Dnes oslaví 50. narozeniny spisovatel Jiří Hájíček

Jiří Hájíček se narodil 11. 9. 1967 v Českých Budějovicích.  Dětství a mládí prožil v Týně nad Vltavou, kde vystudoval gymnázium (1985). Roku 1989 absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, po základní vojenské službě pracoval tři roky na venkově v zemědělství. Od roku 1993 je zaměstnán jako bankovní úředník. Žije v Českých Budějovicích.

 Začínal psaním poezie a některé jeho básně zařadil Mirek Kovářík do pořadu Zelené peří. Povídky publikuje v literárních časopisech Host, Revolver Revue (zde v č. 55/2004 ukázka z nepublikovaného románu Molitanové labutě), Tvar, Weles a Pandora; některé byly zdramatizovány Českým rozhlasem. Příležitostně přispívá sloupky do časopisu Týden. Za prózu Selský baroko získal v roce 2006 cenu Magnesia Litera.

Autorova prvotina, povídkový cyklus Snídaně na refýži, v komorních situačních výřezech vypovídá o váhavém přechodu mladého muže z dospívání do dospělosti. Proměnu osobních postojů a hodnot provází i souběžná změna společenská: první povídky zachycují mrtvou atmosféru sklonku socialistického bezčasí, rezonující i s životní situací mladíka odcházejícího na povinnou vojenskou službu, v dalších se pozvolné pronikání nových pořádků do starého prostředí zrcadlí v hrdinově hledání nezávislé existence. Změnu společenského systému a s ní související zrod nových životních i pracovních možností autor širším pohledem zachycuje i v následujících románech (Zloději zelených koní, Dobrodruzi hlavního proudu). Typickými hrdiny jeho próz jsou introvertní mladí muži intelektuálního založení, pocházející z jihočeského venkova, zaměření na svou práci a uzavření do světa svých odborných zájmů natolik, že ztroskotávají v osobním životě. Ačkoli díky svému nasazení hraničícímu s posedlostí jsou materiálně dobře zajištění, vnitřně se nepřidávají k dravé a kořistnické atmosféře post-socialistické doby: finanční prospěch je jen vedlejším produktem jejich směřování za vizí dokonalosti, nevědomky se však dostávají do vleku pragmatičtěji uvažujícího okolí, jehož vinou se jejich vize zpravidla zhroutí. Mentalitu doby, která vedle nových možností přinesla i znejistění dosavadních zvyklostí a vztahů, zachytil i druhý autorův povídkový cyklus miniaturních příběhů z jihočeského venkova Dřevěný nůž. – Ve svém stěžejním románu Selský baroko Hájíček otevřel společensky aktuální téma vyrovnávání s novodobou historií, v tomto případě s křivdami, které způsobila násilná kolektivizace venkova v padesátých letech minulého století. Od konkrétního případu udavačského dopisu, který se stal záminkou k likvidaci několika statkářů v jedné jihočeské vesnici a po němž tu koncem devadesátých let mezi pamětníky pátrá hlavní hrdina, erudovaný genealog stojící na prahu středních let a na troskách svého rodinného života, dospívá román až ke skeptickému pohledu na možnost spravedlivé nápravy starých křivd. Historie v Hájíčkově pojetí však není mrtvou minulostí; připomíná se neustále ve vztazích mezi potomky aktérů dramatických událostí. Vedle detektivního napětí, s nímž román sleduje stopu historických souvislostí, je nepopiratelnou hodnotou textu žánrové vykreslení letní jihočeské krajiny.
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Rybí krev je poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.

Nejnovější dílo: Dešťová hůl (2016), Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014), Zloději zelených koní (2015, 1. vydání 2001).

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz