Dnes by oslavil 95. narozeniny spisovatel Radoslav Nenadál

Radoslav Nenadál – prozaik a překladatel, se narodil 30. 10. 1929 v Šumperku.  Syn důstojníka Čs. armády. Do školy chodil v Hranicích na Moravě, ve Valašském Meziříčí, Hradci Králové a v Praze, kde žije od roku 1939. Vystudoval reálné gymnázium v Truhlářské ulici (mat. 1948) a angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1948–52, PhDr. 1953 prací Kritický realismus W. M. Thackerayho). Poté byl krátce asistentem na katedře neslovanských jazyků Vysoké školy politických a hospodářských věd a poté asistentem a odborným asistentem na téže katedře Vysoké školy ekonomické. V roce 1964 přešel na Filozofickou fakultu UK; na katedře anglistiky, germanistiky a nordistiky vyučoval anglický jazyk a anglickou literaturu, posléze se specializoval na literaturu americkou (CSc. 1984 prací K pojetí hrdiny v současném americkém románu, docentem jmenován 1990). Na dlouhodobých studijních stážích v USA byl v letech 1966–67 a 1981–82 (University of Columbia, New York). Od 60. let se podílel na edičních plánech pražských nakladatelství, zejména Odeonu a Albatrosu. Do důchodu odešel roku 1990, nadále se však věnuje psaní a překládání.

Literárněvědné a kritické stati publikoval zejména v časopisech Prague Studies in English a Světová literatura, dále mj. v Literárních novinách, Literárním měsíčníku, Čtenáři a v periodikách Cizí jazyky ve škole, Nové knihy, Výběr z nejzajímavějších knih a Tvar (po roce 1989). Prózy začal psát až na sklonku 70. let, časopisecky je tiskl od 90. let v Labyrintu, Cosmopolitanu a Soho; rozsáhlá povídka Kam s ní byla vydána v Tvaru (příloha Tvary 1994, č. 7; později zařazena do souboru Zahrada). Dramatizaci prózy Sešitky chrámové pěvkyně uvedlo Východočeské divadlo Pardubice (1999, dramatizace a režie Gustav Skála). Povídku Lázňařky ze souboru Berany, berany pro Český rozhlas zdramatizovala Šárka Kosková (2005, r. Otakar Kosek). Česká televize věnovala Nenadálovi pořad z cyklu medailonů Zblízka (2000, r. Gustav Skála). – Překlad románu Williama Eastlakea Hájili jsme hrad, který Nenadál dokončil po emigrovavším Stanislavu Marešovi, byl podepsán smyšleným jménem Michal Zrzavý; pro další vydání pořídil Nenadál vlastní původní překlad.

Nenadál započal svou literární činnost jako anglista, jazykovědec a literární historik, orientující se – v knižně publikovaných pracích, doslovech, předmluvách, kritických komentářích a časopisecky publikovaných statích – zvláště na prózu a tvárné postupy moderního románu. Od 60. let se pak osou Nenadálovy práce staly překlady z anglické literatury 19. a 20. století, a především objevné překlady ze soudobé literatury americké (H. S. Lewis, James Thurber, Truman Capote, James Irving, Elia Kazan aj.); některé z nich se dočkaly opakovaných vydání (román Williama Styrona Sophiina volba vyšel v Nenadálově překladu osmkrát). K Nenadálovým významným činům patří i edice Spisů W. M. Thackerayho. – Jako prozaik vstoupil Nenadál do české literatury až v polovině 80. let knižním souborem Rakvářova dcera a jiné prózy. Jednotlivé povídky sbírky, prostoupené zanikající atmosférou staré Prahy, evokují pitoreskní, tragikomické příběhy „lidí na okraji“ během okupace i později, až po normalizační současnost. Při jejich líčení autor přechází od groteskní nadsázky (často ústící ve vyhrocenou pointu) ke shovívavému, soucitnému humoru i k poetizaci lidských slabostí a abnormalit. Na prvotinu stylově i tematicky navazují další povídkové soubory (Dušinky, Přijď zpět /anebo radši ne/, Škorpion, Ovčáci čtveráci, Hynku, Viléme, Kubelková…), které již čerpají zejména ze současnosti a v groteskním světle zobrazují sobeckou a osudovou závislost lidí sobě nejbližších, deformovaný svět inteligence či traumata osamělého jedince vydaného tlaku mocenského aparátu; v polistopadových povídkách pak přibývají postavy dravých a křupanských restituentů a novodobých zbohatlíků. V Nenadálových prózách stále více převládá satirický tón, směřující k zesměšnění předstírané společenské a kulturní vybranosti a zejména kvaziintelektuálství a kvazivědeckosti. Egocentrismem a kariérismem přerůstají Nenadálovy postavy v antihrdiny, zaštiťující prostřednost a lhostejnost a destruující morální hodnoty („polistopadový“ román z vysokoškolského prostředí Gaudeamus či líčení poměrů na soukromé vysoké škole v povídce V pelerinkách do Evropy ze souboru Hynku, Viléme, Kubelková… aj.). Jindy je naopak Nenadálův hrdina obětí politických poměrů (kafkovsky laděná novela Tudy chodil K. o bizarních situacích americké badatelky v Praze a o zmařeném profesním životě českého vědce). Výrazem Nenadálova směřování k vážným a naléhavým společenským tématům, v nichž usiluje někdy až proklamativně diagnostikovat současnost, jsou i prózy Sešitky chrámové pěvkyně. V řadě próz se vyslovil k tabuizovanému tématu homosexuality (My tě zazdíme, Aido, povídka Šaplin ze souboru Berany, berany, či Pouť na horu Říp ze sbírky Hynku, Viléme, Kubelková…), přičemž toto téma u něj souvisí s obecnějším tématem vydělení z většinové společnosti a neschopnosti najít, případně obhájit vlastní identitu – povídka Dům u zlatého jablka (Hynku, Viléme, Kubelková…), Máme, ale– (Ovčáci čtveráci) nebo titulní povídka souboru Zahrada; v tragikomické rovině nacházíme téma hledání vlastní osobnosti i v příběhu identických dvojčat z povídky Vezmeme si háčko (Ovčáci čtveráci). Spolu s texty zachycujícími niterná traumata a zklamání osamělých stárnoucích lidí (titulní povídka souboru Dušinky; povídka Sluneční hodiny ze souboru Přijď zpět – anebo radši ne) představují povídky o outsiderech, marně hledajících důstojný způsob existence, svým hořkým vyzněním protipól k Nenadálovým satiricky výsměšným textům.

Radoslav Nenadál zemřel 17. 7. 2018 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz