Dnes by oslavila 90. narozeniny spisovatelka Eva Bernardinová

Básnířka, prozaička, autorka knih pro děti a mládež, Eva Bernardinová, dívčím jménem Raimová, se narodila 4. 11. 1931 v Praze. Maturovala na gymnáziu (1951), studium češtiny a literární vědy na FF UK ukončila roku 1956 diplomovou prací Boj Karla Čapka proti fašismu, která se také stala základem její práce doktorské (PhDr. 1967). V letech 1956–59 působila jako redaktorka literární redakce Československého rozhlasu. V roce 1959 odešla s manželem na stavbu Orlické přehrady do obce Solenice, kde do roku 1961 pracovala jako knihovnice. Poté byla v domácnosti a spisovatelkou z povolání. V letech 1983–84 pracovala jako redaktorka časopisu Kmen (tehdy literární příloha Tvorby), 1984–87 byla vedoucí kulturně výchovného oddělení v Památníku národního písemnictví. Spolupracovala se školami pro nevidomé a počátkem 90. let 20. století se zasloužila o zrod projektu Book handicap.

Ve svých začátcích publikovala literární recenze v Květnu (1957), později beletrii a publicistiku především v Literárním měsíčníku, dále v Ohníčku, Tvorbě a Kmeni.

Pro tvorbu Evy Bernardinové je příznačné autobiografické východisko, které zejména její poezie odhaluje s drsnou upřímností. Krátké básně, psané prozaizovaným volným veršem, rozvíjejí s ironickým odstupem milostné téma: nejprve ve zlhostejnělém vztahu manželském a později v neméně neúspěšném vztahu mileneckém (Slunovrat, Strom z ráje). Protipólem citových proher je mateřství coby základní životní jistota v údělu ženy. V básnické sbírce Domů se pak autorka vyznává z bolestného života bez milovaného muže. Také prozaické knihy místy potvrzují, že autorčina síla spočívá – i přes její snahu vyhovět dobovým požadavkům „angažované“ tematiky – v otevřenosti osobní výpovědi (Raněná řeč).
Jako autorka dětské literatury se etablovala dvoudílným románem Kluci, holky a Stodůlky, plasticky zachycujícím svět venkovských dětí a jejich rodičů v 70. letech 20. století. Kronikářská kompozice a volba hrdinů, korespondujících s dobovými ideály, dodaly tomuto dílu určitou sociologickou platnost. Počátkem 90. let 20. století vstupuje Bernardinová pentalogií o Blance, kterou sleduje od počátků puberty až po hrdinčinu dospělost, i na pole dívčí četby. Otevřeně přitom rozkrývá řadu témat, do té doby v české literatuře pro mládež tabuizovaných (sexuální výchova a identita, náboženská výchova, mentální handicap aj.). Slabinou pentalogie je její tezovitost a umělecká rozkolísanost. Úspěšným propojením instruktivnosti se zážitkovostí se vyznačuje próza Ahoj, bráško!, v níž Bernardinová čerpá z vlastních zkušeností s prací pro handicapované a přináší pohled na život rodiny, který se proměnil narozením nevidomého dítěte.

Eva Bernardinová zemřela 12. 12. 2016 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz