Dnes by oslavila 95. narozeniny spisovatelka Ludmila Freiová

Ludmila Freiová – prozaička, autorka vědecko-fantastické literatury a překladatelka, se narodila 15. 3. 1926 v Praze.  Provdaná Ráblová; po rozvodu užívá dívčího jména. Po maturitě na gymnáziu v Praze-Libni (1946) studovala do roku 1950 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a filozofii. V roce 1968 získala diplom Italské univerzity pro cizince – Perugia 68 s oprávněním vyučovat italštině. Pracovala jako učitelka na základní, pak na zvláštní a od roku 1959 na střední škole, v roce 1983 odešla do důchodu a věnovala se fandomové práci.

Debutovala prózou ve studentském časopise Jitro (1942), od konce padesátých let příležitostně publikovala v Učitelských novinách, v Hlasu okresu Praha-Sever, Rodině a škole, Vědě a technice mládeži (1985–1986), závodním časopise n. p. Avia Dimitrovec, Zpravodaji MNV Čakovice aj., nověji přispívala (zvláště vědeckofantastickou prózou a překlady) do periodik Svět fantastiky, Futoro Europa (Bologna 1988), Světová literatura, Děti a my, ABC mladých techniků a přírodovědců, Základna, AF 167, Zápisník, Nemesis, Ikarie, Intercom (1992–1994 zde seriál Jazyk naší fantastiky), Makropulos (Šumperk), do sešitové edice Poutník (1992) a do příležitostných tisků Parcon (1991, 1993, 2002). Napsala rozhlasovou hru Nerozhodnost (1982). – Byla zakládající členkou Syndikátu autorů fantastiky, roku 1993 získala za zásluhy o žánr Cenu Karla Čapka (Mlok), nejvyšší ocenění Československého fandomu, tj. hnutí příznivců fantastiky z Čech a Slovenska. V roce 1997 obdržela za dlouholetou práci pro žánr science fiction Cenu Akademie sci-fi, fantasy a horroru. Od roku 1990 byla členkou Společnosti přátel Itálie (do 1992 s názvem Společnost Československo – Itálie). – Používala též jména L. Ráblová a pseudonymu L. A. Rovina (v Lidové demokracii 1956), šifer LF, -re-. Pod jejím jménem překládal z italštiny Ilja Šetlík.

Výchozím inspiračním zdrojem se Ludmile Freiové stalo povolání učitelky, z něhož zpočátku čerpala náměty (Úterý), brzy se však její zájem o psychologickou a etickou problematiku rozšířil a proměnil se v soustředění na mravní konflikt. Konkrétní vztah učitele a žáka nahradil zobecněný vztah vědoucích a nevědoucích, zdravých a handicapovaných. Tuto cestu nastoupila Freiová v novele Příběh jednoho roku, analyzující vztahy dospělých k duševně nemocnému dítěti. V souvislosti s oživením postupů sci-fi v druhé polovině sedmdesátých let hledala pro své psychologizující sondy raději umělé prostředí syžetů povýtce jen formálně vědeckofantastických. Motiv experimentálního navození věčného mládí doprovází téma společenské nepřijatelnosti milostného vztahu starší ženy k mladému muži (Letní kursy), problém společenské represe se tematizuje v příběhu odsouzence z budoucnosti, odpykávajícího si trest „v historii“, v běžném životě socialistického Československa (Odkud přišel Silvestr Stin, náklad 1986 zničen, s titulem Datum narození nula vydáno v roce 1990); kriminálnímu příběhu se blíží próza Čas mimo čas s tématem nebezpečnosti sektářství. Etická problematika zpochybňující lidské zásahy do přirozených procesů života (ať manipulativně znemožňujících svobodný rozvoj člověka či ovlivňujících jinoplanetární přírodní systém) je výrazně obsažena i v prózách určených mládeži (mj. trilogie Strach na Kvaře).

Ludmila Freiová zemřela 12. 10. 2014 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz