Dnes by oslavil 60. narozeniny spisovatel Jan Balabán

Jan Balabán – prozaik, publicista a překladatel, se narodil 21. 1. 1961 v Šumperku.  Od útlého dětství žil v Ostravě. Po maturitě na tamním gymnáziu (1980) vystudoval češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci (1985). Poté pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, od roku 2000 byl překladatelem na volné noze, pro ostravské průmyslové podniky však překládal i nadále. Navštívil Anglii, Kanadu a USA, v roce 1984 strávil dva měsíce na Kings College ve Skotsku.

Povídky publikoval v časopisech Revolver Revue, Literární noviny, Scriptum, RAK (Slovensko) a Landek (zde se podílel i na redakční práci), Tvar, Host, v přílohách novin Severomoravský region a také v samizdatu. Výtvarné recenze psal do MF Dnes, Ateliéru, publikoval též v Respektu. Byl spoluzakladatelem výtvarné skupiny Přirození a spolupracoval se sdružením umělců Kontrast 90. – Je autorem rozhlasové hry Posedlí (2007) a překladu rozhlasové povídky Howarda Phillipse Lovecrafta Výpověď Randolpha Cartera (2009, r. Ivan Chrz). – V češtině a angličtině vyšla jeho beletrizující předmluva k fotografické publikaci Jindřicha Štreita Vítkovice (2008). – V roce 2011 vznikl dokumentární film Jan Balabán (r. Petra Všelichová). – Roku 2004 byla kniha Možná, že odcházíme nominována na Státní cenu, zvítězila v anketě Lidových novin o Knihu roku 2004 a v roce 2005 získala cenu Magnesia Litera v kategorii prozaických děl. Román Zeptej se táty získal cenu Magnesia Litera za rok 2010 a ve stejném roce v anketě Lidových novin ocenění Kniha roku.

Jan Balabán byl autorem specifické poetiky prázdnoty a tísnivosti žití. Ve svém nejsilnějším žánru, v povídkách, nejčastěji z různých úhlů nahlížel individuální tragiku lidských osudů. Soustředil se většinou na jeden rozhodující okamžik života hlavního hrdiny, do jehož příběhu nechává čtenáře proniknout bez jakékoliv expozice či závěrečného východiska. Z formálního hlediska převažuje střídání polopřímé či nepřímé řeči a časté monologické party vševědoucího vypravěče, který příběh s postavou neprožívá, ale pouze jej nezaujatě zachycuje.
Existenciální aspekty Balabánovy tvorby na sebe berou podobu hloubkových sond do myšlení a jednání poničených, bloudících lidí, které autor nejčastěji představuje jako rozbolavělé individuality odcizené světu i sobě sama. Život Balabánových (ne)hrdinů je často prostoupen zpochybňováním prožitků víry v Boha, který v textech nevystupuje v pozici ochránce, ale častěji v roli hluchého partnera v tázání postav. V povídkách prvotiny Středověk se ještě ve formálně tradičnějším způsobu psaní objevují snové obrazy, symbolické výjevy úzkosti člověka středního věku a postavy již zde mají charakter ztracených existencí. Podobně vystavěné povídky s limitovaným dějem obsahují knihy Boží lano a Prázdniny, ve kterých si jednotlivé postavy stýskají po bezejmenném a nepojmenovatelném životním obsahu a v zamýšlení nad svým žitím odhalují různé podoby prázdnoty, hlubiny samoty a dusivé minulosti své existence. Vědomá modelace prostoru marnosti, krátké věty, omezené množství dialogů a industriální prostor Ostravy spoluvytváří z povídek Možná, že odcházíme a Jsme tady působivý existenciální vhled do života poražených osamělců. Lidská bolest, samota, nemoci, alkohol, nevěra i smrt jsou jen různorodým smutným doprovodem deformovaných životů lidí, kteří i přes totožný prožitek tíhy života nedokáží své osudy sdílet. Podobně ztroskotané a ztracené postavy vystupují v povídkách, které se v knize Jsme tady postupně propojují v jediný příběh.
Ve svých románech Balabán vytvořil prostor podobné osamocenosti a tísnivosti, avšak s formálně složitější vnitřní kompozicí (střídání vypravěčských rovin, časté proměny časoprostoru). Román Černý beran zobrazuje příběh bizarního manželství, v němž se oba zúčastnění pokoušejí najít stabilní bod svého směřování. Na konkrétní prostor a čas se autor soustředil v románu Kudy šel anděl, ve kterém zpracovává realitu ostravského sídliště 70. let. Životní příběh hlavního hrdiny, který se toužil odlišit od stádní podoby člověka v socialismu, však přes nadějné vyhlídky končí zpět v deziluzi stejnosti, všednosti a samotě. Balabánovu tvorbu uzavírá román Zeptej se táty, ve kterém otcova smrt promění nejen pohled dětí na jeho osobnost a jednání ve složité době, ale ovlivní i jejich přístup k vlastním životním hodnotám. Častá proměna vypravěčských perspektiv, fragmentárnost a rozvolněná kompozice podtrhuje atmosféru bezútěšnosti, beznaděje a bezmoci prožívaných při ztrátě nejbližších. Zobrazená tíživost smrti činí z románu obecnou výpověď o povaze definitivních ztrát v lidském životě.

Jan Balabán zemřel 23. 4. 2010 v Ostravě.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz