Dnes by oslavil 95. narozeniny spisovatel Jaroslav Matějka

Jaroslav Matějka – prozaika a scénárista, se narodila 9. 9. 1927 v Ivančicích. Pocházel z rodiny živnostníka, otec byl za okupace vězněn. Matějka byl v téže době vyloučen z kvarty reálného gymnázia v Ivančicích. Od roku 1943 pracoval jako dřevorubec a lesní praktikant. Koncem války se účastnil partyzánských bojů. Od roku 1945 studoval Vyšší lesnickou školu v Hranicích (maturoval 1949), kde také po únoru 1948 byl tajemníkem Městského akčního výboru Národní fronty. Politicko-diplomatickou fakultu Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze ukončil v roce 1953. Poté krátce působil v krajském výboru KSČ v Praze a absolvoval vojenskou službu. Od roku 1954 byl vysokoškolským učitelem na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda v Praze (s výjimkou roku 1958, kdy byl za „nesprávné politické názory“ poslán na roční praktickou práci u vojska). V roce 1963 přešel do Ústavu dějin KSČ při ÚV KSČ, po jeho zrušení (1970) pracoval jako vědecký pracovník Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ až do jeho zániku roku 1990, kdy odešel do důchodu. Po roce 1990 žil střídavě v Praze a na Českolipsku, politicky byl činný v Levém bloku.

Přispíval do periodik: Stráž lidu (Olomouc), Slovanský přehled (literární recenze, v době vysokoškolských studií), Rudé právo, Tvorba, Kmen, Literární měsíčník, Socialistické Československo, Svět v obrazech, po 1990 do Haló novin a Obrysu-Kmene. Podle vlastních knih napsal scénáře k filmu Náš dědek Josef (1976, r. Antonín Kachlík, sc. + Antonín Kachlík) a k televizním seriálům Klement Gottwald (1986, r. Eugen Sokolovský) a Rodáci (1988, r. Jiří Adamec, sc. + Radovan Urban). Je rovněž autorem scénáře filmu Dvacátý devátý (1974, r. Antonín Kachlík, sc. + Antonín Kachlík) a podílel se i na seriálu celovečerních dokumentárních filmů z cyklu Potomci a předkové (Semena nenávisti, 1980, r. Drahoslav Holub; Opus pro smrtihlava, 1984, r. Karel Maršálek).

Jako marxistický historik se Matějka zaměřoval na dějiny druhé světové války a na dělnické hnutí. Beletrii začal publikovat až na začátku 70. let. Jeho prvotinou byla humoristická próza s postavou moudrého lidového člověka, jehož filozofie vychází z životního optimismu a důvěry v socialismus. V epizodickém vyprávění knihy Náš dědek Josef se příhody hlavní postavy odvíjejí na pozadí kroniky života moravské vinařské vesnice a jsou koncipovány jako vzor příkladného života, jenž poukazuje na obecné hodnoty: smysl pro humor a optimistický postoj k životu. Následující dvojice románů zpracovává tematiku fašistické okupace (Rodáci a odrodilci) a politického boje let 1945–48 (Kam jdete, rodáci). Oba vycházejí z autorových konkrétních zkušeností a v obrazu postupného dozrávání gymnazisty Petra spojují žánrové rysy generačního románu a společensko-politické kroniky, zachycující dějinné události z jednostranného pohledu oddaného příslušníka komunistické strany. Novela Jakub Nemrava – o vyzrávání vesnického chlapce od studií přes vojenskou službu až po nalezení vhodného zaměstnání – navazuje na prvotinu především úsměvným humorem, jehož prostřednictvím autor chce nyní zobrazit střet morálních norem s realitou. Komické konflikty, dané hrdinovou pravdomluvností, konstruuje Matějka se záměrem ukázat širší obraz přítomné doby i různorodých prostředí a v mezích svého světového názoru satiricky kritizovat zejména politický dogmatismus v umění.
Po roce 1990 vydal několik humoristických próz (Už troubějí, Pane blázen, kolik je hodin?, Tatíček alkohol, Strýcové jdou do nebe), výbor fejetonů Páteční zamyšlení Jaroslava Matějky a jinotajné romány – Prezident o životě prezidenstkého páru na sklonku 90. let a biograficky laděný román Ztracená generace, věnovaný úsilí poválečného pokolení prosadit socialismus.

Jaroslav Matějka zemřel 17. 4. 2010 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz