Dnes by oslavil 85. narozeniny spisovatel Josef Hanzlík

Josef Hanzlík – básník, autor literatury pro děti, se narodil 19. 2. 1938 v Neratovicích.

Otec byl truhlářem. V dětství žil Hanzlík v Táboře, od roku 1946 v Nejdku u Karlových Varů. Po studiu na hospodářské škole v Karlových Varech a Mariánských Lázních (maturita 1957) absolvoval psychologii na FF UK (1957–1963, diplomová práce: Příspěvek k psychologii literatury). V letech 1965–1969 byl redaktorem časopisu Plamen, 1969–1991 dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Od roku 1991 se věnoval pouze literatuře a překladatelství.

Debutoval v roce 1957 v Kultuře. Poezií od roku 1959 přispíval dále do těchto novin a časopisů: Literární noviny, Plamen, Host do domu, Tvář, Sešity pro mladou literaturu, Červený květ, Tvorba, Literární měsíčník aj. Časopisecky publikoval i překlady jugoslávských a amerických básníků. – Je autorem, respektive s režiséry spoluautorem scénářů k filmům Deváté srdce (1978, režie Juraj Herz), Kouzelné dobrodružství (1982, režie Antonín Kachlík, podle Alaina Fourniera), Modré z nebe (1983, režie Ota Koval, podle Bély Balásze), Poklad hraběte Chamaré (1984, režie Zdeněk Troška, podle Aloise Jiráska) a Čarovné dědictví (1985, režie Zdeněk Zelenka, podle Václava Řezáče). – Jako tvůrce dětské literatury Hanzlík soustavně spolupracoval s Československou televizí, která mu inscenovala pohádky O Terezce a paní Madam (1976), Hodný Fridolín a zlá Józa (1984) a O princezně na klíček (1987, všechny režie Libuše Koutná), a také s Československým rozhlasem (mj. řada krátkých pohádek z cyklu Hajaja).

Hanzlíkova básnická prvotina Lampa byla na počátku 60. let považována za nejvýznamnější tvůrčí čin nastupující básnické generace. Po ideologické abstraktnosti a deklarativnosti poezie předchozího desetiletí i po oslavě všednodennosti u autorů časopisu Květen vystoupil Hanzlík se svébytnou, silně emotivní básnickou výpovědí, proměňující skutečnost v pohádkově fantaskní vizi: něžný cit přemáhá zlo, často tematizované utrpením nevinného dítěte. Také v dalším autorově díle tvořil základní bipolaritu kontrast mezi dospělostí zla a dětskou nevinností dobra, který symbolicky zpřítomňuje i znepokojivou protikladnost mezi lidským štěstím a válkou, mezi láskou a netečnou lhostejností. Naivitu a dětský úžas autorova pohledu na skutečnost zvýrazňovala rovněž spontánní intonace lyrických veršů, obsahujících často epické jádro a nebránících se až jisté dekorativní infantilnosti. Proměnu veršové struktury, ale i změnu názorových postojů přinesla druhá polovina 60. let, kdy v Hanzlíkových verších, pro něž byla dosud charakteristická spontánní lehkost a bezprostřednost, zesílila reflexivní složka, projevující se zejména využíváním symbolů a alegorií i převahou volného verše (Potlesk pro Herodesa, Krajina Euforie). Snaha po větší básnické objektivizaci prožitků přitom oslabila Hanzlíkův výchozí romantický impuls, jímž byl formován protest lyrického hrdiny proti lidské malosti a citové omezenosti. I když se z jeho poezie neztratily tendence k mytizaci naivity a dětského světa, pocit ohroženosti člověka atomovou katastrofou jej přivádí k bezprostřednějšímu kontaktu s tvrdou podobou současné reality, k pocitům deziluze a úzkosti. Tento vývojový posun je zřetelný zejména ve sbírkách z 80. let (Požár babylonské věže, Ikaros existoval), v nichž autor svůj protiválečný apel a touhu po etické proměně člověka zasazuje do zcela neromantických kulis současného světa, což také podstatně zkonkrétnilo a zcivilnilo jeho básnickou dikci.
Hanzlíkovo vidění světa víceméně předurčilo i jeho zájem o dětskou literaturu. Do svých próz, básní i televizních inscenací pro děti mohl beze zbytku promítnout svou potřebu fantaskní hravosti, smyslu pro pohádkovou fabulaci i neotřelý verš.

Josef Hanzlík zemřel 26. 1. 2012 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz