Dnes by oslavil 80. narozeniny spisovatel Jiří Navrátil

Jiří Navrátil se narodil 22. 9. 1939 ve Valašském Meziříčí v rodině soudce. V roce 1948 se rodina přestěhovala z Brna do Prahy, kde Navrátil maturoval na Akademickém gymnáziu (1957). V letech 1957–1962 studoval češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval diplomovou prací Z dramatické tvorby Vítězslava Nezvala (1962). Po dvouleté základní vojenské službě v Litoměřicích prošel několika krátkodobými zaměstnáními (scenárista Československé televize, knihovník Městské lidové knihovny a průvodce v Památníku národního písemnictví). V letech 1965–1997 působil jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta (řídil mj. edice Omega a Ladění, po roce 1990 edici Moderní česká próza). V roce 1997 přešel do nakladatelství Hynek, kde pracoval až do roku 2001, kdy odešel do důchodu.
Jako prozaik debutoval roku 1966 v Sešitech pro mladou literaturu prózami Onemocnění a Zážitky kamelota z náměstí Obětí. Soustavněji spolupracoval v sedmdesátých a osmdesátých letech se Zemědělskými novinami (povídky, recenze, divadelní a televizní kritika). Dále publikoval v Nových knihách, Tvorbě, Literárním měsíčníku, Československém vojáku, v UM (příloha Mladé fronty), ve Světě práce, Květech, Kmeni, nověji v Listech, Tvaru (zde v č. 1–13/2011 na pokračování próza Temně rudé otěže), Iniciálách (zde v č. 32/1993 próza Tajemný reliéf světa a v č. 36/1993 a 37/1994 próza Široký repertoár záludností) ad. Režíroval večery z mladé prózy a poezie v pražské Viole. Jeho prózy Džezová tarantela a Svět není Hollywood byly zatím zpřístupněny jen v časopiseckých ukázkách (Kmen 1989, Tvar 1991, Listy 1992). Kapitola z jeseninovského románu Modravý večer vyšla pod názvem Temný žár v knižní příloze časopisu Tvar (Tvary 1998, sv. 1), stejně jako poema Nízké pudy (Tvary 1996, sv. 14, pod pseud. Petr Dapit). Román Kamilův život po matčině smrti (1983), jehož první verze z roku 1968 zůstává v rukopise, inspiroval Ivo Fencla k variaci nazvané Ranní sny (Tvary 1998, sv. 15; Navrátil uveden jako spoluautor). – Používal šifer nav (Zemědělské noviny), J. N., od devadesátých let publikoval básně pod. pseudonymem Petr Dapit a některé své práce podepisoval jménem Jiří Marek Navrátil (Iniciály, Tvar).
 Od modelových situací prvotiny Spálená stráň se Navrátil v sedmdesátých letech posunul k složitějšímu epickému tvaru, k textům se silnou symbolizací a téměř hudebním komponováním motivů. Jeho prózy spojovaly zpovědní tón autobiografie s fikcí a krajní jazykovou a tematickou stylizovaností, která ho odlišovala od většiny oficiálně publikujících vrstevníků a sbližovala spíše s postupy Ladislava Fukse a tradicemi psychologické prózy. Své příběhy zpravidla umísťoval do tří základních lokalit svého životopisu a rodopisu: do matčina rodiště – Holešova (v novele Slib pod názvem Křížové Zahrady), otcova rodiště – Kelčan (Štěstí, Koštýř) a do svého rodiště – Valašského Meziříčí. Nutkavě se vracející téma slibu a jeho nedodržení přerostlo v románu Soudcův sen o řetězech v podobenství o nepřekonatelném neporozumění mezi poválečnými iluzemi otců a skepsí a vědomím křivdy na straně synů. Toto téma se ozývá také v elegicky vyznívajícím románu Modravý večer, inspirovaném postavou ruského básníka Sergeje Jesenina a jeho mladickým přátelstvím se spolužákem Gríšou Panfilovem (román vznikl ve druhé polovině osmdesátých let, vydán byl teprve v roce 2000). Ve Světlech našich večerů, groteskním příběhu muže marně unikajícího z pout rodinných svazků do snového světa literatury a divadla, se pak těžiště přeneslo spíše k autorské sebezpovědi. Téma nejednoznačného vztahu života a literatury, úsilí zachytit život prostřednictvím klamavého tvaru literární iluze Navrátil rozvinul – tentokrát s objektivizujícím odstupem – v portrétech silných ženských charakterů (volně propojené romány Kamilův život po matčině smrti a Cestičky a cesty). Složité hledání životního ukotvení, komplikované vypravěčovým tápáním v otázce sexuální orientace, líčí posmrtně vydaná próza z konce šedesátých let Sirotci z války; existenciální rozměr příběhu adoptivních bratrů, kteří po roztržce s poručníkem zůstanou na prahu dospělosti odkázáni jeden na druhého, podtrhuje především sugestivně vykreslené prostředí okraje společnosti, v němž se hrdinové pohybují.

Jiří Navrátil zemřel 17. 3. 2019 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz