fascinovaný a potřeby druhých nevnímá. Ať už to děláte z lásky, pokory, nebo pocitu povinnosti, přestaňte přivádět muže k orgasmu dřív, než jste prožily orgasmus svůj, i kdyby to mělo trvat sto let. Skvělá a poučná kniha s podtitulem "aneb jak blaho alespoň předstírat" volně navazuje na autorův bestseller Tao sexu a je novým příspěvkem k věčnému tématu vztahů žen a mužů.

Říká se, že národy, jejich charakter, temperament, tužby a míra úspěchu nebo neúspěchu jsou výsledkem jejich dějin. Ve skutečnosti je to ale naopak a dějiny většiny národů se tvoří částečně z legend a mýtů, z části z podjatého výkladu několika skutečně zdokumentovaných a několika údajných historických událostí, ale hlavně ze současného konsenzu vnímat kolektivní minulost tak, aby to napomáhalo vytvářet určitý model budoucnosti. Dějiny byly vždy výsledkem lidského rozhodování o nadcházejících konkrétních činech. To se řídí podle toho, jak lidé pojímají svoji minulost v době, kdy rozhodují. Přepisovat dějiny podle svého pojetí se záměrem změnit svou budoucnost je legitimní nástroj národního přežití. Kurasův nejstarší bestseller, původně psaný anglicky s titulem Czechs and Balances, časem přeměněný v evergreen a aktualizovaný novou kapitolou, dělá českou historii jednoduchou jako vyhození z okna. Náš národní charakter pitvá s požitkem a vtipem a přináší jak informativní, tak vysoce zábavný pohled na české dějiny.

Epikúros definoval dobré žití jako "slast bez strasti". V jeho stravě "jídla prosté chuti působí stejnou slast jako bohatá hostina, jestliže nás zbavují trýzně pocitu nedostatku". Do epikurejské filozofie se to překládá takto: Touhou po tom, co nemáme, si kazíme to, co máme. Kdo se nedokáže těšit z toho, co má, nebude se těšit z ničeho. Strach z nouze nás nutí konat činy, které nouzi působí. Pečujme proto o vše, co působí blaho, neboť máme-li je, máme vše, a nemáme-li je, ze všech sil po něm toužíme. Blaho sobě působíme i vytvářením blaha druhým, tak jako bolestí působenou druhým vytváříme bolest sobě. To se týká všeho živého, co bolest vnímá. Včetně zvířat, která jíme. Ta nám pak bolest vracejí v podobě stresem a bolestí působených toxinů ve svém mase. S tímto vědomím byl Epikúros s téměř stoprocentní jistotou vegetarián. Benjamin Kuras v této netradiční kuchařce svou vtipnou formou předkládá řadu receptů, která budou působit blaho vám i vašemu okolí.