Josef Souchop – prozaik, scenárista a dramaturg, se narodil 27. 5. 1944 v Pršticích u Brna. Otec byl hostinský, matka masérka. Sestra Věra S. je archeoložka, syn Josef právník. – SVVŠ absolvoval Souchop v Brně (1961) a rok pracoval v dělnických profesích (Brno, Litvínov). V letech 1962–1967 studoval na brněnské FF UJEP filozofii a češtinu (abs. prací o slovenském filozofovi Ladislavovi Szántó). Po základní vojenské službě byl redaktorem brněnské redakce Lidové demokracie (1968–1972) a technickým redaktorem Svobodného slova (1972–1977). Od podzimu 1977 byl redaktorem, později dramaturgem literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu v Brně. V Československé (resp. od 1993 České) televizi Brno pracoval od roku 1983, postupně jako redaktor a vedoucí redakce publicistiky a dokumentaristiky a od roku 1990 jako vedoucí tvůrčí skupiny literárních a dramatických pořadů. Od roku 2007 je v důchodu.
Během studií přispíval do univerzitního časopisu U (1965–1967) a byl členem divadélka Kuráž, působícího při brněnské Lékařské fakultě UJEP (představil zde i své první povídky). V roce 1969 úzce spolupracoval se vznikajícím brněnským divadlem Husa na provázku. Publikoval v denících, kde byl zaměstnán, a dále v periodikách: Repertoár malé scény, Literární měsíčník, Rudé právo, Tvorba, Rovnost, ROK, Akord, Duha, Dokořán, Hanácké noviny (Olomouc), List pro literaturu, Tvar, Univerzitní noviny aj. Napsal scénáře k původním televizním inscenacím Okřídlená hřídel (1988), Tabatěrka (1995, obé režie Vladimír Kelbl), epizodami Veronika (1996, r. Vladimír Kelbl) a Případ Anděla (1997, r. Rudolf Tesáček) se podílel na televizním seriálu Detektiv Martin Tomsa), jako dramaturg, posléze vedoucí projektu (a scenárista příběhu Rýhonosec řepný) spolupracoval na seriálu Četnické humoresky (1997–2007). Je autorem scénářů k televizním adaptacím próz Jana Zábrany a Josefa Škvoreckého (Vražda v zastoupení, 1987), F. M. Dostojevského (Sen o bílém volu, 1991, podle Ves Stěpančikovo a její obyvatelé, oba r. Vladimír Kelbl), Jaroslava Durycha (Kurýr, 1994, r. Zdeněk Kaloč) a dramatu Viktora Dyka (Posel, 1996, režie V. Kelbl). Jako dramaturg se podílel na několika filmech (Dvojrole, 1999, Podzimní návrat, 2001, Rok ďábla, 2004, seriál Černí baroni, 2004). – V roce 1996 mu Nadace Českého literárního fondu udělila Cenu křepelek za literární dokumenty o zakázaných nebo vězněných spisovatelích a básnících. – Používal šifer dach (Lidová demokracie), op (Svobodné slovo).
Spolupráce s rodícím se divadlem Husa na provázku vyvrcholila uvedením Souchopovy dramatické prvotiny Můj rozkaz zní. Uvedení druhé hry Sexyologické symposium (napsané v roce 1973 s Milošem Pospíšilem) bylo před premiérou zakázáno a Souchop se v následujících letech věnoval tvorbě pro televizi a próze. Názorový konflikt českého studenta s bývalým vojákem wehrmachtu, situovaný v Souchopově prozaické prvotině Poslední láska na jadranské pobřeží, vypovídá především o lidské neschopnosti pochopit a tolerovat druhé. Počínaje následujícím románem o psaní románu (Hluboko nahoře) ustoupilo baladické ladění experimentu a Souchop se vyhranil jako autor, jehož tvůrčí hledání vyrůstá z nekonformního a hravého formování textů. Jejich fantaskní atmosféra je výsledkem setření hranic mezi fikcí a realitou, poetismy se v nich doplňují s naturalistickým detailem, s prvky absurdního a crazy humoru (nejednou v tragickém kontextu), v reflexivních pasážích se střídají jazykové hříčky a dynamické dialogy. Próza Laskavý nezájem, pracující s postupy sci-fi a varující před poruchami v mezilidské komunikaci a jednostrannou technokratizací společnosti, přitom potvrdila, že v pozadí této autorovy invenční literární hry je v podstatě vždy moralistní soud. Vysoká stylizace prvních Souchopových prací poněkud maskovala jejich osobní rozměr (zklamání z mladistvého citového opojení v próze Poslední láska, životní bilance v románu Hluboko nahoře, krize osobních vztahů v próze Laskavý nezájem). Těsnou provázanost literárního světa se Souchopovou autopsií plně zjevuje poláčkovsky laděná próza Hodiny výchovy aneb Pošli ještě slova, vyprávějící o autorově dětství. Souchop se také pokouší o detektivní prózu (Noc se žiletkou, Kočka v kukuřici).
Josef Souchop zemřel 16. 9. 2017.
Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz