Dnes by oslavil 90. narozeniny spisovatel a cestovatel Miloslav Stingl

Miloslav Stingl – etnolog, cestovatel, autor literatury faktu a próz pro děti a mládež, se narodil 19. 12. 1930 v Bílině. Vyrůstal v rodině důlního technika. Obecnou školu absolvoval v rodišti, po nuceném odchodu rodiny z pohraničí (1938) začal v roce 1941 studovat na reálném gymnáziu v Rakovníku; od roku 1945 pak navštěvoval gymnázium v Karlových Varech, kde v roce 1950 maturoval. Během středoškolských studií působil v karlovarském pěvecko-recitačním souboru Rébuz a vlastními verši se podílel na jeho repertoáru; spolupracoval též s literární redakcí západočeského vysílání Československého rozhlasu. Na Právnické fakultě UK v Praze vystudoval v letech 1950–1954 mezinárodní právo (titul JUDr. získal v roce 1967) a poté působil ve funkci osvětového inspektora pro umění Krajského národního výboru v Karlových Varech. Od roku 1956 studoval (zpočátku při zaměstnání) etnografii a folkloristiku na Filozofické fakultě UK. Již během studia se zaměřil na mimoevropskou etnologii; absolvoval roku 1960 prací Náboženské představy jihoamerických Araukanů. V letech 1960–1962 působil jako odborný asistent katedry geografie na Pedagogickém institutu v Karlových Varech, v letech 1962–1972 jako odborný pracovník odboru rozvojových zemí v Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Po roce 1972 se již zcela věnoval literární tvorbě a pokračoval v badatelské a popularizační činnosti, spojené s četnými dlouhodobými cestami. V padesátých letech navštívil Kavkaz, od šedesátých let opakovaně pobýval v Americe, Austrálii a Oceánii. Na cestách úhrnem strávil téměř dvacet let a navštívil 151 zemí. Vykonal celkem patnáct cest kolem světa (čtrnáctou v letech 1997–1998, poslední v roce 2008). V letech 1963–1968 byl místopředsedou Československo-latinskoamerické společnosti, stal se členem mezinárodních etnologických společností při UNESCO v Paříži (Societé des Américanistes a Societé des Océanites). Studijně i pracovně pobýval na univerzitách i vědeckých pracovištích v USA (1967 RISM – Research Institute for the Study of Man v New Yorku, 1969Texaská univerzita Austin, 1971UCLA –Kalifornská univerzita v Los Angeles, Balboa Museum v San Diegu),na Kubě, v Mexiku a v Německu. Významné jsou jeho výzkumné pobyty mezi národy a kmeny Indiánů, Polynésanů, Eskymáků a Papuánců; indiánský kmen Kikapů z Oklahomy (USA) Stingla za právní rady, poskytnuté při jeho dřívějším výzkumném pobytu, zvolil roku 1971 svým čestným náčelníkem a udělil mu jméno Okima. – Stinglovy popularizační práce dosáhly desítek reedic a patří rovněž k nejpřekládanějším českým titulům svého žánru, vydávaným v desítkách zemí celého světa.

Od dětství přispíval verši do Mladého hlasatele, do Rakovnických novin a dalšího regionálního tisku, v padesátých letech otiskoval články a povídky v západočeských krajských novinách Stráž míru (mj. kapitoly z nevydaných knih Dobrodružství dalekých hor a Písně o Ajastanu). Odbornými a popularizačními články přispíval do časopisů Lidé a země, Dějiny a současnost, Mezinárodní politika;roku1963 spolu s dalšími založil měsíčník Latinská Amerika. – Rozsáhlá je Stinglova spolupráce s televizí a rozhlasem. Podle jeho námětů vznikla v polovině šedesátých let řada cestopisných pořadů (Země bez hrobů; Stopy vedou do hor, 1965), připravil a moderoval pravidelný pořad Klub cestovatelů (od 1985, r. Miloš Slonek), byl spoluautorem 7. dílu seriálu Křížem krážem a pořád na cestě (1967, r. Roman Vávra, sc. + Miloslav Vávra a Roman Vávra), pro bratislavské studio natočil seriál věnovaný indiánským kulturám (Predkovia a potomci Winnetoua, 1985–1986, r. Milan Čorba). Jako odborný poradce spolupracoval na české verzi seriáluArthura Charlese Clarka Lidé, země, kontinenty (1985) a kanadského seriálu Archivy času; s německou televizní společnostíARD natočil třiatřicetidílný seriál Na cestách s dr. Miloslavem Stinglem (1993–1994, r.M. Zergiebel), jehož zkrácená, dvanáctidílná verze vyšla na videokazetách s titulemKolem světa s Dr. Miloslavem Stinglem (Ústí n. Labem 1997, r. Jiří Bálek a Josef Formánek). Podílel se na sérii cestopisných dokumentů televize Nova Nová cestománie (2005). Byly mu věnovány samostatné díly cyklů České televize GEN (2001) a 13. komnata (2010). – Pro rozhlas Stingl připravoval v padesátých letech relace věnované významným kulturním osobnostem spjatým se Západočeským krajem. V cestopisné relaci Obrázky ze světa přibližoval v letech 1960–1962 svou cestu na Kavkaz, přispíval rovněž do publicistických pořadů Zrcadlo kultury, Stopy–fakta–svědectví a Meteor. Je autorem adaptací rozhlasových pohádek na indiánské folklorní motivy (Želva s flétnou, 1961; O kouzelné kravičce a červené perle, 1963; Opičák Mazabi, 1964). Pro rozhlas upravil kečuánské drama Ollantay (1961, překl.Otakar J. Janota), jeho volné zpracování se pak stalo i předlohou libreta stejnojmenné operyJana Bedřicha (prem. 1980). Nerealizovány zůstaly scénáře celovečerních filmů psané pro Státní film Praha Eržika se vdává a Cizí peníze. – Stingl participoval na řadě etnologických výstav, mj. na putovním projektu využívajícím spolu s jeho materiály též exponáty a fotodokumentaci z cest Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Rudolfa Švaříčka (Tamtamy času: Tajemná Indonésie – Nová Guinea,2002–2007, mj. Národní muzeum v Praze). – V zahraničí vydal v různých jazycích devět knih, které nebyly přeloženy do češtiny. Kniha Nicaragua (Kuba 1967) vyšla pod Stinglovým pseudonymem Milton Sánchez.

Literární tvorba etnologa Miloslava Stingla je zaměřena převážně na přiblížení a zpřístupnění kultur Ameriky a Oceánie. Cestovatelské prožitky se v ní prolínají se snahou popularizovat nejnovější vědecké poznatky a reportážními postupy popsat minulost, současný život i potenciální budoucnost sledovaných etnik. Historický přístup převládá zvláště v pracích věnovaných původním i zavlečeným obyvatelům Ameriky a Polynésanům (Indiáni bez tomahavků, Indiánský běžec, Indiáni, černoši a vousáči, Černí bohové Ameriky, Vládcové jižních moří). K výraznější beletrizaci autor přistoupil v přehledu dějin indiánských válek na území Severní Ameriky, který pojal jako sérii tragických barvitých příběhů, doplněných portréty čelných bojovníků (Indiáni na válečné stezce), a rovněž v obdobném přehledu bojů obyvatel Latinské Ameriky od dob conquisty po současnost (Indiánský oheň). S motivem tajemství pracoval ve dvojici knih věnovaných předkolumbovským říším Jižní Ameriky a jejich dosud ne plně objasněné historii (Uctívači hvězd, Synové slunce). Formu umělecké cestopisné reportáže, ve které se však nezříká historických sond a zobecňujících výkladů, pak Stingl využil v pracích o archeologických památkách starých Mayů (Za poklady mayských měst, přeprac. s tit. Tajemství indiánských pyramid), a především ve volné cestopisné tetralogii Lidé, země a kultury Oceánie (Ostrovy lidojedů, Poslední ráj, Neznámou Mikronésií a Očarovaná Havaj). Monotematickou průřezovou sondu k prožívání lidské tělesnosti představuje popularizační historicko-etnologická práce Sex v pěti dílech světa. – V prózách pro děti klade Stingl důraz na jednoduchou fabuli dobrodružného příběhu, jíž přibližuje zvláštnost života v oblastech, které poznal při svých cestách (prózy Meli Antu, tvůj kamarád z Chile, Poklady piráta Morgana, prozaický soubor Ukradený totem).

Miloslav Stingl zemřel 11. 5. 2020 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz