Dnes by oslavil 85. narozeniny básník Jiří Kuběna

Jiří Kuběna – vlastním jménem Jiří Paukert, se narodil 31. 5. 1936 v Prostějově. Pochází z rodiny plukovníka letectva Františka Paukerta a sochařky Hedviky Paukertové (rozené Vocilkové). Otec působil v redakci Moravskoslezského deníku, publikoval básně a povídky v Našem vojsku aj. – Kuběna prožil dětství v Praze. V letech 1942–1947 navštěvoval obecnou školu v Praze-Dejvicích, primu absolvoval na Gymnáziu dr. Edvarda Beneše v Dejvicích, ale gymnaziální studia dokončil maturitou roku 1954 v Brně, kde žil od roku 1948. Poté studoval na brněnské Filozofické fakultě obor dějiny výtvarného umění a klasická archeologie (1954–1959, PhDr., diplomová práce Rané malířské dílo Bohumila Kubišty). Poté v letech 1959–2006 působil jako historik umění-památkář na Krajském středisku památkové péče, později v Národním památkovém ústavu v Brně, od roku 1994 jako jeho ředitel a kastelán státního hradu Bítova. V roce 1991 se podílel na založení společnosti Dědictví Jakuba Demla a s Jaroslavem Erikem Fričem inicioval založení nakladatelství Votobia. V letech 1990–1991 byl při zaměstnání redaktorem revue Proglas, v letech 1992–1998 šéfredaktorem revue Box. Žije na Bítově. Je nositelem zlaté medaile za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Přispíval zejména do těchto časopisů: Tvář, Sešity pro mladou literaturu, Střední Evropa; po roce 1989 do deníků a časopisů Souvislosti, Proglas, Host, Box, Katolický týdeník, Literární noviny, Lidová demokracie, Literárny týždenník, Slovenské pohlady, Brněnský večerník, Prostor Zlín, Rovnost, Ateliér, Lidové noviny, Právo, Tvar, Revolver Revue aj. V nejrůznějších samizdatových aktivitách Kuběna působil od roku 1953: mj. redigoval sborník Tauros (1974), časopis Box (1988–89) a spolupodílel se i na brněnské verzi revue Střední Evropa. V samizdatu vydal sbírky básní Zpívající voliéra (1953), Jiný Vesmír (1955), Maškaráda (1956), Andělská Sousedství (1956), Základy Geometrie (1956), Země Bohů (1957), Unalektika (1958), Infračervený Rub (1958), Zelené Července (1958), Vně (1959), Den (Torsa) (1960), Písně S Ruměncem (1961), Země Nikoho (1961), Král Midas (1962), Krev Ve Víno (1963), Jižní kříž (1964), Kříž dona Juana (1964); Matka Zjevení (1965), Život Iškariotský (1966), Jeden Všech Srdcí V Pravdě Srdce Zpěv (1966); Doryforos (1971), Ganymedes (1971), Čtyři luky Apollónovy (výbor, 1976), Dům Vína (1979), Jazyk U Vytržení (výbor, 1982), Víno Noe (1982), Blíženci V Krvi (1984), Hvězda a Kříž (výbor, 1986), Žízeň hvězdy jitřní (1986), Jiný Vesmír – Juvenilia 1 (výbor, 1988), Oheň I Víno (1988), Krev A Voda (1988), Ukřižování Vína (1989) a esej Setkání s Duhou aneb Božská zpozdilost Orfeova (1978). Přispěl do samizdatových sborníků Texty přátel I (1972), Pohledy 1 (ed. V. Havel, 1976), Opsáno pro přátele (ed. J. E. Frič, 1986), Na střepech volnosti (1987). Od roku 1953 byl členem literární skupiny „šestatřicátníci“ (Václav Havel, Josef Topol, Pavel Švanda, Věra Linhartová, Viola Fischerová aj.). Roku 1966 vznikla neoficiální Společnost přátel Jiřího Kuběny (Václav Havel, Jan Koblasa, Věra Linhartová, Josef Topol), která uspořádala dva večery z jeho poezie (1966, 1967). Martin Dohnal zkomponoval symfonii Žízeň Hvězdy Jitřní na texty stejnojmenné knihy Jiřího Kuběny (poprvé uvedeno 1998). S Martinem Pluháčkem-Reinerem uspořádal šest ročníků celostátního setkání básníků na hradě Bítově (1996–2000). Tamtéž uspořádal jedenáct ročníků celostátních výstav současného umění (1996–2006). Užívá pseudonymy Nina Drátová, Tadeáš Kopřiva, Jiří Zdeněk a šifru -jK-.

Kuběnovo úsilí spojit náboženskou exaltovanost a patos katolického řádu s avantgardními postupy dává jeho poezii apelativní gestaci a dramatičnost; právě pro tento aspekt bylo důležité jeho setkání s dílem Jakuba Demla a Vítězslava Nezvala, u nichž nalezl oporu pro své osobité pojetí tvorby. Poezii Kuběna chápe jako slovně-hudební živel, v jehož ničím neohraničeném plynutí se vyjevuje pravda lidské existence, její spojení i svár s Bohem. Snaha po syntéze dvou nejextrémnějších noetických poloh, nejvyššího s nejnižším, dává Kuběnově poezii rysy stálého literárního experimentu. Jeho neobyčejně složitě strukturované verše, plné vnitřních rýmů a paralelismů, usilují být jakousi „notací poezie fonické“, založené na neobvyklém sylabickém principu a určené především k recitaci. Experimentální ráz a intelektuální podobu jeho poezie ještě násobí jednak složitý systém šifer, aluzí a mnohoznačných odkazů k nejrůznějším kulturním vrstvám (křesťanský odkaz, antika apod.), jednak grafické uspořádání veršů, jímž autor chce vyjádřit svůj mysticko-magický vztah k jazyku; ten je pro něho „formou existence Slova na zemi vůbec“.
Ojedinělým případem Kuběnovy tvorby pro děti je veršovaná pohádka Hledá se Micimaus, v níž – stejně jako ostatní autorově tvorbě – hraje důležitou roli prostor hradu Bítova. Průřez Kuběnovou literární esejistikou přináší kniha Paní Na Duze, která zahrnuje též autorova interview, výňatky z jeho deníků, ukázky z korespondence s literárními přáteli, vzpomínky apod. Uceleným memoárovým dílem je Kuběnova kniha Paměť Básníka, jejíž těžiště leží v reminiscencích na setkání významnými literáty a výtvarníky (Vladimír Holan, Jiří Kolář, Jan Zrzavý, Mikuláš Medek ad.) a v níž se autor snaží o skloubení faktografické věrnosti s básnickým vhledem.

V roce 2014 vydalo nakladatelství Host knihu Ráno Na Olympu / Orel Nad Propastí – Dílo VII. Je závěrečným (dvoj)svazkem básnického díla Jiřího Kuběny, jímž se uzavírá komplet jeho tvorby, zahrnující uplynulých šest desetiletí (1953—2013).

Jiří Kuběna zemřel 10. 8. 2017 ve Znojmě.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a  www.databazeknih.cz