Dnes by oslavila 100. narozeniny spisovatelka Bohumila Grögerová

Bohumila Grögerová – básnířka, autorka experimentálních textů a překladatelka, se narodila 7. 8. 1921 v Praze.  Rozená Bohumila Tauferová, provdaná Grögerová. Vyrostla v rodině vojáka československých legií v Rusku, vojenského právníka a přednosty justičního oddělení na ministerstvu národní obrany, později generálního prokurátora Československé armády. V dětství Grögerová žila s rodiči v Praze, v Olomouci (od 1923), v Brně (1926–1929) a opět v Praze. Po absolvování pražského Městského dívčího reálného gymnázia Charlotte Garrigue Masarykové (1932–1940) a roční veřejné školy pro sekretářky roku 1942 nastoupila jako cizojazyčná sekretářka ve společnosti Sociální pomoc. Od května 1945 pracovala v tiskovém oddělení ministerstva národní obrany (s výjimkou dvou semestrů 1947, kdy studovala češtinu a ruštinu na FF UK). V nakladatelství Naše vojsko působila od roku 1951 nejprve jako propagační referentka, po ukončení ročního knihovnického kursu (1960–1961) jako cizojazyčná dokumentaristka. V roce 1972 odešla z politických důvodů do funkce odborné redaktorky v Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (ÚVTEI). Od ledna 1980 byla v důchodu, který trávila zčásti ve Veleslavíně a v Praze. – Její starší dcera Michaela Jacobsenová (*1947) je překladatelkou z němčiny, mladší dcera Bohumila Límová (*1948) překládá anglickou a španělskou beletrii.

Poezii otiskovala již ve školních časopisech (pod pseud. Mirek Hladík), první texty jí vycházely též pod počeštěným jménem Bohumila Grégrová (příběhy pro dětské čtenáře). – Soustavněji své texty a zejména překlady z německé literatury (zpravidla ve spolupráci s Josefem Hiršalem) začala uveřejňovat od roku 1956. Přispívala do časopisů Světová literatura, Vesmír, Kultura, Knižní kultura, Plamen, Dějiny a současnost, Literární noviny, Kulturní tvorba, Tvář, Slovenské pohľady (Bratislava), Host do domu, Im Herzen Europas, Orientace, Impuls, Československý voják, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Dialog, Acta scaenographica, Sešity pro literaturu a diskusi a do výtvarného časopisu Tvar. Publikovala rovněž v periodikách francouzských (Les Lettres, OU, Approches), německých (Nesyo, Die Sonde, Diskus, Splitter, ROT, Futura, Akzente, Neue Texte, Sprache im technischen Zeitalter), rakouských (Forum, Manuskripte), britských (Tlaloc, Granta, The Times Litterary Supplement, Typewriter Art), italských (Antipiugiú, L’Europa letteraria, Modulo, le Arti), nizozemských (Revue Integration), belgických (Labris), srbských (Rok), amerických (Artes Hispanicas) i brazilských (Invençao). Přispěla také do zahraničních antologií experimentální poezie. Po roce 1989 byly její texty, překlady i články otištěny mj. v Literárních novinách, Pandoře, Iniciálách, Hostu, Dokořán, Střední Evropě ad. – S Josefem Hiršalem připravila pro divadlo Viola pořad z experimentální poezie z celého světa, doplněný též vlastními texty (Bestiarium, 1966). V letech 1964–1974 se podílela na výstavách vizuální poezie ve Velké Británii, Německu, Itálii, Mexiku, Španělsku, Rakousku, Holandsku i v Československu (Obraz a písmo, 1966). – Účastnila se též magnetofonových nahrávek Fragmenty 1963 (Schéma 3) a Fragmenty 1963/1964 (Schéma 5, knižně obojí in Meandry); nahrávky byly vydány jako komplet tří CD (Arco 2002). – Společně s Josefem Hiršalem napsala rozhlasovou hru Lunovis aneb Měsíčku na nebi hlubokém (montáž reakcí světového tisku na přistání člověka na Měsíci, Kolín nad Rýnem 1971, v Čs. rozhlase 1993) a spolu též připravili literárně-hudební pásmo z české a světové nonsensové poezie Nic miloval Nicku (2004 ?). Samostatně napsala rozhlasové hry Zweiäugiges Hörspiel (Saarbrücken 1972), 6 Briefe aus der fiktiven Korrespondenz mit Friederike Mayröcker (Berlín 1990), Už jenom dýchat… aneb Dum spero, spiro (1991) a několik tzv. miniher, tj. malých rozhlasových scének bez názvu. – Podle jejich sbírek vznikla rozhlasová pásma Rukopis (2009) a Dva zelené tóny (2013). V roce 2009 vznikla z knižního rozhovoru Klikyháky paměti pětidílná rozhlasová četba na pokračování. – Pro Českou televizi byly s Bohumilou Grögerovou natočeny pořady z cyklů Ještě jsem tady (r. Zdeněk Tyc, 2009) a Česko jedna báseň (r. Martin Langer, 2011). – V samizdatových edicích Petlice a Krameriova expedice jí společně s Josefem Hiršalem vyšly básnické prózy Mlýn (1981), Kolotoč (1983), Preludium (1985) a Let let (1987–1988). Přispěla do samizdatových sborníků K 75. narozeninám Prof. Dr. Václava Černého (1980, eds. Karel Pecka, Antonín Bělohoubek), Na střepech volnosti (1987, ed. Zdeněk Hrubý [=Jaromír Hořec]) a Sborník k nedožitým pětašedesátinám Vladimíra Janouška (b.d. [1987], ed. Josef M. Kudlička). – Knižní vydání poezie Friederike Mayröckerové a Ericha Arendta (s Josefem Hiršalem) přeložila a uspořádala pod jménem Bohumily Geussové. – Stala se laureátkou Ceny Toma Stopparda (1986), Ceny Josefa Jungmanna (1993, 2000), Ceny PEN klubu za celoživotní dílo (2009) a Magnesie Litery (2009, za knihu Rukopis). – O vzájemném vztahu Bohumily Grögerová, Josefa Hiršala a rakouských básníků Ernesta Jandla a Friederike Mayröckerové vznikl v roce 2010 rozhlasový dokument Spřízněni tvorbou.

Ve své literární tvorbě Grögerová soustavně spolupracovala s Josefem Hiršalem. Zprvu s ním psala knížky pro děti (O podivné záhadě na poštovním úřadě, Co se slovy všechno poví), těžiště jejich společné činnosti však leží v programově experimentální, zejména konkrétní, vizuální a auditivní poezii (JOB-BOJ) a próze (mj. kniha Trojcestí, obsahující texty Preludium, Mlýn a Kolotoč). V souladu s „teorií textů“ Maxe Benseho tu autoři proklamativně směřovali k izolaci díla od „nefunkčních“ složek a soustřeďovali se na hledání prakořenů a hranic krásné literatury, včetně jejího vztahu k hudbě a k výtvarnému umění. Rozvíjeli tak například žánr grafické anekdoty, perzifláže konvenčních básnických výtvorů či satirické grotesky. Na propagaci experimentální literatury se podíleli též překlady z němčiny a francouzštiny a komentáři k dílům Helmuta Heissenbüttela, Christiana Morgensterna aj. Spolu s Hiršalem Grögerová tvořila také rozsáhlý dokumentární cyklus Let let, věnovaný období 1952–1968, v němž se paralelně střídají vzpomínkové záznamy obou autorů doplněné o citáty ze soudobého tisku.
Rovněž ve své samostatné tvorbě autorka inklinuje k experimentálním tvůrčím postupům. Souboru prozaických textů Meandry dominuje racionální konstruovanost a abstraktní, diskurzivní slovník. Žánrově texty oscilují mezi experimentální prózou a esejem zaměřeným k otázkám filozofie jazyka, zachovávají si však ironický odstup od jazyka vědy. Experimentální přístup k psaní neopustila Grögerová ani v knize vzpomínek Branka z pantů ani ve volně navazující diaristické próze Čas mezi tehdy a teď, kterou později doplnily další části tohoto volného cyklu, knihy Dva zelené tóny a Můj labyrint. V těchto pozdějších pracích ustupuje chladná, racionální kompozice a sílí emotivní, osobní a konfesijní tón. Věcnost a autobiografičnost dominují i z tohoto vzpomínkového proudu vystupující básnické skladbě Rukopis, v níž autorka tematizuje tělesné příznaky stáří, především slábnoucí zrak, který ji zbavuje možnosti číst a psát.

Bohumila Grögerová zemřela 22. 8. 2014 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz