Dnes oslaví 60. narozeniny spisovatelka Sylva Fischerová

Sylva Fischerová – básnířka, prozaička, klasická filoložka, se narodila 5. 11. 1963 v Praze.  Otec Josef Ludvík Fischer (1894–1973), filozof a sociolog, první rektor obnovené Univerzity Palackého v Olomouci. Její nevlastní sestrou je spisovatelka Viola Fischerová. Po maturitě na gymnáziu v Olomouci-Hejčíně (1982) studovala francouzštinu na jazykové škole v Brně (státní zkouška 1983) a v letech 1983–1985 filozofii na FF UK v Praze a fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Roku 1985 začala na FF UK studovat klasickou filologii. Absolvovala 1991 prací Problém jednoty areté u Platona. Od roku 1983 žije v Praze. Pracuje jako odborná asistentka Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK Praha.

Debutovala roku 1985 v almanaších mladé poezie Zvláštní znamení a Klíčení. Literární, publicistické a odborné texty publikovala v Kmeni, Tvaru, Literárních novinách, Lidových novinách, Mladé frontě dnes, Hostu, Reflexích, Souvislostech, Revolver Revue, Listech, Filosofickém časopise, Rukopise aj.

V textech Sylvy Fischerové se představil dynamický, emancipovaný dívčí subjekt, jejž charakterizuje robustní, často složitě budovaná obraznost. Tématem prvních veršů a také části prvotiny Chvění závodních koní je svár mužského a ženského životního principu. Autorka reflektuje i trýznivý konflikt mezi touhou po svobodě, ohraničené jen vlastními představami, a touhou žít v milostném vztahu, který je sice krásný a naplňující, ale i omezující. Tento konflikt chápe jako základní situaci člověka, jenž nemůže existovat mimo souřadnice spolužití. Motivy rozchodu se světem rodičů, touha po samostatně uspořádaném životě tvoří významové pozadí také ve sbírce Velká zrcadla, která přináší definitivní rozloučení s relativně idylickým světem mladistvých lásek. Část textů je zde věnována rovněž básnickému zachycení cestovatelských zážitků, hlavně z bývalého Sovětského svazu. Ve sbírce V podsvětním městě je lyrický subjekt meditativnější a zároveň skeptičtější při komentování rolí, které člověk během svého života přijímá. Autorčina klasická erudice se intenzivněji projevuje v symbolisticky stylizovaných reflexích existenciálních souřadnic lidského přebývání ve městě. Filozofující typ lyriky rozvíjí rovněž ve sbírkách Šance a Krvavý koleno, kde reflektuje stav evropské, resp. křesťanské kultury a pozornost obrací k hledání duchovních hodnot. Nostalgicky se ohlíží po dobách, kdy byla transcendentní dimenze přirozenou součástí všední reality a kdy jazyk umožňoval pojmenovávat a poznávat zdánlivě nepoznatelné. Reflexivnost posilovaná latentní dialogičností a bohaté odkazování k dějinám kultury a umění ještě posilují ve sbírce Anděl na okně.
Autorčiným prozaickým debutem je soubor autobiografických povídek Zázrak, v nichž líčí peripetie dospívání na sklonku éry komunistické totality v osmdesátých letech. V próze pro děti Júla a Hmýza aneb Cesta do Juliiny země akcentovala imaginaci a jazykovou hru a vyšla tak vstříc vnímání dětského čtenáře.