Ivona Březinová, rozená Karásková, se narodila 12. 5. 1964 v Ústí nad Labem. Prozaička, autorka knih pro děti a mládež. Pochází z rodiny strojního inženýra a učitelky chemie a biologie. Po studiích na gymnáziu v Ústí nad Labem (maturita 1982) absolvovala na Pedagogické fakultě tamtéž obor český jazyk – dějepis. Vysokoškolská studia zakončila v roce 1987 obhajobou diplomové práce Prvky vědecké fantastiky v poezii; roku 1989 složila rigorózní zkoušku z teorie vyučování českému jazyku (titul PaedDr.). V letech 1987–1997 působila jako asistentka a později odborná asistentka na Katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem. Po mateřské dovolené se začala intenzivněji věnovat literární tvorbě, od roku 1997 je spisovatelkou z povolání. Roku 2005 zahájila externí spolupráci s Literární akademií v Praze, kde vyučuje tvůrčí psaní; v roce 2008 se stala vedoucí Katedry tvůrčího psaní a umělecké publicistiky. S manželem a dcerami žije v Praze.
Odborné a publicistické texty s tematikou vědecko-fantastické a dětské literatury začala otiskovat počátkem 90. let 20. století v časopise Zlatý máj. Spolupracuje s Českým rozhlasem, pro který kromě adaptace vlastních titulů do podoby čtení na pokračování napsala i několik původních povídek (Sólová jízda, 2000; Taneční, 2000; Autogram, 2001; Na letišti, 2002), a s Českou televizí, kde byl podle jejího scénáře natočen seriál dokumentárních filmů o zvířatech Já a moje rodina (26 dílů, 2008). – Březinová se zapojuje do řady aktivit na podporu dětského čtenářství: v rámci projektu Děti čtou nevidomým dětem vzniklo CD Praprázdniny (2005) podle stejnojmenné knihy; pohádkou Kráska a zvíře je autorka zastoupena v CD Pohádky pod polštář, které bylo pořízeno v rámci projektu pro děti s vadami zraku Poslouchejte pohádku. Je autorkou podkladů k literárnímu scénáři učebnice Prvouka pro 1. ročník (2000).
Březinová se obrací ke všem věkovým kategoriím čtenářů od dětí až po dospělé, jimž adresovala dva romány z vysokoškolského prostředí (Madona v kabátě, Madona bez kabátu). V jejím literárním díle se rýsuje několik žánrových a tematických linií, které spojuje autorčina snaha o návodnost, aktivizaci dětského čtenáře a jeho emoční angažovanost cestou estetického prožitku. Věnuje se pohádkové tvorbě, kde často roubuje pohádkové prvky do realistických příběhů (např. Panáček Paneláček), nebo rozvíjí tradiční syžety folklorních pohádek s vlastním autorským vkladem (Jak to bylo dál…, Teta to plete, Teta to zase plete). Čtenářským preferencím dětí vychází vstříc svými oddechovými a dobrodružně laděnými prózami (Praprázdniny; Trosečníci – Dobrodružství v zamčeném bytě; Trosečníci – Dobrodružství skotského teriéra; Trosečníci – Dobrodružství řehtajícího koně; Trosečníci – Dobrodružství sněžného muže) a fantasy (Strážci světla – Gotické okno; Strážci světla – Písmeno X).
Březinová patří k nemnoha autorům, kteří systematičtěji upírají pozornost ke společensky aktuální tematice a zobrazují ji z pragmatických edukačních pozic, jimž podřizují zvolené komunikační strategie, aniž by však rezignovali na hodnoty estetické. V prózách z dětského života prozrazuje již od počátku svou vnímavost pro svět dětí s jeho radostmi i stinnými stránkami. Citlivě řeší změny v rodinném prostředí po příchodu sourozence (Mimínek), multikulturní aspekty (Zázračná třída) a odvážně otevírá i témata, v české literatuře pro děti málo frekventovaná (například onemocnění Alzheimerovou chorobou v knize Lentilka pro dědu Edu). Obdobně náročná témata volí i pro své prózy s dívčí hrdinkou. Série dívčích románů Holky na vodítku je volnou trilogií, propojenou nejen výtvarným pojetím edice a společným podtitulem, ale i kompozičními postupy. Trojice dívčích protagonistek se potkává v léčebně, kam je dovedly jejich závislosti a nemoci (drogová závislost, gamblerství, mentální anorexie a bulimie). Osudy dívek jsou přímým vypravěčem nahlíženy v retrospektivním deníkovém pásmu a personálním vypravěčem v aktuální časové rovině příběhu, což umožňuje jistou objektivizaci, nezbytnou pro výchovný potenciál prózy. Byť se autorka neubránila happyendovému klišé, lze považovat její trilogii za významnou inovaci v rámci zvoleného žánru. Zajímavou žánrovou aktualizaci představuje i další série dívčích románů, sjednocená intertextovými přesahy do dějin české a slovenské literatury (Básník v báglu; Blonďatá Kerolajn; Báro, nebreč; Bojíš se, Margito?).
Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz