Dnes by oslavila 55. narozeniny spisovatelka Hana Andronikova

Hana Andronikova se narodila 9. 9. 1967 v Gottwaldově (nyní Zlín). V roce 1986 maturovala na gymnáziu a poté vystudovala češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (absolvovala v roce 1992 diplomovou prací Varovné poselství Irvingova románu Svět podle Garpa). V 90. letech pracovala jako personální manažerka pro zahraniční i domácí firmy. V roce 1999 odešla z podnikatelské sféry do svobodného povolání, cestovala a vedle psaní se příležitostně živila jako life-coachingová poradkyně či terapeutka.

V 80. a 90. letech psala převážně poezii, která dosud zůstává v rukopise, koncem 90. let se začala věnovat próze. Časopisecky publikovala sporadicky, převážně v Revue Labyrint, příležitostně v Hospodářských novinách, Hostu či Tvaru. Spolu s režisérkou Janou Svobodovou je spoluautorkou konceptu improvizačních divadelních představení Tanec přes plot (2007) a Pakosti a drabanti (2010, nově nastudováno s tit. Šašci, špióni a prezidenti), vycházejících ze spolupráce profesionálních umělců se žadateli o asyl v českých uprchlických táborech. – Dvakrát získala cenu Magnesia litera: v roce 2002 v kategorii Objev roku za knižní debut Zvuk slunečních hodin a v roce 2011 Cenu čtenářů za prózu Nebe nemá dno. – Jejímu životu s těžkou smrtelnou nemocí věnovala Česká televize jeden z dílů pořadu Třináctá komnata (r. Monika Elšíková, 2010).

Postavy svých próz autorka zachycuje zpravidla v mezních životních situacích, jež odhalují jejich povahové dispozice, prověřují sílu osobnosti a schopnost odolávat tlaku nepříznivého osudu. Prvotina Zvuk slunečních hodin vypráví dramatický příběh rodiny inženýra, zaměstnaného v Indii na stavbách Baťových továren, a jeho židovské manželky, kteří se v předvečer druhé světové války vracejí do Čech postarat se o umírající rodiče a tragicky uvíznou v okupované zemi. Z propracované psychologické i profesní charakteristiky postav, z detailního líčení prostředí, ale i ze seznamu primární a sekundární literatury připojeného k beletristickému textu je patrná autorčina podrobná odborná příprava; jádrem prvotiny je nicméně především emotivní milostný příběh. Jednotlivé povídky prozaického souboru Srdce na udici tvoří osobní výpovědi povahově různorodých postav, jež okolnosti přiměly bilancovat dosavadní život a vysvětlit své životní postoje. Ačkoli do osudu vypravěčů tentokrát nezasahují dějinné zvraty, ale více či méně běžné každodenní obtíže, všichni jsou nuceni najít způsob, jak se vyrovnat s osobní krizí. Také tématem poslední prózy Nebe nemá dno je hledání východiska v situaci, kdy jsou zpochybněny i elementární jistoty. Onemocnění rakovinou povzbudí hlavní hrdinku k revoltě vůči racionalisticko-materialistické mentalitě západní kultury, v níž je lidské tělo vnímáno jako nástroj, jenž je třeba opravit, a ona se intuitivně rozhodne nejprve obnovit svou duševní sílu. Nové vjemy a těžko vysvětlitelné prožitky, s nimiž je konfrontována v peruánské džungli a posléze v nevadské poušti, jsou pro její kritickou evropskou mysl obtížně přijatelné, což se v autobiograficky založeném textu projevuje jednak sebeironickým postojem, jednak překotným a záměrně neurovnaným spádem vyprávění.

Hana Andronikova zemřela 20. 12. 2011.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz