Dnes by oslavila 60. narozeniny spisovatelka Zuzana Brabcová

Zuzana Brabcová – provdaná Mirošovská, se narodila 23. 3. 1959 v Praze. Její otec Jiří Brabec i matka Zina Trochová (* 1924) jsou literární historici. V roce 1978 maturovala na gymnáziu a začala pracovat v pražské Univerzitní knihovně. Po půl roce si našla místo pomocné síly v nemocnici, v letech 1982–1988 byla zaměstnána jako uklízečka, po narození dítěte zůstala do roku 1995 v domácnosti. Krátce pak pracovala na ministerstvu vnitra, poté v nakladatelstvích Český spisovatel, Hynek a Garamond.

První Brabcové prozaický pokus Ovčí brána (napsán 1980) koloval pouze v několika strojopisných kopiích; jedna kapitola vyšla v prázdninové příloze exilových Listů (3/1988, Čtení na léto), kde o rok později Brabcová otiskla i několik básní. Rovněž próza Daleko od stromu byla šířena nejprve v samizdatu (Krameriova expedice 1985 ad.).

Ústřední otázkou próz Zuzany Brabcové, blízkých některými svými rysy prózám generačního souputníka Jáchyma Topola, je hledání sebe sama, vztahu k sobě samému i ke světu, svého místa v okolním světě, možnosti ukotvení v něm. Jedním z důležitých prostředků tohoto hledání jsou přitom návraty do minulosti, a to nejen osobní (zde dokonce do prenatálního období), ale i do minulosti svých předků; podobně jako v prózách Daniely Hodrové je tu minulost cestou k pochopení přítomné situace. Opakovaně se vrací problém řeči, možnosti dorozumění, obtížnost nalezení partnera k dialogu. Vyprávění je též formou autoterapie postav, jež se často nalézají ve stavu duševního zmatku, nezřídka se dokonce ocitají v psychiatrickém zařízení. Tato situace hrdinek a hrdinů autorčiných próz určuje také formální podobu textu. Proud vědomí a volně asociované představy, často vyjádřené originálními básnickými obrazy a symboly, je usměrňován racionální kompozicí. Mísí se různé časové roviny, sny a představy s prvky konkrétní reality, prolínají se různé vyprávěcí linie a perspektivy. Útržkovitý, torzovitý text drží pohromadě jednak postavy, jednak návratné motivy. Tyto motivy se přitom vztahují nejen k dějové linii, ale též ke kulturní paměti; často se vyskytují odkazy na jiná literární díla, legendy a mýty. Prvotina Daleko od stromu vyjadřuje tísnivý životní pocit senzitivní dívky dospívající v atmosféře socialismu 70. a počátku 80. let: její složitý vztah k předkům, její opakovaně ztroskotávající úsilí poznat sebe samu a snahu definovat vlastní generaci v opozici vůči nátlaku společenských struktur. Pocit ohrožení nabývá metaforickou podobu potopy, která neodvratně zaplavuje Prahu – klíčový prostor dějin národních i osobních. Podobně se osobní dějiny mísí s národními v próze Zlodějina. Konečné prolnutí dvou zdánlivě nesouvisejících, odlišných životních příběhů tu potvrzuje obecnou obtížnost, ba nemožnost začlenit se do chaotického, nepochopitelného, místy až groteskního okolního světa. Jedinou nadějí se pak zdá být právě propojenost lidských osudů, minulých, současných i budoucích. Ani téma lesbické lásky v Roku perel základní směřování Brabcové próz nemění; v roli tajemné síly, znemožňující otevřenou komunikaci a svobodnou existenci, nevystupuje politická moc, ale moderní telekomunikace. V roce 2012 vyšel román Stropy.

Zuzana Brabcová zemřela 20. 8. 2015 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře