Dnes by oslavil 80. narozeniny spisovatel Petr Král

Petr Král – básník, překladatel, esejista, autor odborných prací z filmové historie, se narodil 4. 9. 1941 v Praze.  Vlastním jménem Chrzanovský, v roce 1950 přijal příjmení Král po svém otčímovi. Pochází z lékařské rodiny, manželem sestřenice jeho matky byl Jiří Trnka. – Po maturitě na jedenáctileté střední škole (1959) studoval Petr Král dramaturgii na FAMU (1960–1965), v letech 1961–1963 studium nuceně přerušil a nastoupil na vojenskou službu. Poté pracoval do srpna 1968 jako redaktor v nakladatelství Orbis, kde řídil filmovou edici (mj. sérii Filmy a tvůrci). Po sovětské invazi emigroval do Francie a usadil se v Paříži; v roce 1984 pobýval v Quebecu (Kanada). Živil se nejrůznějšími zaměstnáními (pomocník v galerii, fotolaborant), mj. působil jako lektor v nakladatelství Gallimard, dále jako tlumočník, překladatel, scenárista, recenzent a autor textů ke katalogům. Dva roky pokračoval ve studiích na univerzitě v Nanterre, kde získal vyšší univerzitní diplom z humanitních a sociálních věd (diplomová práce v Praze i v Nanterre o filmové grotesce) a kde později rovněž přednášel. Od léta 1990 do jara 1991 pracoval jako kulturní rada čs. velvyslanectví v Paříži. Později hostoval na univerzitách v Paříži a Lyonu, a také v Brně na Masarykově univerzitě. – Od roku 2005 žije trvale v Praze.

Debutoval roku 1958 verši v Univerzitě Karlově. Básně, eseje a teoretické texty publikoval v časopisech Kultura, Kulturní tvorba, Literární noviny, Plamen, Orientace, Host do domu, Divadelní a filmové noviny, Divadlo, Film a doba, Kino, Student, v revue Analogon (1969) aj. V letech 1959–1969 se podílel na činnosti pražské Surrealistické skupiny, sdružené kolem Vratislava Effenbergera (zúčastnil se rukopisných pracovních sborníků Objekt 4, 1959, a Objekt 5, 1961). Spolupracoval na přípravě tematických výstav Symboly obludnosti (1966) a Principy slasti (1968). – Od konce 50. let rozšiřoval Petr Král pro své nejbliží okolí své rukopisné sbírky, které později seskupoval do dalších rukopisných celků: Uskutečňování (obsahuje původně rukopisné sbírky Sezóny, 1958–1960; Ztracený rukopis, 1960; Filosof ve městě s terasami, 1960; Zbytečné objevy, 1960–1961; Uskutečňování, 1961; Stmívání, 1961–1962; Týden, 1964); Básně o lidech (diptych rukopisných sbírek Tyršovské přeháňky, 1961–1963, 1967 a Bar příroda čili Budoucnost 5 km, 1961–1967); Chiméry a exil (sbírky Železná neděle, 1967–1970 a Modré srdce, 1970–1975); S úsměvem teploměru (Paříž 1976); Místo pro hastroše (Paříž 1978); Svědek stmívání (Paříž 1987). Jako autorský rukopis byl též distribuován jeho esej Konkrétní iracionalita a koláž (1967). Je autorem divadelních her Nebezpečné domy (1960, s Vratislavem Effenbergerem); Počítání básníků (1963, s Prokopem Voskovcem); a filmového scénáře Věk na kliku (1968). – Po příjezdu do Paříže se zapojil do činnosti pařížské surrealistické skupiny (publikoval v tamních časopisech L’Archibras, Coupure, Phases, Melog). Psal literární recenze do deníku Le Monde a byl členem redakčních rad několika pařížských časopisů: Positif (zde filmové kritiky), Cahiers de l’Est (1979 zde uspořádal zvláštní číslo o Československu), Le Messager Européen a XX siecle. Pravidelně spolupracoval s časopisy Svědectví, L’Alternative, revue Poésie a dalšími, jeho texty se objevovaly také v pracovních sbornících Doutník. Hesly o českých a slovenských surrealistech přispěl do slovníku Dictionaire géneral du surréalisme (Paříž 1982), vedle toho připravil české číslo bruselského časopisu Courrier du Centre international d’Etudes Poétiques (č. 172, 1986, s Janem Rubešem a Janem Vladislavem). – Po roce 1989 publikoval v periodikách Literární noviny, Tvar, Světová literatura, Host, Iniciály, Ateliér, Analogon, Intelektuál aj. – Úvody, doslovy a komentáři doplnil domácí i cizojazyčná vydání knih Agathy Christie, Vítězslava Nezvala, Vratislava Effenbergera, Petry Jarošové, Eugena Brikcia, Bohumila Hrabala, Daniely Hodrové, Pavla Řezníčka, Evy Rudyšarové-Mišíkové, Romana Erbena, Františka Listopada, Stanislava Dvorského aj. – V exilu publikoval též pod jmény Petr Kostelecký, Vilém Turek, Alex Bojar (překlad Vaculíkovy prózy Morčata do francouzštiny, 1974), René Sidkar a Tomáš Sýs. Používá šifru pk.

Ústředním tématem tvorby básníka a esejisty Petra Krále je zejména vztah mezi skutečností a obrazností. Jeho rozsáhlou, jako celek doposud knižně nepublikovanou tvorbu, utvářelo od počátků setkání se surrealismem a pojetí básně jako jedinečné „konstelace“ slov, představ a (zejména) zážitků. Do přelomu 60. a 70. let jsou jeho sbírky neseny pro tehdejší pražské surrealisty příznačnou kritickou funkcí imaginace a konkrétní iracionality. Spíše než volným tokem představ je báseň jakýmsi afektivním komentářem reality, směšováním každodenní banální zkušenosti s obrazy vlastní subjektivity, osobních podkladů a mýtů. Knižně začal Král svou poezii publikovat francouzsky až na konci 70. let (sbírka Cie, 1979), deset let po příchodu do pařížského exilu. Jeho česky i francouzsky psaná poezie zde dostává „stručnější“ podobu, mění se mnohdy až v „pouhý“ aforismus. Prostor básně se stává metafyzičtější: otvírá se prázdnu, aniž by se v něm ztratil smysl pro zázračno každodenních jevů a procházek. V básních jako by se znovu obnovovala skutečnost a tajemství přítomnosti; významy, které v nezvyklém spojení náhle zazáří v nové, doposud neznámé podobě. Je to poezie plná paradoxů a nerealizovatelných projektů, jež spíš než svou utopií jsou svůdné právě svou neuchopitelností. Odtud i nezvyklá obraznost Králových básní a textů, téměř až smyslová konkrétnost jeho veršů, které dovolují prožívat každodenní trosky světa v jejich – pro autora téměř až obscedantní – „šedi“. – Okrajově psal Král i scénáře a divadelní hry, k jeho dalším výrazným aktivitám patří i dílo věnované filmu (zejména období avantgardy), grotesce (Groteska čili Morálka šlehačkového dortu, 1998), ale též texty zaměřené na fotografii (Fotografie v surrealismu, 1994). Jako překladatel a zejména jako editor se soustavně snažil o představení české poezie pro francouzsky mluvící publikum (tři antologie české poezie, básně Jaroslava Seiferta aj.).

Z novějšího díla: Den (2010), Kolem vejce (2016), Medové kuželky (2011), Město je náš les (2015), Přivítat pondělí (2013), Sebrané básně I (2014), Vlastizrady (2015), Zaprášené jeviště (2010), Konec imaginárna (2017), Láska k Benátkám a chuť na Pordenone (2017), Místo pro hastroše (2017), Sebrané básně II (2018), Sebrané básně III (2020), Šíření (2019), Uskutečňování (2018), Vynálezci nových omylů (2019)

Petr Král zemřel 17. 6. 2020 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz