Dnes oslaví 55. narozeniny literární historik a básník Michal Bauer

Michal Bauer – literární historik a editor, básník, se narodil 28. 3. 1966 ve Znojmě.  Po maturitě na gymnáziu ve Znojmě (1985) vystudoval na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích češtinu a dějepis (absolvoval v roce 1990 diplomovou prací Formování programové teorie poezie všedního dne a její vyústění v tvorbě Miroslava Holuba na konci 50. let a v 1. polovině 60. let 20. století). Roku 1991 se stal na téže škole odborným asistentem. Disertační práci „…neb se připozdívá…“ Proměna estetické normy na přelomu 40. a 50. let 20. století obhájil v roce 1997 na FF MU v Brně, v roce 2003 se prací Ideologie a paměť habilitoval na Ostravské univerzitě. Od roku 2006 působí jako docent na Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty JČU v Českých Budějovicích, v roce 2011 se stal jeho ředitelem.

V letech 1995–2004 pravidelně publikoval studie, edice a literární publicistiku především v Tvaru (několik rozsáhlejších edic zařazeno do edice Tvary), dále v časopisech Aluze (mj. edice rukopisného sborníku Skupiny Ra Roztrhané panenky), Česká literatura, Dokořán, Estetika, Intelektuál, Jih aj. Od vydání své první knižní monografie časopisecké publikace významně omezil a nadále se soustředí především na další knižní studie a na práci v rámci kolektivních projektů. Časopisecky příležitostně publikuje zejména v revue Slovo a smysl, popř. v A2 a Literárních novinách; ukázky z edice materiálů II. sjezdu Svazu československých spisovatelů přinesly Aluze a Britské listy. Bauer je taktéž autorem knižních úvodů či doslovů, mj. ke knihám Arnošta Lustiga a Zdeňka Lorence.

Michal Bauer se dlouhodobě zabývá především vztahem umění a totalitního systému; faktograficky saturovaný výklad, opřený mj. o rozsáhlý výzkum archivních materiálů, se přitom u něj prolíná se snahou reflektovat problematiku totality a moci také z hlediska psychologického, sociologického i filozofického (etického). Ve zkoumání konkrétních projevů vztahu literatury a ideologie se zaměřuje především na období přelomu 40. a 50. let 20. století. Časopisecky publikoval řadu materiálových studií o literárním životě a dějinách literárních institucí tohoto období; edicemi také zpřístupnil některé dosud nepublikované prameny. Syntetizujícímu výkladu této problematiky se věnuje v monografii Ideologie a paměť. V úvodní studii se pokouší definovat ideologicko-estetickou normu tohoto období, v následujících kapitolách se pak zabývá proměnami literárních institucí (vylučování spisovatelů ze Syndikátu českých spisovatelů, přeměna Syndikátu na Svaz československých spisovatelů, změny v nakladatelstvích) a kampaněmi, jež utvářely dobový literární život (tzv. jiráskovská akce, kampaň „Pracující do literatury“ aj.). Posmrtná recepce básnického díla Františka Halase jako symptomatická událost české poúnorové literatury je předmětem publikace Tíseň tmy, již autor doplnil edicí kondolencí k Halasovu skonu. Klíčovou postavou knihy je Ladislav Štoll, pro něhož se ideologická kritika Halasovy poetiky stala jedním z pilířů normotvorného referátu Třicet let bojů za českou socialistickou poezii. Bauerova kniha sleduje jednak Štollovu ideologickou dezinterpretaci Halasova díla, jednak způsob, jakým se s Halasovou poezií i Štollovým pojetím v následujících letech vyrovnávali jiní autoři, literární historikové a literární kritika. Ústřední postavení má Ladislav Štoll jako mocenský ideolog a normotvůrce také v knize Souvislosti labyrintu. Zde autor sleduje nejen postupnou konstituci a kodifikaci ideologicko-estetické normy během 30.–60. let 20. století, ale i dobové polemiky a diskuse, jež narušovaly Štollem a dalšími dogmatiky diktovaný rigidní tvůrčí a interpretační koncept. Také tato kniha je doplněna rozsáhlou edicí stenografických zápisů z plenární schůze o poezii, pořádané Svazem československých spisovatelů v lednu 1950. Autorovým zatím nejrozsáhlejším edičním počinem je kompletní (dvousvazková) edice materiálů z II. sjezdu Svazu československých spisovatelů v dubnu 1956, rovněž doplněná vstupní studií. Bauer se ovšem věnuje i edicím beletrie (Zdeněk Lorenc, Tristan Tzara, též uspořádal svazek vzpomínek příslušníků rodiny Jana Čepa).
Důležitou součástí Bauerových badatelských aktivit je účast v kolektivních vědeckých projektech českobudějovické a pražské filozofické fakulty, které jsou pokusem o metodologicky nový přístup k dějinám (české) literatury; doposud vyústily ve svazky Dějin nové moderny a Heslář české avantgardy. Autorský tým (mj. Jiří Brabec, Petr A. Bílek, Libuše Heczková, Vladimír Papoušek, Josef Vojvodík, Jan Wiendl ad.), inspirovaný poststrukturalistickými východisky, se pokouší zachytit dobové střetávání literárních (kanonických i z dnešního pohledu marginálních) a neliterárních textů v kontextu proměn uměleckých, filozofických a vědeckých paradigmat i sociálních dějin; k vybrané problematice se snaží cíleně přistupovat v nadnárodních a intermediálních souvislostech.
Jako básník debutoval Michal Bauer sbírkou Architektura paměti, v níž navázal na tradici holanovského a ortenovského básnického existencialismu. Klíčovou roli ve sbírce sehrává téma dějin a moci, k němuž se v cyklu Válka pojí zcela konkrétní historické konotace a také řada literární aluzí. Bauer zobrazuje člověka zraňovaného a poníženého v soukolí dějů, které není v jeho silách ovlivnit. Temné ladění sbírky podtrhují strohý, značně prozaizovaný verš a výrazná epizace.
Publikoval též knihy rozhovorů s Arnoštem Lustigem a Jiřím Kolářem.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz