Dnes by oslavil 90. narozeniny spisovatel Petr Pavlík

Petr Pavlík se narodil 9. 5. 1933 v Netolicích. Vyrostl v učitelské rodině. Studoval na gymnáziu v Prachaticích a od roku 1952 pracoval v rudných dolech, jako dělník v lesním hospodářství, ve stavebnictví a v geologickém průzkumu. Od roku 1959 studoval na Střední pedagogické škole v Českých Budějovicích (mat. 1961). Učil na základních školách ve Volarech, Horní Plané, Českých Žlebech aj. V letech 1964–69 souběžně dálkově studoval češtinu a pedagogiku na FF UK, studia však nedokončil. Od roku 1972 působil jako pracovník poříčního dozoru na Teplé a Studené Vltavě (národní podnik Povodí Vltavy) a usadil se na samotě u Stožce na Prachaticku.

První povídku Pavlík otiskl v roce 1959 v Kulturním zpravodaji Českokrumlovska. V 60. letech publikoval noticky a fejetony převážně v regionálním tisku, zejména v Jihočeské pravdě (České Budějovice), spolupracoval s českobudějovickou a posléze i s pražskou redakcí Čs. rozhlasu a s Čs. televizí, redigoval šumavská periodika Život pod Smrčinou a Život pod Třístoličníkem. Od 70. let uveřejňoval své povídky a glosy mj. v Literárním měsíčníku, Rudém právu, Zemědělských novinách, Tvorbě a Kmeni.

Pavlíkova prozaická prvotina ze 60. let je inspirována autorovou zkušeností z rudných dolů a polemizuje – zejména vykreslením psychologie postav – se schematismem tzv. výrobní literatury předchozího desetiletí (Tak schválně, hoď). Novela Šumavský deník, kterou Pavlík vydal po delší odmlce, je mozaikovitou baladickou prózou vyrůstající z autorova vztahu k rodnému kraji. Navázal v ní na klostermannovskou tradici, současně však konkrétní poválečné osudy lidí z lesních samot zasadil do nadčasové lyricko-filozofické životní koncepce. Obdobné střídání časových rovin je také osou malého románu Cesta z hor, obrazu životního rozhodování vesnického učitele, jenž se snaží zachovat si mravní rovnováhu prostřednictvím literárního ztvárnění vlastního protektorátního a poúnorového dětství a dospívání. Kronikářem Šumavy Pavlík zůstal i v dalších prózách. Na pozadí neměnného přírodního světa jistot v nich líčil morální problémy vrstevníků a současníků (mj. meteorologů a lesníků v reportážně pojatém záznamu jediného dne – novele Vichřice) i ekologické problémy ohrožující specifičnost a existenci regionu (milostný a politický příběh kováře z říčního hamru v novele Řeka). Tradiční románovou reminiscenci šumavského světa a jeho rázovitých obyvatel za protektorátu a v prvních poválečných letech představuje román Soukromý letecký den. Tendenční a didaktické vyústění akční prózy Šumavský bílý den (o pohraničnících pronásledujících v krušné zimě narušitele hranic) dokládá Pavlík tíhnutí k žánru politického románu. Pobyty v sovětském Jakutsku (Sacha) jej inspirovaly k napsání prózy pro mládež (Dar); vylíčil v ní přemístění ušlechtilé sibiřské psí rasy do demoralizovaného, převážně maloměšťáckého českého světa.

Petr Pavlík zemřel v roce 2012.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz