Dnes by oslavil 85. narozeniny spisovatel Otakar Chaloupka

Otakar Chaloupka – literární kritik a teoretik literatury pro děti a prozaik, se narodil 14. 2. 1935 v Liberci.  Manžel výtvarnice Viktorie (Věry) Chaloupkové (* 1953). Po maturitě na gymnáziu v Chotěboři (1953) studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a maďarštinu. Absolvoval v roce 1958 diplomovou prací Umělecké mistrovství Jana Nerudy. Poté učil na základní škole v Třebotově a od roku 1960 v Praze. V roce 1962 se stal aspirantem Pedagogického ústavu J. A. Komenského Československé akademie věd (titul CSc. získal roku 1966 prací Umělecké dílo v systému literární výchovy; PhDr. 1967 na základě kandidátské práce; DrSc. 1987 prací Systém literární výchovy) a pracoval zde až do zrušení ústavu roku 1994 (od 1967 jako vědecký pracovník, 1980–89 jako vedoucí Kabinetu dětské literatury a literární výchovy). Poté se zcela věnoval vlastní tvorbě a badatelské práci.

Publikoval od roku 1958 v periodikách Zlatý máj, Československý novinář, Novinářský sborník, Literární noviny, My, Červený květ, Pochodeň, Český jazyk a literatura, Čtenář, Plamen, Sešity, Pedagogika, Impuls, Texty, Literární měsíčník, Film a doba, Divadelní výchova, Beiträge zur Kinder-und Jugendliteratur, Česká literatura, Estetická výchova, Rodina a škola, Rudé právo, O knihách a autorech, Nové knihy, Tribuna, Tvorba, Vlasta (zde 1984 na pokrač. novela Mlčení), Učitelské noviny, Kmen, Zpravodaj výboru národní kultury, Právo, In flagranti (literární revue Klubu českých spisovatelů) aj. – Od roku 1956 spolupracoval s Československým rozhlasem (recenze dětské literatury pro relaci Zrcadlo kultury). Podle vlastních předloh napsal scénář filmu Až do konce (1985, r. Miroslava Valová, sc. + Antonín Kopřiva) a scénáře televizních filmů Mlčení Marie Zvoníkové (1985, r. Miroslava Valová), Sondy (1987, r. Miroslava Valová) a Óda na radost (1988, r. Zdeněk Kubeček). Podle Chaloupkovy stejnojmenné prózy byl natočen film Ta chvíle, ten okamžik (1981, r. Jiří Sequens, sc. Václav Šašek, Jiří Sequens), novela Černý pátek poskytla námět k filmu Má je pomsta (1995, r. Lordan Zafranovič, sc. Václav Šašek, Lordan Zafranovič). – V roce 1988 byl jmenován zasloužilým umělcem. – Používal šifry: arch., Ch., chal., och., O. Ch.

První Chaloupkovy literárněvědné publikace (Teréza Nováková a východní Čechy, Vypravěč J. Š. Kubín) se soustředily zvláště na vliv konkrétních regionů a jejich folklóru na uměleckou tvorbu klasiků české prózy. Hlavní a základní oblastí jeho zájmu se však brzy stala literatura určená dětem a mládeži, kterou z hledisek estetickoteoretických i pedagogických cíleně sleduje již od 60. let 20. století; bohatá byla rovněž Chaloupkova literárněkritická činnost v tomto oboru, zejména v časopise Zlatý máj. Teoretickým otázkám literárních žánrů a tematických okruhů i uměleckovýchovných potencí v literární produkci pro děti se věnoval zvláště v třísvazkovém souboru studií Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury (1973, 1976, 1979, s Vladimírem Nezkusilem). Syntézu jeho koncepcí na tomto poli tvoří teoretická studie věnovaná žánru prózy s nedospělým hrdinou (Próza pro děti a mládež: její otázky, působení a perspektivy, 1989). Dalším okruhem, na nějž se Chaloupka teoreticky soustředí, je přístup dítěte k umělecké literatuře a k psanému textu vůbec. Např. ve studii Rozvoj dětského čtenářství (1982) systematicky sleduje a vymezuje jednotlivé etapy čtenářství od raného dětství po práh dospělosti; počátkům čtení a čtenářských návyků u dětí mladšího školního věku jsou věnovány studie Škola a počátky dětského čtenářství a Rodina a počátky dětského čtenářství (obě 1995). Literárněhistorická práce Otakara Chaloupky se od oblasti literatury pro děti a mládež postupně rozšířila na vývoj české literatury jako kulturního celku. Spolu s Jaroslavem Voráčkem napsal faktograficky i interpretačně dobově poplatné dějiny české literatury pro nedospělé čtenáře, zabírající časový úsek od počátku 19. století do roku 1945, Kontury české literatury pro děti a mládež (1979); jejich text autoři rozšířili roku 1984 „po současnost“. Po roce 2000 vystoupil Chaloupka s obsáhlými syntetickými pracemi, přístupnými i širšímu okruhu zájemců o českou literaturu: sestavil CD-ROM Česká knihovna, v němž literární texty doplnil slovníkovými literárněvědnými kapitolami; obdobně v Příručním slovníku české literatury (od počátků do současnosti) interpretuje celek české literatury z literárněhistorických, teoretických i srovnávacích hledisek.

Chaloupkovy prózy zpočátku nesou stopy formálního vlivu francouzského tzv. nového románu (experimentální prvotina Kámen ke kameni). Autor obvykle rozkládá krátké časové úseky na detailně sledované fáze, jejich průběh zpomaluje častými retrospektivami (většinou v podobě vnitřního monologu) a znejišťuje jednoznačný přístup k probíhajícímu ději. Tematicky jsou pro Chaloupku příznačné prózy založené na autobiografických zážitcích z Českomoravské vysočiny (Žít u moře, Zítra ráno) a na událostech z druhé světové války (Ta chvíle, ten okamžik, Až do konce, Mlčení). Přebujelá představivost, charakteristická i pro řadu ostatních autorových postav, je tématem próz, v nichž jsou setřeny hranice mezi hrdinovým vědomím a realitou (Měření nadmořské výšky, Neúplná osamělost MUDr. Františka Hofty). Intelektuální inspiraci, zájem o temné stránky lidské psychiky a dějovou poutavost Chaloupka spojuje jak v psychokriminálních prózách (Škaredá středa, Černý pátek), tak v pokusech o sci-fi (Modrý prezident, Jenom zrnko písku).

Otakar Chaloupka zemřel 9. 7. 2013.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz