Dnes by oslavil 95. narozeniny spisovatel Gabriel Laub

Gabriel Laub – prozaik, humorista, autor aforismů a překladatel, se narodil 24. 10. 1928 v Polsku  v rodině židovského obchodníka. Po vypuknutí války v září 1939 a po obsazení východních území Polska sovětskou armádou rodina žila nejprve devět měsíců ve Lvově, poté byla odvezena na Ural a po propuštění 1941 žila do května 1946 v Samarkandu (Uzbekistán). Laub navštěvoval polské a ruské školy. Maturoval 1946 v Krakově. Od téhož roku žil v Praze, kde absolvoval Novinářskou fakultu Vysoké školy politických a sociálních věd (1946–51). Od roku 1948, kdy také obdržel čs. občanství, pracoval jako novinář a spisovatel: nejprve ve Studentském předvoji (do 1950), od října 1950 v Lidových novinách. Po návratu z vojenské služby v roce 1953 nebyl přijat do stálého zaměstnání kvůli přesídlení rodičů do Izraele. Přechodně působil mj. v redakci Mladé vesnice, 1964–66 jako redaktor Plamene a též jako kabinový tlumočník. V roce 1968 byl přijat do redakce Lidových novin, které však nezačaly vycházet. Po srpnu 1968 Laub odešel do SRN a usadil se v Hamburku jako novinář, později spisovatel z povolání. Spolupracoval s německou televizí a rozhlasem (Nord Deutschland Rundfunk, West Deutschland Rundfunk, Deutsche Welle), byl členem Akademie svobodných umění v Hamburku, 1978–82 byl předsedou exilového PEN-klubu německé jazykové oblasti.

Přispíval do Lidových novin, Kina, Hostu do domu, Plamene (1963 zde překlad Solženicynova Jednoho dne Ivana Děnisoviče), Literárních novin (Literárních listů, Listů), Divadelních a filmových novin i do řady slovenských, polských, sovětských a rakouských časopisů. Po 1968 publikoval v Die Zeit, Deutsche Zeitung (Bonn), Die Presse (Vídeň), Die Weltwoche (Curych), Israel Nachrichten, Al Hamišmar (oba Tel Aviv) aj. Překládal z polštiny, slovenštiny, ruštiny, později z češtiny a ruštiny do němčiny. 1994 mu byla udělena hlavní cena v soutěži Evropský fejeton. – Užíval mj. šifer: -au- (Kino 1959), gl, G. L. (Plamen), -gl-, (lb), -ll-. Jen ojediněle užil pseudonymů Jewgenij Samarkandcev a Josef Simon.

Již během svého pobytu v Československu se Laub prezentoval jako bystrý novinář, humorista a satirik, autor originálních úvah, mikropovídek, a především vtipných aforismů (Zkušenosti). Z perspektivy všedního lidského života v nich relativizoval a demytizoval témata společenská, filozofická i umělecká. Mezi autorem nejčastěji používané prostředky patří hra s významy slov a s neobvyklými kontexty, zdoslovnění metafory, jakož i užívání soudů obsahujících logický paradox a formulace nových „definic“. Individuální a sociální klamy tak, jak jsou formulovány v pojmech, konvenčních soudech, věčných pravdách, frázích, filozofických poučkách, heslech, definicích, programech a teoriích, ironicky a satiricky odkrývá i Laubova tvorba pozdější, ať vydána česky (Největší proces dějin), nebo německy či hebrejsky.

Gabriel Laub zemřel 3. 2. 1998 v Hamburku.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz