Dnes by oslavil 95. narozeniny spisovatel Jiří Kovtun

Jiří Kovtun – básník, prozaik a historik, se narodil 23. 4. 1927 v Horinčevu (Podkarpatská Rus, dnes Ukrajina).  Otec byl dělníkem. Kovtun žil od dětství v Praze, kde také navštěvoval gymnázium (maturoval roku 1946). V letech 1946–1948 studoval na Právnické fakultě UK a zároveň působil jako redaktor časopisu Vývoj. Brzy po únoru 1948 odešel do exilu. Nejprve pracoval jako sociální pracovník v SRN a Norsku, v období 1951–1973 byl redaktorem rozhlasové stanice Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1974–1975 studoval na Graduate School of Library Science v New Yorku, kde získal vysokoškolské vzdělání v oboru knihovnictví. V letech 1976–1977 pracoval jako redaktor rozhlasového vysílání Hlasu Ameriky ve Washingtonu. V letech 1977–2000 působil jako knihovník – specialista na českou a slovenskou problematiku v Knihovně Kongresu USA ve Washingtonu.

Přispíval zejména do časopisů: Vývoj, Obzory, Svědectví (Paříž), Proměny (New York), Kosmas (New York) aj. Redigoval knižnici Lucernička (Mnichov 1952–1962, s Antonínem Kratochvilem). – V roce 1994 získal Cenu Toma Stopparda za knihu Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera a v roce 2006 obdržel novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. – Práce publikované v angličtině podepisoval jménem George J. Kovtun.

Jiří Kovtun vstoupil do literatury jako autor výrazně spirituálně laděných veršů, v nichž mají převahu křesťanské meditace nad lidským osudem, který může přemoci zlo a osamělost pouze láskou a pokorou. Březinovskou inspiraci této poezie ještě podtrhuje volný verš, v němž metaforičnost ustupuje reflexi.
Obě Kovtunovy prózy (Pražská ekloga, Zpráva z Lisabonu) mají složitou výstavbu; za postavami, jednajícími v konkrétních historických situacích (pražské povstání 1945, zemětřesení v Lisabonu), jsou viditelná obecná lidská gesta, odpovídající modelovým situacím, jak jim je připravil vypravěč. Téma viny a trestu, oběti i vykoupení je zde vnímáno v nadčasově křesťanské dimenzi a dává Kovtunovým prózám platnost morálního poselství.
Etický aspekt a důraz na morální profil osobnosti ovlivňují také Kovtunovy historické práce věnované T. G. Masarykovi – počínaje Masarykovou obhajobou Leopolda Hilsnera (Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera), přes jeho činnost v odboji za první světové války (Masarykův triumf), předválečné zápasy o náplň praktické politiky (komentovaný výbor Slovo má poslanec Masaryk), až k období, v němž vykonával funkci československého prezidenta (Republika v nebezpečném světě). Své historické bádání Kovtun hodlal završit obsáhlou studií o éře prezidenta Beneše, jež však zůstala torzem (Republika v obležení).
Jako překladatel z ruštiny věnoval Kovtun pozornost především ruským nekonformním básníkům (Boris Pasternak, Osip Mandelštam, Josif Brodskij).

Jiří Kovtun zemřel 8. 9. 2014 v Praze.

Zpracováno podle: www. slovnikceskeliteratury.cz