Dnes by oslavila 75. narozeniny básnířka a publicistka Dagmar Sedlická

Dagmar Sedlická (dívčím jménem Ouřadová) se narodila 12. 11. 1947 v Karlových Varech v rodině úředníka, mimo základní zaměstnání též dopisovatele novin, zakladatele a dlouholetého prezidenta Čs. svazu kouzelníků, organizátora mezinárodních festivalů magie v Karlových Varech. – ZŠ a SVVŠ Sedlická vychodila v rodišti (maturita 1965), kde též hrávala v amatérských studentských souborech a příležitostně konferovala na festivalech kouzelníků. Od roku 1965 studovala na FF UK filozofii a psychologii (abs. 1970 prací K pojetí práce a hry v dějinách filozofického myšlení, PhDr. 1972 prací K pojetí práce a hry aneb O dandysmu). Po studiích pracovala jako psycholožka ve Výzkumném ústavu psychiatrickém, jako dramaturgyně výstav ve Státním divadelním studiu a jako redaktorka filozofické literatury v nakladatelství Svoboda. V roce 1974 přešla do kulturní rubriky deníku Mladá fronta a v letech 1980–1988 tuto rubriku řídila. V letech 1988–1990 byla redaktorkou literárního týdeníku Kmen (posléze Tvar) a v letech 1990–1993 šéfredaktorkou měsíčníku pro ženy Mona. Od roku 1994 působila jako redaktorka víkendové přílohy deníku Mladá fronta Dnes, v roce 1995 přešla do časopisu Playboy (zde pravidelné sloupky Mysterium komunikace a Mužské a ženské mýty, též příspěvky v rubrice Lidé a sex). Nyní je ve svobodném povolání a působí jako psycholožka a publicistka.

Publikuje od roku 1972. V 70. a 80. letech postupně přispívala (literární publicistikou a verši) do Mladé fronty, Květů, Melodie, Tvorby, Kmene aj., po roce 1989 do Tvaru, Romboidu (Bratislava), Playboye, Lidové demokracie, Mladé fronty Dnes, Instinktu a Slovenských listů. Zprvu své práce uveřejňovala pod dívčím jménem Ouřadová a šifrou ou, jinak standardně používá šifry sed.

Vedle literární a kulturní publicistiky (mj. knižní rozhovor Fenomén Šípek, věnovaný českému architektu a designérovi) Sedlická píše od 70. let verše s tematikou vztahů ženy a muže. Charakterizuje je autorčina potřeba vstřícné mezilidské komunikace a stále znovu shledávaná rozpornost, až paradoxnost vztahů mezi pohlavími, sebevědomí moderní emancipované ženy, jakož i přiznání, že je ve své ženskosti potvrzována teprve muži (Dneska se stanu mužem, Jak chtějí být milovány ženy). Její nesentimentální, protiidylické a deziluzivní básně jsou psány volným veršem a pracují zpravidla s variační technikou přehodnocování významů slov a slovních spojení, jejich opakováním v nových kontextech; spíše než v pokusech o rozsáhlejší, významově ambiciózní, ale pseudofilozoficky vyznívající texty se jí daří v básních stručných. Vyznačují se citovou naléhavostí i ironickým odstupem, polaritou věcnosti i mnohoznačnosti básnického pojmenování, soustředěností ke konkrétním situacím a jakoby sumarizujícím až gnómickým vyústěním jednotlivých výpovědí.

V roce 2010 vydala Dagmar Sedlická v nakladatelství XYZ  knihu příběhů o sexu a partnerských vztazích Copak to mají v kalhotách. Podtitul knihy zní – 30 něžných ženských pohledů na mužský sex (a to, co se kolem něj odehrává) – a je zasvěceným, laskavým a humorným průvodcem po třináctých komnatách mužské erotiky z pohledu ženy.

Dagmar Sedlická zemřela 9. 9. 2018 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře