Dnes by oslavil 85. narozeniny spisovatel Jaromír Šavrda

Jaromír Šavrda – básník a prozaik, se narodil 25. 5. 1933 v Ostravě.  Otec byl technik, matka učitelka. Babička Anna B. Šavrdová (1872–1953) byla loutkářka, tajemnice Světové loutkářské unie. Jeho bratrancem byl spisovatel Bedřich Golombek. – Šavrda studoval gymnázium v Českém Těšíně (maturoval roku 1951, jeho učitelem zde byl literární historik Alois Sivek) a český jazyk a literaturu na FF UK (absolvoval roku 1956 prací o S. K. Neumannovi). Jeden rok pracoval jako osvětový pracovník v Jilemnici, od podzimu 1957 v Ostravě nejprve jako knihovník, od roku 1959 jako středoškolský učitel. Roku 1963 se stal spisovatelem z povolání. Od dubna 1968 působil v redakci krajského deníku KSČ Nová svoboda, téhož roku v srpnových dnech spolupracoval na vydávání ostravských Spojených deníků. Na jaře 1969 dostal výpověď a přešel do redakce Moravskoslezského týdne, jehož vydávání však bylo zastaveno v říjnu 1969. Šavrda, který v této době dálkově studoval na Právnické fakultě UK (ze studia byl vyloučen těsně před promocí roku 1972), se stal vedoucím právního a personálního oddělení v ostravském nakladatelství Puls. Po jeho zániku (1971) pracoval jako skladník v Geologickém průzkumu. Roku 1975 musel odejít i odtud, pro těžké onemocnění ledvin mu však byl přiznán plný invalidní důchod. V roce 1978 byl odsouzen na dva a půl roku vězení za vydávání samizdatové edice Libri prohibiti a za přechovávání nepovolených tiskovin. Po návratu (1981) podepsal Chartu 77, v září 1982 pak byl znovu zatčen a za údajné pobuřování a přechovávání tiskovin odsouzen na dvacet pět měsíců.

Publikoval v novinách, v nichž působil, a dále ve Směně a Červeném květu (obojí Ostrava), Národní politice (Mnichov), Svědectví (Paříž) a Listech (Řím); přispěl též do Výběru na léto 87 (Vídeň 1987). V samizdatu (obvykle ve vlastní edici Libri prohibiti) vydal své prózy Autostop v sobotu odpoledne (1985), Ulice se zákazem vjezdu (1985) a básnické soubory Cestovní deník (Petlice 1981), Druhý sešit deníku (Petlice 1985), Historické reminiscence (zahrnuje sbírky Česká Kalvárie a Plachetnice Santa Maria, 1985), Má vlast (zahrnuje sbírky Hodina v úzkých, Má vlast, Druhý sešit deníku, 1985) a vzpomínky Kočky z mého domu (1986) a Přechodné adresy 1, 2 (Expedice 1987). V samizdatu též tiskl své překlady básní Anny Achmatovové (Rekviem, 1987). Přispěl do samizdatových sborníků Ad honorem anopheliae minoris – sborník k osmdesátým narozeninám PhDr. a ThDr. h.c. Boženy Komárkové (1983); Na střepech volnosti (Česká expedice, 1987) a O československém vězeňství (1987, eds. P. Uhl, J. Gruntorád). V rukopisu zůstalo několik detektivních próz a dramat. – Pseudonym: Kamil Zavázal; šifry: -jš-, -kz-, -ša-, -rd-, -jaš-.

Šavrda knižně debutoval na přelomu 40. a 50. let soubory básnických textů, jejichž poetiku naznačují již tituly Pionýrská říkadla a Struny míru. Od 60. let psal prózy: detektivní román se špionážní zápletkou (Půjdeš, nevrátíš se), soubor sci-fi povídek (Příběhy z třetího času) a senzační román s alegorickými prvky a kriminální zápletkou (Kniha kralovrahů). K poezii se znovu vrátil až v době, kdy se musel vyrovnávat s perzekucí režimu. Básnické texty, vydávané v samizdatových edicích a v zahraničí (Cestovní deník, Druhý sešit deníku), procházejí vývojem od syrových záznamů vězeňské reality až k lyrizované a ve formě sonetu koncipované reflexi stavu nesvobody těla, a především ducha. K vyjádření tohoto životního pocitu Šavrda využil také žánrový půdorys litanické skladby inspirované Starými ženami Františka Halase. Posmrtně vydané beletrizované memoáry Přechodné adresy líčí osobní zážitky z policejní perzekuce a soustřeďují se také na osudy lidí, se kterými se autor setkal během svého věznění.

Jaromír Šavrda zemřel 2. 5. 1988 v Ostravě.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz