Dnes by oslavil 85. narozeniny dramatik, prozaik a filmový scenárista Karel Semerád

Karel Semerád – dramatik, prozaik a filmový scenárista, se narodil 28. 4. 1937 v Blatné.

Vystudoval Střední zemědělskou školu v Kadani (maturita 1956) a poté pracoval jako instruktor pro jednotná zemědělská družstva na Okresním národním výboru v Mariánských Lázních (do 1960). Během vojenské služby (1957–59) byl knihovníkem. Od 1961 se věnuje divadelní práci: nejprve jako loutkoherec ve Východočeském loutkovém divadle v Hradci Králové, poté získal angažmá v plzeňském Divadle Alfa (1962–63) a v Divadle pohraniční stráže v Chebu (1963–67). Od konce 1967 působí ve Zlíně jako herec a režisér Městského divadla (do 1990 Divadlo pracujících) jak na jeho hlavní scéně, tak na scéně Divadélka v klubu, pro kterou napsal i scénáře, adaptace a původní hry. Jako host režíroval řadu inscenací i v dalších divadlech (mj. v Severomoravském divadle Šumperk), spolupracoval též s divadly amatérskými.

Ze Semerádových filmových scénářů byl realizován příběh o dívce z dětského domova Jemné umění obrany (1987, režie Jana Semschová).

Semerád je představitelem autorského pojetí divadla a dramatického textu, které počítá s tím, že se autor bude na jeho realizaci podílet i jako herec a režisér. Usiluje přitom o takové divadlo, které by bylo divácky přitažlivé a zábavné, zároveň však kriticky odhalující morálku společnosti. Na úrovni vnějškové satiry zpočátku zůstávaly Semerádovy komedie ze současnosti, v nichž se zaměřil na výsměch konzumnímu maloměšťáctví a na kritiku těch, kteří ve své bezcitnosti a chamtivosti neuznávají žádné vyšší ideály a hodnoty; jejich protipólem mu pak jsou postavy, které jsou schopny přerodit se k zodpovědnosti (mladý fluktuant ve hře Slzy a smích). V konfrontaci tří generací přitom autorovy sympatie zjevně patří prarodičům, a zejména dětem. O hlubší vhled se pokusil groteskní hrou Paneloptikum, v níž prostřednictvím rozmluvy hlavního hrdiny s historickými a mytickými postavami konfrontoval současnost s národní minulostí i mýty a souběžně skepticky reagoval na dobové politické teze o „přestavbě“ socialismu. Pro Semerádovu poetiku příznačná výrazná divadelní stylizace, vycházející z brechtovské inspirace, fantazie, fascinace komediantstvím a cirkusem, se nejvýrazněji uplatňuje ve hře Vzhůru do údolí, „pouťové komi-tragické burlesce s prologem, sedmi obrazy a epilogem, se čtyřmi cirkusovými čísly, třemi klauniádami, dvěma pantomimami a jedním bezradným koncem“. Příběhem hry o nelehkých osudech komediantské rodiny, balancující mezi touhou po pravdivém divadle a požadavky mocných i publika bez vkusu, se Semerád vyjádřil ke vztahu moci a umění, k omezování svobody umění i k postavení člověka v totalitní společnosti. Ve své pozdější hře Na tváři lehký smích Semerád provázal životní osudy Karla Hynka Máchy s motivy Máje. Především pro klubovou scénu adaptoval řadu próz jiných autorů: Bohumila Hrabala, Pierre Henri Camiho, Eduarda Basse, Vasilije Šukšina, Ivana Alexandroviče Gončarova, Josefa Holcmana. Upravil a uvedl i dramataEmila Artura Longena, Františka Ferdinanda Šamberka, Václava Klimenta Klicpery a Viktora Dyka. – Věnoval se též tvorbě pro děti (Čau, pohádko, jevištní debut Kocour v polobotkách, Popelka). Je i autorem novely z prostředí psychiatrie Mezi magory domov můj.

Karel Semerád zemřel 30. 11. 2015 ve Zlíně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz