Dnes by oslavil 85. narozeniny spisovatel Jaroslav Velinský

Jaroslav Velinský – autor detektivních, fantastických a dobrodružných románů, trampský písničkář, se narodil 18. 12. 1932 v Praze.  Dědeček Václav Rabský a matka Lída Rabská-Velinská byli herci divadla Urania (matka poté ještě členkou různých zájezdových společností), otec Jaroslav V. pracoval u různých divadel v technických funkcích. – V Praze Velinský vychodil obecnou školu, klasické gymnázium ani Střední grafickou školu nedokončil. Pracoval jako pomocný dělník, zaučený soustružník v závodě Pragoferra, posléze krátký čas jako brigádník v kladenských dolech. Prezenční vojenskou službu prožil zčásti v Orlických horách, zčásti ve slovenských Malackách (1952–1954); po návratu se začal aktivně věnovat trampingu. Roku 1959 odešel do Liberce, kde se stal aranžérem a písmomalířem v podniku Liberecké výstavní trhy, uměleckým pracovníkem Divadla hudby, topičem v ZOO, opravářem sportovního nářadí a nakonec opět reklamním grafikem v podniku Restaurace. Roku 1968 se přestěhoval do Ústí nad Labem a pracoval jako reklamní grafik v Domě kultury a v družstvu Kontakt. Od roku 1983 byl ve svobodném povolání a žil v severočeském Libouchci. Od roku 1999 provozoval s manželkou Vladimírou Velinskou nakladatelství Kapitán Kid, kde publikoval své vlastní literární práce a zčásti také hudební nahrávky. Distribuce se opírá o Klub kamarádů Kapitána Kida (www.kkkk.cz), který sdružuje funkce zásilkového čtenářského klubu, fanklubu a internetové prezentace autora.

Od konce 50. let psal libreta pro amatérská divadla a divadla malých forem (např. Divadlo hudby a poezie v Liberci). Povídky začal publikovat koncem 60. let v Průboji (Ústí nad Labem) a v trampském časopise Trail, od 80. let své sci-fi prózy sporadicky tiskl v Technickém týdeníku, Tvorbě, Ikarii, AF 167, Nemesis. V Lidových novinách vyšly na pokračování Velinského detektivní romány Konec perského prince (2000, část tiskem, část na internetu) a Osud motýlka (2000–2001). Nemalá část Velinského autorského i redakčního úsilí je uložena v sešitových románových edicích. Již v 80. letech přispěl do Karavany, v roce 1990 pak podnítil znovuzavedení Rodokapsu (prvních šest čísel spoluredigoval). Po rozchodu s nakladatelstvím Ivo Železného založil ve vydavatelství ITA edici KaRo (Kapesní romány) a „trampskou kulturní revui“ Intertramp. Později redigoval ještě edici Story (Jablonec nad Nisou). Ve stejné oblasti působil také jako knižní grafik, některé své romány doprovodil ilustracemi. V důsledku orientace na periodické publikace i spolupráce s okrajovými vydavateli je bibliografický obraz Velinského literární práce z 90. let chaotický. Týká se to i jeho novelistických sérií z této doby. Na řadu původních i adaptovaných detektivních novel o Leónu Cliftonovi, vydávaných v samostatných sešitcích (viz Bibliografie), navázal autor v Napínavých novinách (1995 zde Sedm oběšenců, Pekelná brána). Dobrodružné sci-fi epizody S. I. Man Dan Young, zprvu rovněž vydávané v samostatné sešitkové řadě (viz Bibliografie), vycházely poté ještě v periodiku Dobrodruzi (1994 zde Příšery z Ishtar Terra, Král Kong, Blesk Gamalův). Po různých magazínech a sešitových edicích byla nejprve roztroušena série kriminálních novel z Oklahomy 30. let 20. století, spojená postavou šerifa Lee (1991 Šerif Buck Lee, přítisk k románu P. E. Lehmana Vlci pastvin, edice Story; 1994 Blizzard, magazín Dobrodruzi), další publikovány samostatně (viz Bibliografie). První pokus o publikační konsolidaci této série představovalo pět čísel Rodokapsu z roku 1999 (vše pod pseud. Charlie P. Stonebridge): Šerif Buck Lee (obsahuje: Smrt Toma Haggertyho, Zločin na Morris Hillu), Smrt v dešti (obsahuje: Soudce Lynch, Smrt v bouřlivé noci), Krutá zima v Complimentu, Svědectví mrtvých (obsahuje: Hlavní výhra smrt, Jacksonovo zlato), Peníze z nebe. Od roku 2000 autor své povídkové práce i novelistické série definitivně konsolidoval na bázi knižních souborů a reedic. – Roku 1967 Velinský spoluzaložil festival Porta a dlohoudobě působil v jeho organizačním štábu. Vydal autorská alba trampských písní No to se ví (1983, rozš. pod tit. Krinolína, 1994), Songy (1992), Schizokrajné lásky (1995), Písně moří a kaňonů (1997), Zpověď unaveného clowna (1998, s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou); dramaturgicky a interpretačně se věnoval také tradičnímu repertoáru (Dávno již, 1992; Staré trampské písně, 1996). Autorský soubor písničkářské tvorby 21x Kapitán Kid dosud zahrnul alba Tempo di kůň (2007) a Dum-dum-dumky (2009). Jeden z Velinského autorských zpěvníků vyšel jako interní publikace Folk a country klubu (Kapitán Kid, 1977). – V oblasti trampské písně trvale užíval pseudonymu Kapitán Kid. Kvůli publikačním potížím na počátku tzv. normalizace (mj. neuskutečněné vydání detektivního románu Mys mrtvého muže, ohlašovaného severočeskými nakladatelstvími v letech 1970–1971) ojediněle sáhl k rodovému uměleckému jménu Václav Rabský, v 90. letech psal také jako Agáta Bílá, Dick (Richard) Clarkson, Charlie P. Stonebridge.

 Východiskem Velinského beletristické činnosti je důvěrná obeznámenost s českou zábavnou literaturou před rokem 1948, na jejíž emblematické žánry, tituly a publikační typy navázal v prvním desetiletí po zániku kulturněpolitických omezení socialistického období i jako vydavatel, adaptátor či redaktor. Toto podhoubí se promítlo do škály motivických panelů a žánrových typů, jež jsou ve Velinského prozaické a veršované tvorbě zastoupeny. Próza El hombre Dorado je variantou tzv. leteckého románu; autorovy písňové texty (často balady či elegie) navazují na westernovou romantiku předválečné trampské písně; drama Než vyšlo slunce oživuje téma nesmiřitelného zúčtování s protektorátní kolaborací, které bylo charakteristické pro literární produkci těsně po květnu 1945; v autorových detektivních sériích se návaznost na tradice české populární beletrie projevuje množstvím citací a aluzí, využívaných i ve funkci dějových motivů. Vyvrcholení tohoto vztahu k dědictví masové četby představuje román pro chlapce Poslední tajemství Jana T., v němž Velinský využívá nedořešených zápletek a „opuštěných motivů“ tzv. stínadelské trilogie Jaroslava Foglara a příběh pátrání Rychlých šípů po tajemství létacího kola uzavírá. S využitím precizní znalosti detailů trilogie a při zachování charakteristických atributů Foglarova stylu překračuje některé limity původní trilogie, když do centra příběhu v duchu hodnot aktuální kultury vtahuje dívčí hrdinky. – S ambicióznější složkou reflexivní spojil Jaroslav Velinský dobrodružné prvky především ve třech vědecko-fantastických románech: ve spletitém příběhu odvrácené apokalypsy, kterým navázal na spekulativní linii české sci-fi 60. let (Zápisky z Garthu / Leonora), v antiutopii líčící zrod a zánik bizarní středoevropské říše, založené na konci první světové války v podzemí Čech konzervativními příslušníky rakousko-uherské elity (Engerlingové, dokončeno 1984), a ve fantaskní moralitě o putování do země snů, próze prostoupené ideou souběžnosti a nestálosti subjektivních časoprostorů (Dzwille). – Vedle autonomní tradice dobrodružné a fantastické beletrie měla na Velinského tvorbu zřetelný vliv (výrazněji před listopadem 1989) rovněž dobová situace umělecké literatury. Série detektivek situovaných nejprve do 50. let a propojených postavou amatérského detektiva, soustružníka a svazáka Oty Finka odrážela s jistou ironií pokusy oficiální literatury tzv. normalizace o znovuzpřítomnění budovatelské kultury (Tmavá Studnice, Našeptavač, Čenž se smrtí). Velinského vypravěčství se zde zároveň inspirovalo narativními postupy české prózy 60. let (Josef Škvorecký) a dikcí detektivkářů americké tvrdé školy, zdomácnělé v českých překladech v téže dekádě (zejména Raymond Chandler). Chandlerovský model mužného hrdiny jako chronicky osamoceného bojovníka proti zkorumpované společenské elitě, vyprávění vedené v ich-formě hovorovým či obecným jazykem a prokládané skeptickými glosami protagonisty autor v plné míře exponoval nejprve v sérii vědecko-fantastických akčních příběhů situovaných do Antarktidy budoucnosti (první z novel již v antologii Stalo se zítra, samostatně s v trilogii Kontinent neomezených možností, čtvrtý příběh v knize Fialky pro královnu). Od poloviny 90. let pak tento model rozvinul v sérii detektivních románů ze současnosti, jejichž protagonistou je zestárlý Ota Fink, provozující v penzijním věku v Praze na Žižkově detektivní kancelář Discret (Konec perského prince, Bestie z Tamberku, Osud motýlka, Posel neštěstí, Kletba rodu Cajthamlů, Labutí píseň, Vlčí zub). Jevy společenské transformace jsou v této sérii komentovány z okázale plebejského stanoviska. Jeho hodnotovým protějškem je neideologická optika, s níž Velinský od konce 90. let zpřítomňuje v pokračování série o mladém Finkovi, detektivu-soustružníkovi, reálie socialistického období. Počínaje Zmizením princezny představují příběhy této obnovené série hlavní linii autorovy literární práce. Mezi jednotlivými romány nechává přitom Velinský plynout biografický i historický čas, takže představují – v mezích žánru – i svého druhu kroniku 50. a 60. let.

Jaroslav Velinský zemřel 19. 2. 2012 v Ústí nad Labem.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz