Dnes by oslavil 95. narozeniny spisovatel a scenárista Jiří Hubač

Jiří Hubač – dramatik, prozaik, autor muzikálových libret, televizní a filmový scenárista, se narodil 27. 8. 1929 v Satalicích.  Ve školním roce 1943/44 se Hubač učil elektrotechnikem, pak studoval na průmyslové škole elektrotechnické v Praze (maturita 1948). Po několikaleté těžké chorobě nastoupil roku 1952 do zaměstnání v pražské Technometře jako konstruktér. V letech 1956–1961 byl v Úřadu pro patenty a vynálezy dokumentátorem a redaktorem časopisu Technická politika. Od roku 1961, kdy debutoval jako televizní autor, působil jako dramaturg a vedoucí tvůrčí skupiny v redakci literárně-dramatického vysílání Čs. televize. Od roku 1974, kdy musel z politických důvodů z televize odejít, byl spisovatelem ve svobodném povolání. – Syn Ivan Hubač (*1953, pseudonym Ivan Hejna) je rozhlasovým a televizním dramatikem, pracoval jako dramaturg v Českém rozhlase, později jako šéfdramaturg v České televizi.

Pro televizi napsal hry Zítra a pozítří (1959, režie František Filip, uvedeno až 1963), Dlouhý podzimní den (inscenováno dvakrát: 1961 v režii Jaroslava Dudka, 1971 v režii Antonína Moskalyka), Tlouštík (1961, režie František Filip), Žena ve smutku (1965, režie František Filip; mezinárodního ohlasu dosáhlo přepracování na rozhlasovou hru, 1966), Raport (1968, režie Antonín Moskalyk), Pasiáns (1969, režie Jan Matějovský), Lítost (1970, režie Evald Schorm), Podezření (1970, režie Jan Matějovský), Obhájce (1973, režie Antonín Dvořák), Černá horečka (1974, režie Jiří Bělka), Pozdní léto (1974, režie Antonín Moskalyk), Oči plné slunce (1975, režie Jaroslav Novotný), Lístek do památníku (1976, režie František Filip), Ikarův pád (1977, režie František Filip), Mapa zámořských objevů (1979, režie Zdeněk Kubeček), Nezralé maliny (1981, režie František Filip), Mezičas (1982, režie Jiří Adamec), Tažní ptáci (1984, režie František Filip), Studentská balada (1987, režie Ludvík Ráža), Milostivé léto (1991, režie Jaroslav Dudek), Hřbitov pro cizince (1991, režie Jaroslav Dudek), Hostina (1993, režie Viktor Polesný), Zámek v Čechách (1993, režie Martin Hollý), Velký případ (1999, režie Zdeněk Zelenka) a Hodina klavíru (2007, režie Zdeněk Zelenka; hra vznikla na základě scénáře s názvem Zima poutníků, který nebyl pro smrt protagonisty Vladimíra Menšíka realizován a byl publikován v Literárním měsíčníku 1988). Scenáristicky se podílel na seriálech Tři chlapi v chalupě (1961–63, režie Jaroslav Dudek, Miloslav Zachata, Ilja Prachař a Jaroslav Barchánek, scénář + Jaroslav Dietl, Jan Otčenášek a další) a Eliška a její rod (1966, režie František Filip, scénář + Jaroslav Dietl). Uvedeny byly rovněž seriály Dobrá voda (1983, režie František Filip), Sanitka (1984, režie Jiří Adamec, scénář + Jindřich Fairaizl). Četné jsou Hubačovy televizní adaptace: Souboj (1969, režie Antonín Moskalyk, podle Alexandra Ivanoviče Kuprina), Moc bez slávy (1972, režie Jan Matějovský, podle Franka Hardyho), Muž v osidlech (1973, režie Jiří Sequens, podle Patricka Quentina), Vo vyhni poludnia (Bratislava 1981, režie Peter Mikulík, podle Patricka Quentina; česká verze s tit. Polední žár, 1997, režie Zdeněk Zelenka), Útek zo zlatej krajiny (seriál, Bratislava 1979, režie Franek Chmiel, podle Jacka Londona), Královská hra (1981, režie Miroslava Valová, podle Stefana Zweiga), Rozčarovaní (1982, režie Jiří Adamec, podle Budda Schulberga), Vyhnanství (1987, režie Jiří Adamec, podle Liona Feuchtwangera), Diplomat (1983, režie Antonín Moskalyk, podle Jamese Aldridge), Arrowsmith (3 díly, 2001, režie Zdeněk Zelenka, podle Sinclaira Lewise), Falešné obvinění (2004, režie Zdeněk Zelenka, podle Alana Jacobsona). Komedie Dům na nebesích byla zfilmována pod titulem Jedna kočka za druhou (1993, režie František Filip), divadelní hru Generálka upravil pro televizi a režíroval Zdeněk Zelenka pod názvem Generálka Jeho Veličenstva (1995). Jiří Hubač je rovněž autorem scénářů celovečerních filmů Učitel tance (1994, režie Jaromil Jireš), Fany (1995, režie Karel Kachyňa), Všichni moji blízcí (1999, režie a spolupráce na scénáři Matej Mináč) a Babí léto (2001, režie Vladimír Michálek). 1996 odvysílala Česká televize portrét Jiřího Hubače v cyklu Genus (režie Jaromil Jireš), 2000 byl hostem Marka Ebena v televizním pořadu Na plovárně.

Ve své převážně televizní tvorbě se Hubač věnoval živým otázkám dynamicky se proměňující moderní skutečnosti. Jednotlivé hry zpravidla stavějí na polaritě mezi obecně filozofickou, etickou problematikou a citovým světem současného člověka. Hubač využíval klasickou stavbu dramatu a dramatických charakterů, ale uplatňoval ji variabilně, s ohledem na zvláštnosti televizní poetiky. Jeho televizní prvotina Zítra a pozítří (1959) je generační výpovědí mládeže stojící na okraji společnosti; z cenzurních důvodů byla uvedena až čtyři roky po natočení. První Hubačovou uvedenou hrou byl komorní psychologický příběh Dlouhý podzimní den, oslava věkem neutuchající touhy po aktivitě, pravých životních hodnotách a lidských citech. V následné tvorbě se toto téma v různých obměnách často vrací (Lístek do památníku, Mapa zámořských objevů, Nezralé maliny), Hubače však zajímá i problematika relativnosti pravdy v kontextu lidských vztahů (Žena ve smutku). Zákaz uvedení postihl skupinu televizních her, která vznikla na sklonku 60. a počátku 70. let: modelová dramata Pasiáns a Podezření analyzují české charaktery v mezních situacích, anticipujících duchovní atmosféru let normalizace; mezi vězněm a jeho fízlovským zpovědníkem se odehrává komorní drama pro dva herce (Raport); nonkonformní pohled na mladou generaci přinesla hra Lítost. Zvláštní místo v pozdější autorově tvorbě zaujímá trilogie Ikarův pád, Tažní ptáci a Hodina klavíru (původní název Zima poutníků), zabývající se tématem alkoholismu a jeho důsledky pro jedince, rodinu i společnost. Po roce 1989 uvedla Česká televize např. Hubačovo obecněji stylizované podobenství o pošpiněné cti (Milostivé léto), příběh o poválečných osudech čs. letců – příslušníků britské armády (Hřbitov pro cizince) a drama o střetnutí právníků v kauze rafinované vraždy Velký případ. – Integrální součástí Hubačova díla je už od 60. let rovněž seriálová tvorba. Do atraktivního prostředí chovu koní situoval seriál Dobrá voda, záměrem seriálu Sanitka bylo zachytit historii a odkrýt zákulisí lékařské záchranné služby. – Televizní zkušenost ovlivnila i Hubačovy práce psané pro divadlo. Na linii adaptací navazují úpravy cizích předloh pro Divadlo na Vinohradech (Král Krysa, Komu zvoní hrana). Hry Stará dobrá kapela a Hostina u Petronia vznikly autorským přepisem vlastních televizních inscenací. Hlavní roli své první původní komedie Dům na nebesích napsal autor pro Jiřinu Bohdalovou, jejíž komediální herectví jej inspirovalo také k historické konverzační hře Generálka. Pokusem o zachycení psychologie uzavřené skupiny osob je drama Modrý pavilon, odehrávající se v prostředí předválečného sanatoria. Prosadil se i jako autor úspešného muzikálového libreta Johanka z Arku a z francouzské historie čerpá i jeho další, dosud nerealizované libreto Marie Antoinetta (texty písní Pavel Vrba). – Od poloviny 90. let se Hubač věnoval také psaní scénářů k celovečerním filmům, jež kromě detailního psychologického propracování postav spojuje i tragikomická poloha a určitá melodramatičnost. Společným jmenovatelem jejich hrdinů je především snaha nerezignovat a žít přes různá omezení (nemoc, stáří) naplno svým vlastním, i když pro okolí ne vždy bez výhrad akceptovatelným životem (Učitel tance, Fany, Babí léto). Film Všichni moji blízcí, v němž se rodina židovského lékaře musí po vzniku protektorátu rozhodnout, zda pošle svého syna do bezpečí Anglie, vznikl jako poděkování Nicholasi Wintonovi.

Jiří Hubač zemřel 27. 9. 2011 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury. cz