Dnes by oslavil 95. narozeniny spisovatel Alexandr Kliment

Alexandr Kliment – prozaik, publicista, autor rozhlasových her, se narodil 30. 1. 1929 v Turnově.  Vlastním jménem Alexandr Klimentiev. Jeho otec, ruský emigrant, byl brusičem drahokamů. Manželka Jiřina Klimentová (1932-1997) byla malířkou.
Kliment maturoval na reálném gymnáziu v Praze (1948) a začal studovat filozofii a hudební vědu na FF UK, po roce však přestoupil na AMU, kde do roku 1951 studoval divadelní dramaturgii (studium nedokončil). Vyučil se zámečníkem ve vagonce Tatra a absolvoval vojenskou prezenční službu. V roce 1953 nastoupil jako redaktor do Státního pedagogického nakladatelství, v letech 1960–63 byl zaměstnán v nakladatelství Československý spisovatel, kde spoluredigoval edici Život kolem nás, v letech 1963-1968 dramaturgem Československého filmu. Poté žil převážně jako spisovatel z povolání, byť v letech 1970–89 mohl publikovat pouze v zahraničí. Byl členem Kruhu nezávislých spisovatelů po celou dobu jeho existence (1968-1970). V období tzv. normalizace byl řidičem sanitky, recepčním v hotelu, tiskárenským editorem. V 80. letech pracoval také jako korektor pro nakladatelství Melantrich. Od roku 1989 se věnuje především publicistice, příležitostně píše literaturu pro děti a spolupracuje jako scénárista s filmem a rozhlasem. Žije v Praze.

Časopisecky debutoval roku 1959 prózou v Mladém světě a verši v Hostu do domu, dále přispíval zejména do periodik Literární noviny, Literární listy, Listy, Plamen, Červený květ (Ostrava), Orientace, Kulturní tvorba, Mladá fronta, Listy – Čtení na léto (Řím, 1982 zde povídka Panna Maria Sněžná). Společně s Ivanem Klímou, Ludvíkem Vaculíkem, Janem Trefulkou, Jiřím Grušou spoluredigoval samizdatový časopis Obsah (do 1982). Od roku 1989 publikuje v Literárních novinách, Tvaru, Lidových novinách a Mostech. – Podle jeho knižního debutu Marie natočil 1964 Václav Vorlíček stejnojmenný film. Kliment je autorem televizní hry Barometr (1969, r. Antonín Moskalyk, též stejnojmenná rozhlasová hra, vysílaná v SRN 1980, v Čs. rozhlase 1993). Jako filmová adaptace povídky Monopol ze souboru Hodinky s vodotryskem byl v českofrancouzské koprodukci natočen film Pevnost (r. Drahomíra Vihanová, sc. Alexandr Kliment + Josef Hora). – V samizdatové edici Petlice vyšly Modré pohádky (1975), drama Dona Juana (1976) a romány Nuda v Čechách (1978) a Basic Love (1981). Kliment uspořádal samizdatový sborník na počest šedesátých narozenin Josefa Škvoreckého Danny je náš (1984) a přispěl do samizdatových či rukopisných sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971); O čem bych psal, kdybych měl kam (k šedesátinám Bohumila Hrabala, 1974); Karlu Kosíkovi k padesátinám (1976); Hodina naděje (1978); Vladimíru Janouškovi (ed. Jiří Šetlík, 1979); Chvála bláznovství (k padesátinám Jana Trefulky, 1979); Ad honorem anopheliae minoris (k osmdesátinám Boženy Komárkové, 1983) a Písačky pro Dominika Tatarku (1983). Svými fejetony Kliment přispíval do „ročenek“ Československý fejeton/fejtón 1975/76, 1976/77 a 1977/78. – Samizdatový soubor Rozhlasové hry (1975) obsahuje texty Červotoči (realizováno 1972 v SRN; v Čs. rozhlase 1990), F 19, 35 (realizováno 1975 v SRN; v Čs. rozhlase 1990) a Svoboda v koupelně (realizováno 1977 v SRN). V SRN byly rovněž nastudovány rozhlasové hry Budníček lesní (1983) a Vyznání lovce zvuku (1984, v Čs. rozhlase 1991). Rozhlasového zpracování se dostalo též povídkám Imprimatur, Antibiotikum a Praporky ze souboru Hodinky s vodotryskem, souboru autorových fejetonů Piano v moři, z nevydané rukopisné sbírky autorových veršů připravil Pavel Šrut literárně-hudební pásmo Šálek čaje v polostínu; ukázky z tohoto pásma otiskl Salon Práva (2004) a Krásná paní (2007). – Roku 1979 vyšel v samizdatové edici Petlice sborník ke Klimentovým padesátinám Jakémusi Alexandru K. (ed. Ivan Klíma). – V roce 2006 Klimentovi udělila Akademie literatury české Cenu Ladislava Fukse za životní zásluhy o rozvoj české literatury.

Celé Klimentovo prozaické dílo charakterizuje zájem o niterný život člověka, o jeho citové a mravní problémy, o partnerské a rodinné vztahy, jakož i hořký pocit osamělosti a vykořeněnosti jedince, jenž v mezní situaci prožívá fatální konflikt mezi svým psychickým ustrojením a zmechanizovaným světem.
Již lyrickou novelou Marie, založenou na tvárných prostředcích moderní psychologické prózy, překročil Kliment na počátku 60. let stylové i tematické kánony předchozího desetiletí. Všední osudy lidí zachytil – též pomocí fantazijních prvků a motivů postupně odhalovaného tajemství – v prózách Setkání před odjezdem, Hodinky s vodotryskem a Bezúhonní. Plynule se přitom odvracel od klasické kauzální kompozice a kolem hlavních postav jednotlivých próz vytvářel bohatě strukturovanou mozaiku, střídající v ostrých, až filmových střizích různé časové roviny reality (retrospektiva, vzpomínky z dětství, nápověď) se snovým životem a imaginárními rozhovory. Teprve složením těchto kontrastů vystupuje sugestivní obraz postavy i doby, jemuž dominují motivy úzkosti a frustrace, smutku a bezmoci, a rovněž úzký vztah k domovu. Svou výpověď o světě prohlubuje Kliment nejen lyrizovanou formou a metaforickým jazykem, ale též filozofickým povýšením všedních jevů skutečnosti na prazáklad života. Potřeba žít v souladu sám se sebou se mu stává nejdůležitějším předpokladem hledání pravdy.
Tyto postupy zůstaly konstantou i Klimentových próz pozdějších. Román Nuda v Čechách zachycuje na příběhu vyznavače kompromisu, introvertního a rozpolceného intelektuála, důsledky mravní i existenční schizofrenie. Naopak hrdina a vypravěč románu Basic Love (Šťastný život) se pokouší žít navzdory totalitní společnosti plným profesionálním i soukromým životem, třebaže se posléze ukáže, že útěk do úzkého mikrosvěta je jen relativní možností osobního štěstí. Obě díla tak završují autorovo zaměření na člověka zbaveného osobních jistot a perspektiv, usilujícího nalézt důstojný rozměr života v omezujících společensko-politických podmínkách.
Výbor z autorovy publicistiky nazvaný Piano v moři představuje soubor fejetonů s velmi svébytným tematickým i výrazovým charakterem. Kliment zde nachází svou nejvlastnější polohu na lyrizované, experimentálně hravé rovině, jeho fejetony se pohybují v prostoru mezi pointovanou mikropovídkou a osobním vyznáním či filozofující úvahou.
Modré pohádky pro malé i velké děti jsou blízké lidovým pohádkám: i v nich jde především o zápas dobra se zlem, o zápas vylíčený mnohdy téměř bolestnými tóny, přesto však zaručeně vítězný. Jazyk i představivost Klimentova vypravěče jsou založeny na metaforickém, okouzleném přístupu ke světu.

V knize Tři žíně –  rozhovoru se svým vnukem Štěpánem a snachou Janou vykresluje celý svůj život. Kliment je mistrem krajinokresby, dokáže evokovat dávno zmizelé dětství na Turnovsku a Liberecku, svého ruského tatínka, maminku, sestru. A také svou životní cestu spisovatelskou i lidskou. Nejpůsobivějšími pasážemi knihy jsou vedle nezaměnitelných popisů české krajiny a přírody též vhledy do lidské psychiky, které dokáže Kliment vykreslit s jemností zcela mimořádnou. Zvláště cenné je i autorovo sebezpytování, jež nemá v české memoárové literatuře obdobu.

Alexandr Kliment zemřel 22. 3. 2017 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz