Dnes by oslavil 80. narozeniny spisovatel Vladimír Binar

Vladimír Binar – literární historik, editor, prozaik a překladatel, se narodil 6. 10. 1941 ve Velkém Meziříčí  v rodině berního úředníka, který po únoru 1948 nuceně pracoval jako dělník. Manželka Miroslava Binarová (* 1951, roz. Klima), původem z Tahiti, překládá a vyučuje jazykům (francouzština, španělština, čeština).
Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Opavě (1958) nebyl Binar z politických důvodů přijat ke studiu a pracoval jako papírenský a betonářský dělník. Od roku 1961 studoval na FF UK bohemistiku a filozofii; v letech 1965–68 byl v rekonvalescenci po komplikovaném úrazu. Absolvoval v roce 1968 diplomovou prací Jakub Deml – vymezení vnitřního vývoje osobnosti a díla. V roce 1969 se stal odborným asistentem na katedře české literatury FF UK (PhDr. 1970 prací Jakub Deml), v roce 1975 však dostal výpověď a žil ve svobodném povolání. Působil jako editor a překladatel z francouzské a slovenské literatury. Od roku 1989 byl redaktorem v nakladatelství Práce, v roce 1990 se vrátil na katedru, nyní Ústav české literatury a literární vědy FF UK. V rámci přednáškové činnosti, tematicky čerpající z problematiky české literatury první poloviny 20. století, navštívil v 80. a 90. letech Vídeň, New York a Mnichov; pro Binarovu původní literární tvorbu jsou však důležité zejména pobyty ve Francii a Francouzské Polynésii (1973, 1976, 1983–85, 1994 i v dalších letech).

Verši, prózou a literárněhistorickými pracemi přispíval od roku 1961 do periodik: Červený květ, Host do domu, Mladá fronta, Listy, Glosy ze Strahova, Výběr a Wiener slawistischer Almanach (1979 zde edice Demlových textů doprovozená studií Jakub Deml – básník tragičnosti české individuality). Po roce 1989 publikoval v Nových knihách, Lidových novinách, Souvislostech a České literatuře, v literárním časopise Podium (Vídeň) a v literární příloze novin Augustin, nazvané Der Hammer (Vídeň).
V roce 1974 založil s Bedřichem Fučíkem samizdatovou edici Rukopisy VBF Praha, pro kterou editorsky připravil především čtrnáctisvazkové Dílo Jakuba Demla (1978–83, s Bedřichem Fučíkem, obsahuje také Zprávu o díle Jakuba Demla napsanou Binarem a Bedřichem Fučíkem, 1978), jakož i další demlovské edice: Jakub Deml: Ledové květy (1978), Dopisy Jakuba Demla Vítězslavu Nezvalovi (1980), Listy Jakuba Demla Janu Amosi Vernerovi (1980), Trialog (korespondence Vladimíra Holana, Jakuba Demla a Vlastimila Vokolka, 1980), Listy Jakuba Demla Čeňku Vořechovi (1982), K Březinovi (1983), Trialog: Nezval – Deml – Holan (soubor vzájemné korespondence, dedikací, básní a esejistických projevů, 1986). Dále zde uspořádal a vydal: Dílo Bedřicha Fučíka (1986–1989, 6 sv., s Mojmírem Trávníčkem 5 sv.), Stanislav Vodička: Básník Jakub Deml v Tasově (1978) + Umírající kolátora (1980-1981), Rudolf Klima: Monsieur Sakra (1979, též in Západ, č. 6/1985).
V rámci této edice publikoval i vlastní původní práce: Čin a slovo (eseje o Jakubu Demlovi, 1978), Číňanova pěna (próza, 1981, později in Revolver Revue 1999, č. 41), Playback (román, 1981, knižně 2001), Dimanche à Paris (próza, 1986, později in Revolver Revue 2002, č. 50), Hlava žáru (výbor z básní z let 1959–68 + Kolokvia I, vzpomínková deníková próza, 1986), Emigrantský snář (soubor korespondence z let 1983–85, 1995, knižně 2003).
Vedle řady literárních pásem (z děl Jakuba Demla, Stanislava Vodičky, Vítězslava Nezvala, Bedřicha Fučíka, F. X. Šaldy, Charlese Baudelaira a francouzských prokletých básníků), inscenovaných především v Památníku národního písemnictví nebo v pražské poetické vinárně Viola, je Binar rovněž autorem scénáře k trojdílné televizní hře Mrtvé duše (Bratislava 1970: 1. Nákupčí duší, 2. Zrcadla, 3. Bludiště, r. Dušan Palka, podle Nikolaje Vasiljeviče Gogola); pro Československý rozhlas scenáristicky připravil literární pásma: Jan Amos Komenský: Orbis pictus (1970), Bratr Oldřich, Čech z Furlánska (1970) aj.
V periodikách či v samizdatu užíval též šifry V. B., své rané verše publikoval časopisecky pod pseudonymem Vladimír Rybka.

Bohatou editorskou činnost provází Binar řadou komentářů a doslovů (k dílům Jakuba Demla, Bedřicha Fučíka, Stanislava Vodičky, Františka Gellnera, Karla Tomana, Fráni Šrámka aj.) založených na analyzujícím přístupu k vnímání literárního díla jako soustavy vzájemně se podmiňujících složek. Ve finální podobě však spěje k vyjádření syntetizujícího charakteru tvorby, zahrnující stejně tematická jako žánrová, ideová a historická východiska.
Pro Binarovy verše (Hlava žáru) je příznačná fascinace konkrétně viděným každodenním životem a zároveň fascinace snem, jenž tuto realitu transponuje do vyšší roviny bytí. Napětí mezi touhou oddat se fikci a nemožností uniknout všeobsahující žité skutečnosti, která fikci-sen drasticky rozrušuje, je základním rozporem Binarovy tvorby. Východisko z něj nachází v konfrontaci obou zdánlivých antagonismů a zároveň v jejich propojování do paradoxní koexistence, v níž realita implikuje sen a naopak.
Úsilí zachovat významové napětí při souběžném omezení fabulace charakterizuje i Binarovy prózy. V románu Playback, lyrickém toku postřehů, dojmů a vizí, toto úsilí nabylo podoby jediného souvětí, umožňujícího variovat a významově konfrontovat jednotlivé komponenty výpovědi. „Somnambulní třeštění“ prostupuje všední realitou rovněž v prózách Dimanche à Paris nebo Číňanova pěna. Zde jsou dílčí obrazy propojeny v jedinou všeobsáhlou metaforu, která vyslovuje trpkost i chválu lidské existence a která se vystižením nuancí duchovního života snaží o chápání světa jako celku.
V Emigrantském snáři vyrůstá ze sekvence dopisů, zaslaných v průběhu dvou let rodině a přátelům z exotického Tahiti, obraz života, napjatého mezi Tahiti a Čechami, privátním a společensko-kulturním děním. Text se pohybuje na žánrové hranici mezi románem v dopisech a dokumentem.

Vladimír Binar zemřel 13. 1. 2016.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz