Dnes by oslavil 90. narozeniny spisovatel Zdeněk Mahler

Zdeněk Mahler – prozaik, dramatik, kulturní publicista, scénárista a libretista se narodil 7. 12. 1928 v Batelově v rodině kovodělníka vzdáleně spřízněné s rodem hudebního skladatele G. Mahlera.  V letech 1934–1943 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v Praze-Vysočanech, 1943–1947 učitelský ústav v Praze. Externí maturitu složil roku 1947 na reálném gymnáziu v Praze-Karlíně a poté studoval češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Během studií byl v letech 1949–1950 kulturním redaktorem vysokoškolského časopisu Předvoj. Roku 1949 začal intenzivně spolupracovat s Československým rozhlasem, do něhož také po absolutoriu (1951, též PhDr. prací Boj Julia Fučíka za pravdu o Sovětském svazu) nastoupil jako šéfredaktor vzdělávací redakce (1951–1953). V roce 1954 vyučoval na Akademii múzických umění (katedra společenských věd), v letech 1955–1960 byl tiskovým tajemníkem ministra školství a kultury Františka Kahudy. V době příprav československé expozice pro mezinárodní výstavu v Bruselu (1958) začal působit též v souboru divadla Laterna magika, nejprve jako dramaturg, posléze jako umělecký vedoucí. Od roku 1961 byl ve svobodném povolání. Z hojných zahraničních cest byly pro Mahlerovu literární práci významné návštěvy Indie (1957), Anglie (1960) a studijní cesty do USA (80. a 90. léta). – Syn Zdeněk Mahler (*1963) je autorem populárně naučných prací o chovu koní a dostihovém sportu.

Od roku 1949 přispíval do periodik Předvoj, Slovanský přehled, Kultura, Host do domu, Divadlo (1962 zde novela U zdi), Sešity pro mladou literaturu, Literární listy, Divadelní noviny, Dramatické umění (1989 zde esej Proč nenapíšu hru o Karlu Havlíčkovi). V roce 1964 společně s fotografem Vladimírem Fukou připravil pro nakladatelství Albatros knihu New York; originální průvodce po městě byl vzhledem k Fukově emigraci do USA zničen, autor však zachránil archy z nátisku, z nichž vytvořil maketu, která v roce 2008 posloužila pro reedici díla. Próza Nekamenujte proroky byla vydána v samizdatu s titulem Ještě trochu Smetany (1983). V roce 2008 Mahler opatřil předmluvou první vydání faksimile Reportáže psané na oprátce Julia Fučíka.
Výrazná je Mahlerova spolupráce filmem a televizí. Je autorem, či s režiséry spoluautorem scénářů k filmům Julius Fučík (celovečerní dokument, 1952, režie Jiří Jahn), Svatba jako řemen (1967, r. Jiří Krejčík), Jak se zbavit Helenky (1967, r. Václav Gajer, podle Ilony Borské), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969, r. Václav Gajer, sc. + Josef Škvorecký, podle Škvoreckého Lvíčete), Nebeští jezdci (1968, r. Jindřich Polák, sc. + Filip Jánský, podle Filipa Jánského), Den sedmý, osmá noc (1969 uvedení zakázáno, 1990, r. Evald Schorm), Trápení ďáblova učedníka (v povídkovém filmu Tak láska začíná, 1975, r. Hynek Bočan), Neohlížej se, jde za námi kůň (pro děti, 1979, r. Jiří Hanibal, podle stejnojm. prózy), Koncert na konci léta (1979, r. František Vláčil, o Antonínu Dvořákovi), Božská Ema (1979, r. Jiří Krejčík, o Emě Destinnové), Mí Pražané mi rozumějí (1991, r. Věra Chytilová, o W. A. Mozartovi) a Lidice (2011, r. Petr Nikolaev, podle novely Nokturno). Jako odborný poradce spolupracoval na scénáři filmu Amadeus (1984, r. Miloš Forman, sc. Peter Shaffer) a je rovněž uveden jako autor scénáře koprodukčního filmu se Spolkovou republikou Německo Zabudnite na Mozarta (1985, r. Miloslav Luther), který však byl proti jeho vůli značně přepracován.
Pro Československou televizi napsal scénáře filmů a inscenací Ta slepička kropenatá (1971, r. Milan Růžička), Rytíř (1975, r. Marie Poledňáková, ze života Vladislava Vančury) a Píšťalka pro dva (1975, r. Miroslava Valová, legenda o králi Václavu IV. a lazebnici Zuzaně). Připravil a moderoval vzdělávací pořad O hudbě s hudbou (1992, r. Tomáš Šimerda), cyklus To nejlepší z klasiky (1996–1997, r. Adam Rezek, Radovan Urban aj., sc. Josef Tůma) a historické eseje Katedrála o třech dějstvích (3 díly, 1994–1995, r. Milan Pešek), Osud talentu v Čechách (1995, o Slovanské epopeji Alfonse Muchy), Ano, Masaryk (3 díly, 1997), Dvořák v Americe (2 díly, 1998, r. Zdeněk Tyc), Krajan G. M. (7 dílů, 2009, r. Jiří Nekvasil) aj. Pro koprodukční projekt rakouské ORF a německé ZDF napsal scénář šestidílného seriálu pro děti Mehr als Prinz (1988, r. Juraj Herz), věnovaného W. A. Mozartovi. Je rovněž autorem scénářů dvanáctidílného serálu ORF Dynastie Straussů (1988, r. Marvin J. Chomsky, česká prem. 1995) a televizního hudebního filmu Adieu, Mozart (2006, r. Martin Suchánek), jenž získal Grand prix na mezinárodním festivalu Arts&Film.
V padesátých a šedesátých letech připravil řadu kulturních pořadů, pásem a medailonů pro Čs. rozhlas. Odvysílány byly také původní rozhlasové hry inspirované závěrem života novinářek Jožky Jabůrkové a Mileny Jesenské (Číslo 3711, 1981) a osudem Vladislava Vančury (Erbovní znamení, 1981). Po roce 1989 Mahler významně spolupracoval především na pořadech s hudební tematikou; mj. byl autorem cyklu Zdeněk Mahler uvádí (1994), věnovaného vybraným osobnostem české a světové hudby, a čtyřdílného cyklu nočních pořadů hudby a slova Obrazy noci. Esej O české národní povaze byl vydán na magnetofonové kazetě (1992).
Mahler rovněž spolupracoval s divadlem: společně s režisérem Otomarem Krejčou připravil podle novely U zdi divadelní hru Mlýn, roku 1967 inscenoval v Činoherním klubu režisér Jan Kačer Mahlerův překlad Gogolova Revizora. Spolu s Karlem Brucknerem napsal libreto komorní komické opery Jaroslava Smolky Hra o zuby s námětem ze života barokního hudebníka J. V. Sticha-Punta (1977). Spolupracoval též na scénářích inscenací Studia Ypsilon Mozart v Praze (1991, režie Jan Schmid) a Sežeňte Mozarta! (2015, režie Jan Schmid).
Roku 1994 byl jmenován doktorem honoris causa Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V roce 2012 se stal patronem projektu Nadace Charty 77 Národní kronika. Za trvalý přínos pro českou kulturu obdržel roku 2003 od ministra kultury resortní medaili Artis Bohemiae Amicis. Mahlerem napsaný, avšak zpočátku nerealizovaný scénář k filmu Nokturno (Lidice) získal v roce 2007 Cenu Sazky v rámci ankety Český lev. Za celoživotní dílo byl Mahler v roce 2011 oceněn Cenou Unie českých spisovatelů, v témže roce mu byla udělena Cena Ladislava Fukse. V roce 2013 byl vyznamenán prezidentem republiky za zásluhy o stát v oblasti kultury, výchovy a školství a ve stejném roce obdržel Cenu Miroslava Ivanova za knihu Indický hlavolam. V roce 2016 získal Literární cenu Petra Jilemnického za knihu vzpomínek …ale nebyla to nuda.
Své jméno propůjčil Josefu Topolovi pro překlad her Johna Millingtona Synga Stinné údolí a Drátenická svatba (pod souborným názvem Prokleté svatby uvedlo Činoherní studio v Ústí nad Labem, 1973). – První prózu vydal pod pseudonymem Karel Hamr.

Debutoval novelou s výchovnou tematikou Konečně, zdůrazňující úlohu učitele v nově osídleném pohraničí. Počátkem šedesátých let na sebe upozornil časopisecky publikovanou novelou U zdi (přepracována s titulem Mlýn), v níž na pozadí přípravy „dokumentárního filmu“ o boji s nepřáteli fašistického režimu, pojatého jako reálná likvidace vybraných statistů, ztvárnil etický problém osobní odpovědnosti i mediální manipulace. Zahraniční cesty v téže době inspirovaly Mahlerovy prózy pro mládež: v cestopise Bůh a lokomotiva (přepracováno s tit. Indický hlavolam) causeristicky komentoval exotickou všednodennost i dosud živou kulturní tradici Indie; v „society fiction“ Jak se stát bubeníkem královské gardy sledoval pohledem hrdinů z minulého století technicky vyspělou Anglii i její přežívající konzervativní tradice; „lochnessmánii“ i typicky anglický způsob života laskavě ironizoval v próze pro děti Sally. Tvá kamarádka z Anglie. Konfrontační úhel pohledu a nové přiblížení známých skutečností, umocněné v těchto knížkách též nápaditým výtvarným doprovodem, uplatnil Mahler i v propagačním portrétu socialistického Československa Hledání zlatého věku, určeném pro světovou výstavu v Japonsku a pojatém jako koláž výseků historické, geografické a politické charakteristiky země. Esejistickou formu, nejvlastnější autorovu vypravěčskému naturelu i jeho kulturnímu rozhledu, využívají v různé míře též Mahlerovy stěžejní texty z oblasti umělecké literatury faktu, věnované osobnostem W. A. Mozarta, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera (Sbohem, můj krásný plameni, Nekamenujte proroky, Spirituál bílého muže, Krajan Gustav Mahler). Jako polemiku a vášnivou obhajobu národních symbolů před kulturním a politickým pragmatismem devadesátých let koncipoval Mahler svůj historický esej Katedrála, který se stal základem stejnojmenného televizního triptychu, a esej Kdo svůj národ miluje, nešetří ho. Hledání pozitivních vzorů národního charakteru, posouvané autorovým projevem do výrazně emocionální polohy, vyvrcholilo v jeho popularizačních televizních esejích. Náměty z historie se nechal inspirovat i ve své další tvorbě, v literárním apokryfu Král a lazebnice a v novele Nokturno. Zde prostřednictvím několika dějových linií zachycuje tragédii Lidic a dokumentárně rekonstruuje příběh lidického muže, který byl v době vyhlazení vesnice vězněn. Své životní zkušenosti, vlastní literární tvorbu a četné osobnosti, se kterými se v různých obdobích svého života setkal, zachytil v knize vzpomínek …ale nebyla to nuda. Poznámky pod čarou života.

Zdeněk Mahler zemřel 17. 3. 2018 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz