Věroslav Mertl – prozaik, básník, esejista a publicista, se narodil 30. 3. 1929 v Chrášťanech.
Otec byl vrchním četnickým strážmistrem. Do roku 1938 žila rodina v Kolodějích nad Lužnicí, poté do roku 1958 v Kamenném Újezdě u Českých Budějovic. V letech 1944–1945 byl Mertl totálně nasazen jako zemědělský dělník. Od roku 1945 Mertl studoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích (mat. 1949), poté, kromě dvouleté vojenské služby (1951–1953), až do roku 1968 pracoval jako úředník v různých podnicích v Českých Budějovicích. V letech 1968–1970 byl redaktorem českobudějovického nakladatelství Růže, v letech 1971–1991 působil jako tajemník Okresního výboru Československé strany lidové v Českých Budějovicích. Roku 1972 uzavřel druhý sňatek se sochařkou Aranou Mertlovou (1938–2009, dříve Klimentovou). Od roku 1992 byl v důchodu, žil v Českých Budějovicích.
Od roku 1946 přispíval zejména do periodik Mladé proudy, Československý rozhlas, Svobodné slovo mladých, Lidová demokracie, dále Sešity pro mladou literaturu, Obroda, Arch (v roce 1969 byl jeho spoluzakladatelem), Naše rodina, od 90. let Akord, Proglas, Literární noviny, Host, Perspektivy (příloha Katolického týdeníku), Setkání, Prostor a Českobudějovické listy. Pravidelně spolupracoval s Československým, respektive Českým rozhlasem (fejetony, literární pásma, v roce 2004 „rozhlasové paměti“ Časy a nečasy), jehož plzeňské studio uvedlo Mertlovu hru Pád jasnovidce (2002, r. Otakar Kosek). – Svými texty doprovázel katalogy výstav a výtvarné publikace svých přátel malířů a fotografů (Jan Halla, Jiří Müller, Bohuslava Maříková ad.). – V roce 1979 obdržel zahraniční cenu polského nakladatelství Pax, v roce 1996 byl nominován českým PEN-klubem na Cenu Karla Čapka. Za román Hřbitov snů a za esejistickou tvorbu mu byla v roce 2001 udělena Státní cena za literaturu. – Užíval šifer (A), r, rtl, m, (M), tl, vm.
Převážná většina Mertlových próz se odehrává na venkově, jejich jednoduchý syžet je často prokládán lyrickými a meditativními pasážemi a tematicky zpravidla směřuje k hledání nadčasových hodnot, v jejichž absenci vidí křesťansky založený autor jeden z nejpodstatnějších problémů současnosti. Pod zdánlivě banálním povrchem každodennosti objevuje Mertl existenciální napětí mezi žitou skutečností a touhou po přesahu, jímž by hrdinové jeho příběhů dosáhli smíru i s absolutnem. Tento akcent ještě podtrhuje prožitek plynoucího času, literárně tematizovaného vrstvou reminiscencí, v nichž hrdinové hledají především svou zakotvenost v rodném kraji (Dům mezi větrem a řekou). Mertl tak vědomě navazuje na Jana Čepa, s nímž jej sbližuje také snaha po jazykové čistotě a významové prostotě. Modelovou prózou, obnažující problém moci a lidské přizpůsobivosti, je román Rezavý déšť: absurdní vize vesnice, v níž nacistická armáda na konci války inscenovala své „vítězství“. Snaha zobrazit výjimečného jedince přiblížila Mertla k tradičnímu typu psychologické prózy, soustřeďující se na analýzu psychických procesů (Pád jasnovidce). Prozaický průhled do života několika postav z jednoho maloměsta, Hřbitov snů, je bolavým i moudře smířeným pokusem o románové zúčtování s etickými výzvami půlstoletí, které se rozprostřelo mezi koncem protektorátu a euforickým obdobím po listopadu 1989. Osudová štafeta proher a zisků je v románu předávána z generace na generaci, není vykoupena ani smrtí, ale paradoxně právě její perspektivou je zásadně odlehčena.
V deníkových textech (v prvním i druhém svazku Kruhů pod očima) i v rozsáhlé tvorbě publicistické (Přemítání o věcech vezdejších), přihlašující se k odkazu Karla Čapka a Gilberta Keitha Chestertona, Mertl medituje nad životem i světem a hledá zdroj naděje v křesťanských perspektivách i ve smysluplnosti všedních věcí obklopujících člověka. Vzpomínková kniha Časy a nečasy rekapituluje dětské a studentské momenty autorova života, dává nahlédnout do osudů začínající redaktora a tvůrce, ale vyjadřuje se také střízlivě k normalizační epizodě spisovatele ve funkci tajemníka OV ČSL. Osobní memoáry jsou doplněny čtivými a současně informativními medailony osobností, jež byly tím či oním způsobem v Mertlově životě významné.
Věroslav Mertl zemřel 20. 5. 2013 v Českých Budějovicích.
Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz