Dnes by oslavil 95. narozeniny spisovatel František Kautman

František Kautman – filosof, literární teoretik a historik, prozaik a básník, se narodil 8. 1. 1927. Pocházel z rodiny učitele. Matka Stanislava Kautmanová (1902–1982) po celý život přispívala do novin, vydala pět románů pro dospělé, pět knih pro děti a tři loutkové hry. Sestra Stanislava Kautmanová, provdaná Dolinová (1924–1981), byla novinářkou a nepublikující spisovatelkou.
Obecnou školu Kautman vychodil v Trhových Svinech a Českých Budějovicích, reálné gymnázium v Českých Budějovicích (maturita 1945). V letech 1945–1949 vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze. 1949–1952 byl šéfredaktorem nakladatelství Čs. spisovatel. 1952–1957 pokračoval ve studiích v Literárním institutu Maxima Gorkého v Moskvě, kde posléze absolvoval vědeckou aspiranturu (CSc. 1957 prací Razvitije socialističeskogo realizma v poezii Stanislava K. Nejmana; PhDr. 1968 na základě kandidátské disertace). Po návratu působil v letech 1957–1958 jako vedoucí kulturní rubriky v časopise Kultura. 1959–1961 odborným dokumentátorem v Encyklopedickém institutu ČSAV, od 1961 vědeckým pracovníkem ÚČL ČSAV. V roce 1971 z politických důvodů propuštěn, pak dva roky bez zaměstnání. 1973–1974 pracoval jako prodavač v n. p. Klenoty v Praze. V roce 1974 mu byl přiznán plný invalidní důchod. Signatář Charty 77.

Publikoval od roku 1945. Postupně přispíval do Jihočeské pravdy, Předvoje, Rudého práva, Lidových novin, Nového života (1950–1951 člen redakční rady), Tvorby, Kultury, Literárních novin aj. V 60. a na počátku 70. let do Nových knih, Svobodného slova, Reportéra, Kulturní tvorby, Literárních novin, Plamene, České literatury, Čs. rusistiky, Estetiky, Filozofického časopisu, Dějin a současnosti aj.
V první polovině 70. let uveřejňoval časopisecké práce v oficiální sféře pod cizími jmény: Rudolf Turek a Ivana Dolinová (v časopise Naše rodina), Tereza Silbernáglová (překlad z Dostojevského Deníku spisovatele ve Světové literatuře, 1971). Jinak v 70. a 80. letech publikoval hlavně v samizdatových periodikách Kritický sborník (1981 jej s Janem Vladislavem založil), Obsah, Lidové noviny aj. a v exilových časopisech Svědectví (Paříž), Obrys (Mnichov), Proměny (New York), Listy (Řím) aj.
Po roce 1989 přispíval do Práce, Lidové demokracie, Občanského deníku, České politiky, Nových knih, Labyrintu, Prostoru, Tvorby, Literárních novin, Listů, Kritického sborníku, Ateliéru, Světa a divadla aj.
V samizdatových edicích publikoval také řadu prací beletristických, literárněhistorických i teoretických a filozofických: Dostojevskij – věčný problém člověka (1976), Svět Franze Kafky (1977), Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského (1977), Mrtvé rameno (1977), K typologii literární kritiky a literární vědy (1977), O českou národní identitu (1978), Alternativy (1978), Román pro tebe (1978), O světovosti české literatury (1979), Prolog k románu (1979), Česká otázka po pětaosmdesáti letech (1980), Eseje o literatuře (1980), Jak jsme s Jackem hledali svobodu (1980), Smysl oběti (1980), Vladislavův Tajný čtenář (1980), Melodie na jedné struně (šest básnických sbírek z let 1965–1981, 1981), Mlčení (básnická sbírka, b. d.); Tragika českého nacionalismu. Viktor Dyk (1989). Uspořádal rovněž dvousvazkovou edici F. X. Šalda: O svobodě a demokracii (smz. 1988) a výbor Masaryk I–III Jana Patočky (1980). Zúčastnil se samizdatových sborníků: Janu Patočkovi in memoriam (1978), T. G. Masaryk a naše současnost. Masarykův sborník VII (1980); Studie z dějin předmnichovské republiky (1983), Durychův sborník (1985), Jaroslav Durych 2 (1987); Československo 88 (1989).
Používal šifer fran, fn, fk, k-k, -k, -n, k-n, výjimečně pak volil pseudonymy Z. Liňkov a František Beran, publikoval též pod výše uvedenými cizími jmény..

Na přelomu 40. a 50. let Kautman vystupoval jako teoretizující kritik marxisticky dogmatické orientace a úzkého problémového zaměření. Toto výchozí stadium však postupně překonal prohloubením odborného záběru, podstatným rozšířením tvůrčích zájmů, jakož i celkovou proměnou společenského postoje i filozofického názoru. Tento Kautmanův vývoj byl výrazněji patrný již v první polovině 60. let, dovršil se pak v 70. a 80. letech, kdy vznikla převážná část jeho celoživotní tvorby. Jako interpret literatury se zprvu zabýval zejména S. K. Neumannem, později se soustředil na autory, kteří mu byli životním a filozofickým naladěním blízcí: na Fjodora Michajloviče Dostojevského (Dostojevskij – věčný problém člověka), Franze Kafku (Svět Franze Kafky) a Egona Hostovského (Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského). Při analýze i vzájemné komparaci tvorby a života těchto prozaiků sledoval s osobním zaujetím především existenciální problematiku. S Kautmanovou konkrétní vykladačskou praxí úzce souvisí jeho teoretický zájem o metody výzkumu a interpretace uměleckého díla, jak to dokládají studie o F. X. Šaldovi, Janu Mukařovském aj. (Literatura a filozofie), a zejména systematizující práce K typologii literární kritiky a literární vědy. Stati, jež vznikly v období, kdy nesměl publikovat, shrnuje výbor O literatuře a jejích tvůrcích. Vysloveně filozofickými otázkami, zvláště otázkou způsobu národního bytí, se zabývají bilanční práce samizdatové (O českou národní identitu; Česká otázka po pětaosmdesáti letech; Masaryk, Šalda, Patočka; Naděje a úskalí českého nacionalismu) a eseje O smyslu oběti – Biblické reflexe.
Kautman publikoval i beletrii. Jako prozaik se vyvíjel od lyrizovaných, životně bilančních i společensko-kritických povídek (Nádhera rovnováhy; smz. Alternativy) k ambiciózním útvarům románovým, které těží zejména ze sociálně existenciální problematiky života v totalitní společnosti a jsou různou měrou opět ovlivněny Dostojevským a Kafkou (Román pro tebe, Mrtvé rameno). Těžiště nejautobiografičtějšího z nich, Prolog k románu, spočívá mj. v autorově vášnivě patetickém vyrovnání s vlastní minulostí a v drásavém líčení jeho přítomné životní a tvůrčí situace. Na okraji Kautmanovy celoživotní tvůrčí aktivity se nachází jeho sporadická, leč dlouhodobě pěstovaná tvorba lyrická.

Z nejnověji vydané tvorby: O českou národní identitu (2015)

František Kautman zemřel 19. 6. 2016.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz

Komentáře