Dnes by oslavila 95. narozeniny spisovatelka Jindřiška Smetanová

Jindřiška Smetanová – rozená Macháčková, se narodila 26. 10. 1923 v Rosicích (u Brna). Jejím strýcem byl Antonín Schenk (1896–1970), který v letech 1928–1937 působil jako osobní sekretář prezidenta T. G. Masaryka. – Útlé dětství prožila v rodišti, roku 1928 přesídlila s rodiči do Prahy. Zde navštěvovala od roku 1929 obecnou školu a od roku 1934 studovala na gymnáziu, z něhož 1938 v roce přešla na obchodní akademii, kde byla mj. žačkou Karla Krejčího. Po maturitě (1942) nastoupila jako úřednice do Archeologického ústavu a roku 1944 do Zeměměřičského ústavu, od léta 1945 pracovala v knihovnických odděleních, nejprve na Ministerstvu školství a osvěty a v letech 1947–1948 na Ministerstvu informací. Po sňatku s architektem a někdejším členem Devětsilu Pavlem Smetanou (1900–1986) se věnovala péči o děti. Od roku 1960 pracovala jako scenáristka v Čs. státním filmu a od roku 1965 jako dramaturgyně v Československé televizi. V roce 1969 obdržela roční tvůrčí stipendium Čs. spisovatele; po jeho skončení se z politických důvodů již nemohla vrátit ke svému povolání. Byla zaměstnána jako zahradnická dělnice, šatnářka a reklamní textařka v Merkuru a Rapidu. Po odchodu do důchodu (1977) psala mj. reklamní brožury pro Čs. státní pojišťovnu (Rady paní Radky, b. d.; Na společnou cestu životem, b. d., 1978). V letech 1980–1985 byla zaměstnána jako pomocná pracovnice v pražské filiálce Zemědělských staveb Český Brod.

Od roku 1957 uveřejňovala své povídky, fejetony a glosy v časopisech Literární noviny, Vlasta, Květen, Plamen, Kultura, Kulturní tvorba, Impuls, Host do domu, O knihách a autorech, Zítřek a Czechoslovak Life. Po roce 1970 nesměla publikovat; pod vlastním i dívčím jménem však přispívala do cizojazyčných propagačních periodik podporujících zahraniční obchod (Für Sie aus der Tschechoslowakei, Centrotex new aj.). V letech 1972–1977 otiskovala osvětové texty a překlady z polštiny pod propůjčenými jmény Eva Jelínková, Zdenka Koutenská, Eva Králová a Anna Nováková, pod svým jménem či šifrou česky publikovala znovu až od roku 1983 v Domově (1987–1988 zde na pokračování Domovní důvěrnosti), Ženě a módě a Gramorevui. Po roce 1989 publikovala mj. v Nových knihách, Zápisníku, Čs. televizi, Naší rodině, Mladém světě, Lidových novinách, Tvaru, Literárních novinách, Story, Večerníku Praha, Mladé frontě Dnes a Týdnu. – Je autorkou námětů a spoluautorkou scénářů k filmům Kruh (1959, sc. s režisérem Ladislavem Rychmanem) a Neschovávejte se, když prší (1962, sc. s režisérem Zbyňkem Brynychem). Čs. televize uvedla její původní hry Trezor (1965, r. Jan Matějovský) a Konec velké epochy (1966, r. Antonín Moskalyk) a dramatizace próz Christiana Geisslera Žádám odpověď (1965, r. Jan Matějovský) a Leonharda Franka Karel a Anna (1969, r. Josef Henke). Podílela se na Sedmilhářích, populárním rozhlasovém (1964–1968) a televizním (1968, r. Bořivoj Zeman, Smetanová i spoluautorka scénáře, s Františkem Vlčkem) pořadu. Pro Čs. rozhlas v 60. letech připravovala spolu s dalšími autory rozhlasový cyklus Pohádky na dobrou noc a pravidelný publicistický pořad Ohlédnutí za měsícem. Dramaturgie Českého rozhlasu několikrát využila vzpomínek Antonína Schenka v adaptaci Jindřišky Smetanové (Tajemníkem prezidenta Masaryka, 1997, r. Aleš Vrzák; Kufr strýce Antonína, 2010, připr. Bronislava Janečková; Proč se neřekne pravda?, 2011, r. Petr Dufek). Dramatizaci dvou povídek s tit. Jak se pozná na Kampě jaro uvedl Český rozhlas v roce 2012 (r. Jaroslav Kodeš). – Autorka přispěla do rukopisného sborníku Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), v samizdatu vyšel též neautorizovaný výběr jejích fejetonů z let 1957–1988 Linka důvěry na nejvyšší úrovni (Brno, 1988). – Užívala šifry JS, publikovala i pod dívčím jménem.

Již svou povídkovou prvotinou Koncert pod platanem se Smetanová přihlásila k estetickému programu autorů Května: v dramatických dějových momentech a kolizích jednotlivých próz se zaměřovala zejména na všednodenní výjevy ze současnosti. Na některé povídky z této knihy navázala románem Někdo přijde a nenechá mě zemřít, mozaikou příběhů ze života znovudosídlené vsi ve východočeském pohraničí, jímž se pokusila nepřímo polemizovat se schematickou podobou tzv. výrobní prózy. V novele Růžové šaty ve vojenské torně zachytila generační tápání a bloudění milenecké dvojice v konfrontaci s pokolením rodičů. Svou nejbytostnější vypravěčskou polohu ovšem Smetanová nalezla v polovině 60. let v žánru úsměvného povídkového fejetonu na pomezí humorné causerie a laskavé meditace. Knížka Ustláno na růžích a pod nebesy je subtilním tematickým pokračováním malostranských motivů v tvorbě Jana Nerudy, Jakuba Arbese či Vladimíra Neffa – úsměvným vyprávěním o každodenních příbězích soudobých, mnohdy i bizarních obyvatel této historií prostoupené a neopakovatelné staropražské čtvrti. Do téhož prostředí umístila i příběhy strašidýlek z dětské knížky Pohádky z Kampy. Hledání láskyplnosti a zázračných motivů ve všednodennosti rodinného a partnerského soužití charakterizuje prózu Domovní důvěrnosti. Umění fejetonistického vyprávění osvědčila Smetanová též v cyklu Sedmilháři a později v textech zařazených do souboru fejetonů ze 60. až 70. let Pozor, vyletí ptáček (v rozšířeném vydání doplněném o fejetonistiku z 80. let). Pro vydání beletristicky upravila vzpomínky svého strýce na dobu jeho působení ve funkci osobního sekretáře prezidenta (T. G. M.: „Proč se neřekne pravda?“).

Jindřiška Smetanová zemřela 24. 12. 2012 ve Zlosyni.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře