Jiří Kulhánek – český spisovatel, autor knih na pomezí science fiction a fantasy, se narodil 31. 12. 1967 v Brandýse nad Labem. V roce 1989 absolvoval v Liberci SPŠS.
V roce 1996 získal cenu
Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi
fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti,
rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze.
Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti (např. upíři, kyborgové, speciálně
vycvičení bojovníci); obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část
děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost
spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je
několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové.
Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor
koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků („hlášek“ – knihy jsou vesměs vyprávěny
v první osobě), detailní popisy vyspělé techniky (zejména zbraňové), s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná
naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu
konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se
dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v
poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech.
Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale
zpravidla nepříliš zdařile (Martin Moudrý dokonce na internetu publikoval „3. díl“ Cesty
krve a po jeho relativním úspěchu u Kulhánkových fanoušků vydal svou první
knihu, jež byla recenzována dosti negativně). Doposud největšího čtenářského
úspěchu dosáhl Miroslav Žamboch s románem Líheň (2 svazky 2004 – 5), ovšem
zpracovává kulhánkovskou látku svým charakteristickým romantickým způsobem.
Dílo: Vládci strachu (1995), Cesta krve – vydáno ve dvou dílech Část I – Dobrák (1996) a Část II – Cynik (1997); oba získaly cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Zcela rozebráno, Kulhánek se knihy de facto zřekl jako nezdařené a odmítá povolit nové vydání (jako následně i u Vládců strachu); antikvární výtisky dosahují několikanásobku původní ceny. Kniha obsahuje velké množství velmi brutálních scén, vylíčených do detailů („… a jeho mozek se rozstříkl po stěně“). Divocí a zlí – vydáno ve čtyřech dílech po cca 270 s. Čas mrtvých, Hardcore (1999), Temný prorok a Kříže (2000), Noční klub – vydán ve dvou dílech 2002 – 3, Stroncium (listopad 2006; 470 s., ISBN 80-85892-85-5) – zprvu anoncováno na červen 2005, zdrženo autorovým tradičním přepisováním v korekturách. Čtenářské přijetí bylo rozpačitější než u předchozích knih. Vyhlídka na věčnost (24. říjen 2011)
Povídky: Smrt je nejlepší lékař – vydáno v brožuře Zámek naděje (spolu s titulní povídkou Daniela Jermana), Nakladatelství K, Praha 1994, ISBN 80-900248-8-2, To je přece nesmysl – malonákladová brožura, Nakladatelství K, Praha 1994, ISBN 80-900248-7-4. Obsahuje rané povídky Svůj život, Spojeni v Bohu, „Tak tedy – HEIL HITLER – ty svině!“, Reportáž psaná ve svěrací kazajce a Instant (1. místo Cena Karla Čapka 1994 v kategorii krátká povídka spolu s povídkou Šoulačka. Vydána též v malonákladovém sborníku Kočas 94 – Cesty mlokov, Banská Bystrica a následně Mlok: sbírka vítězných prací Ceny Karla Čapka za rok 1994, Klub Julese Vernea, Praha 1996). Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta (Ikarie 4/1994) – sdílí reálie s Divocí a zlí, úvod do této ságy, Soumrak (Ikarie 3/1995) – fantasy, Koruna věčnosti – povídka o Conanovi; vyšla v časopise Nemesis 2/1996 a fanzinu české Conan Society The Nemedian News 3/2002, Povídky (Klub Julese Vernea říjen 2007, 80 maloformátových stran 9,5 x 8,5 cm, ISBN 978-80-85892-90-1) – obsahuje Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta a povídku Trojúhelník datovanou 1992
Zpracováno podle: https://cs.wikipedia.org