Dnes oslaví 55. narozeniny spisovatel Roman Ludva

Roman Ludva se narodil 10. 7. 1966 v Ústí nad Orlicí.  Od čtyř let vyrůstal v Olomouci, kde vystudoval i Střední průmyslovou školu strojnickou (1985). Nastoupil na Fakultu strojní VUT v Brně, ale po roce odešel a pracoval jako dělník a konstruktér. Po listopadu 1989 působil jako dramaturg v Divadle hudby v Olomouci, později jako redaktor v tamním nakladatelství Votobia (1995–1997) a v olomoucké redakci Českého rozhlasu (1998–1999). V letech 1999–2005 byl spisovatelem na volné noze, současně spolupracoval s Divadlem hudby jako scénárista. Od roku 2005 zaměstnán jako lektor v Arcidiecézním muzeu Olomouc.

Svými fejetony přispíval pravidelně do literární přílohy deníku Právo Salon, dále do Mladé fronty Dnes, Hospodářských novin, Reflexu, Literárních novin a Listů, některé fejetony byly odvysílány Českým rozhlasem Brno a Olomouc. Povídky publikuje sporadicky, vedle několika příspěvků ve sbornících pouze v časopisu Host. Podle jeho scénáře byla natočena televizní pohádka Království potoků (2005, r. Pavel Jandourek; film získal Cenu dětské poroty na Festivalu Oty Hofmana v Ostrově nad Ohří). Nerealizovány zůstávají scénáře k celovečerním filmům Vélasquezovy dívky (1999), Čára (na námět režiséra Petra Nikolaeva, 2003) a Břišní tanec (2005), dále scénář k televiznímu filmu Cukrový vrch (napsáno pro televizní studio Ostrava podle stejnojmenné autorovy povídky, 2002) a rozhlasová hra Modrý bar (1999). Je rovněž autorem libreta k opeře Tomáše Hanzlíka Krvavá pavlač (s podtitulem Roky a hodiny posledních Přemyslovců aneb Sedmisté výročí jedné z nejslavnějších vražd v českých dějinách, uvedeno 2006).

Ludvova románová prvotina Smrt a křeslo některými rysy (kriminální zápletkou, tajuplností příběhu, až ornamentálním líčením detailů) předznamenává autorovu pozdější tvorbu, svým vyzněním i výslovnými textovými narážkami se však hlásí ke spirituální linii české literatury (Jan Čep). Dalšími texty (Žena sedmi klíčů, Jezdci pod slunečníkem, Stěna srdce) Ludva víceméně naplňuje koncept intelektualizované konzumní literatury: složitě konstruované příběhy využívají prostředků moderního detektivního románu, současně do textů vstupují i další tematické roviny – autor se věnuje úvahám o literatuře a umění a často reflektuje a obhajuje vlastní tvorbu. Příběhy jsou zpravidla situovány do prostředí běžnému čtenáři geograficky i sociálně vzdáleného. Jejich hrdiny jsou lidé výjimečných povolání (pařížský filmový producent, nájemný vrah žijící na Islandu, světoznámý malíř českého původu), přičemž nezvyklé profesní zájmy i osobní záliby a koníčky tvoří podstatnou složku charakteru postav a vysvětlují motivaci jejich jednání. Určujícím rysem Ludvových próz je tajuplnost, zdůrazňovaná jednak barevnou, číselnou a světelnou symbolikou, jednak rafinovaným rozmístěním polysémantických motivů, z nichž některé jsou využity i jako pojítko mezi jednotlivými romány. Vygradované napětí nebývá v závěru korunováno rozluštěním záhady a překvapivou pointou – autor zpravidla pracuje s momentem zklamaného očekávání.
Román Poslední ohňostroj toto autorské schema opouští a žánrově se blíží psychologické próze – objevuje se zde téma krize středního věku a s ní související skeptický pohled na soudobou společnost, v níž se rozpadají tradiční rodinné i partnerské vztahy a jedinec tak i přes nebývalé komunikační možnosti zůstává stále více osamocen.

Z nejnovějšího díla: Falzum (2012), Jezuité (2015), Lásko (2009)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz