Dnes by oslavil 90. narozeniny spisovatel Milan Schulz

Milan Schulz – dramatik, prozaik, básník, literární kritik a publicista, se narodil 6. 4. 1930 v Praze  v rodině Bedřicha Schulze (1902–1945, zemřel v koncentračním táboře Kaufering), autora kabaretních scének, operetních libret a filmových scénářů a redaktora Večerního Českého slova (1937–39). Jeho první manželka Naděžda Schulzová (* 1931, roz. Kovályová) vyučovala 1955–68 literaturu na Vojenské politické akademii v Praze; syn Martin Schulz (* 1954) byl redaktorem rozhlasové stanice Svobodná Evropa. – Za okupace byl Schulz nucen v tercii z rasových důvodů přerušit studium gymnázia v Praze; stal se papírnickým učněm a středoškolské vzdělání dokončil po válce na Benešově gymnáziu (maturita 1949). V letech 1949–53 studoval češtinu a ruštinu na FF UK (diplomová práce Nástin vývoje Nezvalovy poezie v letech 1945–1952). Po absolutoriu pracoval v redakci Literárních novin. V letech 1959–65 byl současně externím dramaturgem divadla Semafor a až do druhé poloviny 60. let spolupracovníkem kabaretu Paravan (dramaturgická spolupráce, příspěvky do kabaretních a revuálních pořadů). Od roku 1966 byl vedoucím redaktorem dvouměsíčníku Orientace, 1968–69 redaktorem Literárních listů a Listů. Jako televizní kritik se v 60. letech zúčastnil několika zahraničních televizních festivalů (Monte Carlo, Cannes, Řím) a po navázání spolupráce s Pavlem Tigridem v Cannes několikrát soukromě navštívil Francii. Z římského televizního festivalu v září 1969 se nevrátil, emigroval do SRN a natrvalo se usadil v Mnichově. Až po odchod do důchodu (1994) zde pracoval v českém vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, především jako politický publicista a komentátor.

 Publikoval od roku 1953. Po konec 60. let přispíval do periodik, v nichž pracoval, a dále postupně do Mladé fronty, Nového života, Května, Hosta do domu, Plamene, Filmových a televizních novin aj.; bez uvedení jména i do exilového časopisu Svědectví (Paříž). Ve spolupráci s výtvarníkem Milanem Kopřivou se v 60. letech podílel na vydávání pravidelných katalogů Libereckých výstavních trhů. V exilu publikoval ve Svědectví (Paříž, zde fejetony a politické komentáře), Proměnách (New York), Obrysu (Mnichov), Listech (Řím) a na počátku 70. let i v Amerických listech (New York, politické zpravodajské články). Jako člen spolku Opus bonum (Mnichov) se od 1977 organizačně a programově podílel na každoročních spisovatelských setkáních v západoněmeckém Frankenu. 2006 odvysílal Český rozhlas 3 – Vltava v rámci pořadu Osudy desetidílný cyklus vzpomínek Milana Schulze. V 50. a 60. letech standardně používal šifry Sch.

 Schulzovu celoživotní tvůrčí aktivitu vyznačuje žánrová různorodost. Do konce 60. let pěstoval příležitostně fejetonistiku a reportáž, především se však věnoval literárněkritické činnosti. Jako recenzent a kritik – věnující se zejména poezii – se po počátečním období ideologického přístupu k umění (O Vítězslavu Nezvalovi a jeho Zpěvu míru) postupně propracoval k estetickému chápání literatury a v rámci reformního proudu začal vystupovat proti schematismu v soudobé české literatuře. Záhy přešel i k problematice televize jako nového a společensky vlivného média. V glosách, článcích, souhrnnějších referátech i fejetonech sledoval její nejrůznější stránky, od jednotlivých pořadů až po záležitosti koncepční (stať Pět hříchů televizního smíchu ve sborníku Čtyřikrát o televizi). – Odbornou obeznámenost s českou literaturou a smysl kritika pro osobní i typologickou zvláštnost tvůrčích osobností Schulz spojil s vlastní tvůrčí invencí ve vlídně laděných parodiích na soudobou poezii, prózu i kritiku (Napalmanach). Jeho druhá sbírka básnických a prozaických textů z první poloviny 60. let (Ptáče a vědma) obsahuje vedle parodií rovněž verše a mikropovídky se širší společenskou tematikou, avšak i v nich je patrná Schulzova záliba v nápaditých lingvistických konstrukcích, humorně až satiricky vyhrocovaných neologismech a v pointách založených na jazykovém vtipu. Ačkoliv i po odchodu do emigrace se ve svých časopiseckých, a zejména rozhlasových příspěvcích rád vracel k fejetonistice a reportáži, jinak v jeho tvůrčí činnosti jednoznačně převážila politická publicistika zabývající se otázkami české i evropské společnosti.

Milan Schulz zemřel 20. 1. 2014 v Mnichově. Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz