Dnes by oslavila 80. narozeniny spisovatelka Iva Peřinová

Iva Peřinová – autorka loutkových her a prozaička, se narodila 5. 6. 1944 v Roztokách u Prahy.  Pocházela z úřednické rodiny. Po maturitě na Střední průmyslové škole sklářské v Teplicích (1962) vystřídala řadu různých zaměstnání. Od roku 1965 studovala na loutkářské katedře DAMU. Po absolutoriu byla v letech 1969–2003 angažována v Naivním divadle v Liberci jako loutkoherečka, lektorka a od roku 1989 také jako dramaturgyně. Loutkovému divadlu se věnují i další členové rodiny: manžel Zdeněk Peřina (*1946) je režisérem a loutkohercem, syn Vítek (*1978) působí od 2003 jako dramaturg v Naivním divadle Liberec a je autorem několika loutkových her (Léčba neklidem, prem. 2004, podle Sakiho; O ztraceném blesku, 2004; Písmenková polívka aneb Dětská encyklopedie, prem. 2005, pod pseudonymem Jan Bolek, s Michaelou Homolovou; O bílé lani, prem. 2006, podle Jamese Thurbera; Hrnečku vař! aneb Dvě pohádky o hrnečku, prem. 1. části 2006, 2. část 2007), dcera Klára Peřinová-Doubková pracovala jako dramaturgyně královéhradeckého loutkového divadla Drak.

Příležitostně publikovala v časopisech Československý loutkář, respektive později Loutkář (1991 zde Jak chodil Kuba za Markytou, 1994 Popelka, 1996 Alína aneb Petřín v jiném dílu světa, 1997 Pašík Vašík, 2000 Křesadlo aneb Pak že není Apolena chytrá! a Zvířecí divadlo, 2003 Máme kliku pohádkovou, 2005 Kouzelný prsten), a Svět a divadlo (1997 zde Alibaba a čtyřicet loupežníků, 1998 Tři zlaté vlasy děda Vševěda, 1999 Jéminkote, Psohlavci, 2005 Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla).

Peřinová náleží ke generaci českých autorů loutkových her, kteří ve své tvorbě vycházejí ze soudobé inscenační praxe a své hry komponují tak, aby prostřednictvím široké škály vyjadřovacích možností loutkového divadla oslovovaly současného diváka, postihovaly složitost a proměnlivost světa. Její texty vznikaly s vědomím vyhraněného stylu Naivního divadla, iniciovaly nápadité režijní využití všech možností loutkové scény, zejména pak práci se sémantickým napětím mezi loutkou a živým hercem. – Hry pro malé děti jsou vždy psány s citem pro partnerský vztah k adresátovi, zdůrazňují hravost akce a metaforickou obraznost výpovědi. Peřinová se v nich vzdává autoritativního postoje a své řešení zpravidla dítěti nabízí jen jako jednu z možných variant tak, aby podněcovala nejen jeho obrazivost, ale v obecném smyslu i aktivitu lidské osobnosti. Vytvořit textové předpoklady pro rozvinutí divadelního dobrodružství fantazie, v němž se prolíná skutečnost s představami dětských hrdinů, se jí nejvýrazněji podařilo v dramatizaci pohádkové prózy Jiřího Trnky Zahrada (Branka zamčená na knoflík) a také v nekonvenčním pohledu na tradiční pohádkové motivy (Pohádky na draka). – Osobité autorské zpracování známých literárních motivů je osou i tvorby Ivy Peřinové pro mládež a dospělé. Poslechněte, jak bývalo je hra napsaná na motivy kramářských písní, Turandot ukrutnice je originálním přepisem předlohy Carla Gozziho, Putování Dona Juana aneb Epidemie sevillská pokusem o netradiční interpretaci juanovského syžetu. Práce se známými motivy a příběhy (Alibaba a čtyřicet loupežníků, Jéminkote, Psohlavci!, Sůl je nad zlato!) jejich přehodnocování a aktualizace je pro Peřinovou východiskem ke konfrontaci obecně známé předlohy a dnešního životního pocitu, k jehož postižení autorka využívá zejména groteskní nadsázku a parodii (Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla). – Jejím prozaickým knižním debutem je převyprávění příběhů z řecké mytologie (Zápisky křídlem a kopyty).

Iva Peřinová zemřela 7. 11. 2009.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz